Jiří Paroubek: Šteigerwald, Fischer, Kamberský a ti ostatní
Také ve veřejnoprávní televizi vidíte ty samé tváře neumětelů, které se s komentátory z opravdu vyspělých demokratických zemí, ať už je vidím a slyším ze Sky News, BBC, CNN či v německých a rakouských televizních kanálech, nedají srovnávat.
V pátek jsem v ČT24 pozoroval větší část odpoledne pravý opak profesionálů z televizních stanic v anglosaských zemích či německy mluvících zemích. Sálala z nich bohorovnost, povrchnost i arogance, s jakou komentovali designaci B. Sobotky českým premiérem.
Musím říci, že jsem byl ČT po dlouhé době ten den také pozván k těmto „intelektuálním“ hodům. Měl jsem říci několik štěků ke vzniku nové vlády. Odmítl jsem, mladý redaktor, který mě zval, za to nemůže. Po několika „vhodně“ zvolených otázkách bych jistě vypadal jako zhrzený polostařík zemanovského ražení, který nové vládě přeje jen to nejhorší. Pak se do toho pustí nějaký divoký šot, např. jak rozvášněn spolu s policisty rozháním s obuškem CzechTek (což se v reálu nikdy nestalo). A pak se ukáže klidný a rozvážný státník Sobotka, kterému chybí zatím zejména jedno: se mnou srovnatelné volební výsledky (taková srovnání ovšem v ČT neproběhnou).
A konečně poté to „uzavře“ někdo z komentátorů ve studiu. Tentokrát to – i když jsem se na svůj televizní „štěk“ nedostavil – jistil gruppenführer pravdy a lásky P. Fischer. Cituji jeho vyjádření v plném rozsahu: „Jiří Paroubek takovým tím svým ostentativním sebevědomím se valil i do té Evropy a vlastně křičel takovým způsobem, že na sebe přitahoval pozornost, i když to bylo v souvislostech, kterým nerozuměl. Ta pozice se postupně měnila a on se měnil v takového křičícího ideologa na domácí scéně a pak už mlčel i v zahraničí, protože taky neměl co říct těm ostatním do té politické debaty, kam se má vyvíjet sociální demokracie, celosvětově, celoevropsky."
Za pět let, co jsem byl ve vysoké politice, si nemyslím, že by si někdo z desítek zahraničních státníků, s nimiž jsem se setkal, stěžoval, že křičím. A těm souvislostem v zahraniční politice jsem, myslím, rozuměl lépe nežli havlovci s klausovci dohromady.
Zmíním v této souvislosti alespoň několik drobností:
1. Byl jsem premiérem, který pro ČR dojednal v závěru roku 2005 nejvíce peněz z evropských fondů na 1 obyvatele ze všech 27 států EU na léta 2007-13, celkem 30,6 mld. eur (to je v dnešním kurzu koruny a eura bezmála 800 mld. Kč).
2. Když se na podzim 2009 schvalovala Lisabonská smlouva (a Evropa čekala prakticky jen na nás), zajistil jsem, aby všichni poslanci a senátoři ČSSD hlasovali pro. Kdybych tehdy připustil to, co se stalo v Topolánkově ODS i v ČSSD, nebyla by smlouva ratifikována. Tedy ne „pravda a láska“ anebo klausovci zajistili přijetí smlouvy v českém parlamentě, ale strana, kterou jsem tehdy vedl.
3. Jako český premiér jsem předvídavě (příští vláda se k tomu po sedmi letech vrací) silně akcentoval – kromě EU a transatlantické vazby – rozvoj vztahů se zeměmi BRIC (Brazílií, Ruskem, Čínou, Indií). Jestli někdo dělal ideologickou zahraniční politiku, byl to K. Schwarzenberg a celá vláda pravice.
4. Půl roku předtím, nežli jsem skončil ve vedení ČSSD, se v Praze uskutečnil za účasti několika premiérů a předsedů sociálně demokratických stran Kongres strany evropských sociálních demokracií, který se vůbec poprvé konal v postkomunistické zemi. Pokud by ČSSD v letech předtím nedělala výraznou a zásadovou zahraniční politiku (byli jsme např. spolu s SPD a rakouskými sociálními demokraty proti americkému radaru) kongres by tady nebyl. Ukažte mi jedinou srovnatelnou zahraničně-politickou akci ČSSD z poslední doby, kdy se zbavila mého „ideologického“ vlivu.
Pokud by měl P. Fischer zájem, rád mu pošlu svou knihu o zahraniční politice pod názvem „Ve službě republice“.
A pan Šteigerwald, to je další výtečník. Tohoto dlouhodobého ideového spolupracovníka ODS a v době bývalého režimu Jiřiny Švorcové (a autora „populárních“ starorežimních seriálů) zapomněl A. Babiš ještě vyhodit z redakce MFD. Dnes dotčeně píše, že je nesmysl chtít po ODS, aby se veřejnosti omluvila. Že přece ČSSD se také neomluvila za Paroubka. No, za co by se tato strana měla omluvit v mém případě, mě nenapadá. Nekradl jsem, netrpěl jsem kmotry (to byly problémy ODS). Vyhrával jsem volby způsobem, o kterém se dnešnímu vedení (a nejen) ČSSD může jen zdát. Když jsem byl premiérem, ekonomika rostla 7% tempy, byl pod kontrolou schodek státního rozpočtu, rostly reálné mzdy i reálné důchody. Tak za co ta omluva? No, asi právě proto.
A ještě se zmíním o jednom podařeném novinářském taškáři. P. Kamberský v LN dnes napsal: „Milí demokraté, …, Andreje Babiše i Tomia Okamuru jste stvořili Vy.“
No, je to pravda, ale tak nějak napůl. Co zaujatí novináři v českých nepluralitních médiích? Před volbami do sněmovny v květnu 2010 uspořádali tři výše jmenování novináři (a mnoho jejich kolegů) takový ohňostroj nenávisti vůči levici a mně osobně, že jsme zde pak měli po tři následující roky neschopnou a zkorumpovanou vládu Nečase, Kalouska a dlouhý čas i Bárty. Pomohla si naše země? Řekl bych, že naopak.
I novináři by si měli přiznat velký kus vlastní odpovědnosti také za současný, málo perspektivní stav.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4597x přečteno
Komentáře
Trocha kopírování ke kvalifikované většině -
Kvalifikovaná většina podle Lisabonské smlouvy
Lisabonská smlouva (Smlouva o fungování EU) definuje kvalifikovanou většinu v článku 238. Pro přijetí rozhodnutí musí být splněna dvě kritéria: kritérium počtu států a kritérium počtu obyvatel. Princip dosavadního vážení hlasů bude odstraněn. Od 1. listopadu 2014 bude Rada rozhodovat kvalifikovanou většinou, která je vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně 15 z nich. Tito členové musí představovat nejméně 65 % obyvatelstva Unie. Pokud Rada nebude rozhodovat na návrh Komise nebo vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, bude od 1. listopadu 2014 většina vymezena jako tzv. superkvalifikovaná - nejméně 72 % členů Rady zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva. Na žádost kteréhokoli člena Rady bude možné „tradiční" způsob hlasování kvalifikovanou většinou použít ještě v období od 1. listopadu 2014 do 31. března 2017 (čl. 3 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních v příloze Lisabonské smlouvy).
Lisabonská smlouva rozšířila počet oblastí rozhodování kvalifikovanou většinou o 68 oblastí, z toho 19 nahrazuje oblasti s jednomyslností, 49 oblastí je nových. Celkem se kvalifikovanou většinou rozhoduje ve 218 oblastech.
Jednomyslně rozhoduje Rada v oblastech, které jsou pro členské státy nejcitlivější, tedy v otázkách daní, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky, společné obrany, operativní policejní spolupráce, jazykových pravidel a otázce sídel institucí.
Blokační menšina měla velký vliv na počátku integračního procesu, kdy umožňovala koalici států zablokovat jednání v Radě. Kvůli rozšiřování EU (vyššímu počtu členských států) došlo 27. března 1994 k zavedení tzv. ioanninského kompromisu. Kompromis řeší sporné případy, kdy při hlasování v Radě dosáhne počet nesouhlasících států rozmezí 25-30 % hlasů. V Radě se pak jedná až do „rozložení" blokační menšiny na hodnotu pod 25 % (nebo do schválení aktu 75 % hlasů).1]
Lisabonská smlouva realitu ioanninského kompromisu zachovává (a také ji poprvé explicitně zmiňuje) - v Prohlášení č. 7 k článku 16 odstavec 4 Smlouvy o EU a k článku 238 odstavec 2 Smlouvy o fungování EU. Menšina musí být tvořena minimálně 4 zeměmi (případně, podle článku 238 Smlouvy o fungování EU, takovým počtem členů, jenž zastupuje nejméně 35 % obyvatelstva zúčastněných členských států plus ještě jeden člen), jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.
Tato změna byla zakotvena ve prospěch ochrany malých členských zemí, které by jinak mohly být blokovány třemi velkými členskými státy EU, které tvoří 35 % obyvatel EU. Po dobu přechodného období lze mezi 1. listopadem 2014 a 31. březnem 2017 na žádost kteréhokoli členského státu uplatnit původní mechanismus hlasování pomocí vážení hlasů (článek 2 Prohlášení č. 7 k článku 16 odstavec 4 Smlouvy o EU a k článku 238 odstavec 2 Smlouvy o fungování EU). Pokud členové Rady, reprezentující alespoň tři čtvrtiny počtu obyvatel nebo alespoň tři čtvrtiny počtu členských států nutných k vytvoření blokační menšiny, vyjádří nesouhlas s návrhem, bude o něm Rada dále jednat. Od 1. dubna 2017 se uplatní nový mechanismus a možnosti blokační menšiny budou posíleny. Pokud členové Rady, kteří zastupují alespoň 55 % obyvatel nebo alespoň 55 % počtu členských států nutných k vytvoření blokační menšiny, oznámí Radě nesouhlas s přijetím příslušného aktu, Rada tuto záležitost projedná.
Udělejte si, kdo chcete tabulku podle členů unie s počty obyvatel. 19 oblastí, kde byly nutná jednomyslnost bylo změněno na kvalifikovanou většinu ...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Meduna nevíte o mé činnosti a chápání nebo nechápání vůbec nic. Nicméně, zajímá mě vaše odpověď na otázku - nepřijetí LS by znamenalo jaký problém? Konkrétně prosím zdůvodněte.
Ve světle reality života je odvolávání se na kapacity práva zcela mimo mísu. Soudruzi někde udělali chybu - systém nějak nefunguje, zadrhává se. Stejně je tomu v ekonomice. Samý odborník a kapacita a reálný projev v praxi - velmi tristní. Zřejmě bude zase nekde chyba???
LS, euroval, zotročené euro a další chuťovky reálného projevu EU jsou více než odstrašujícími příklady, kam jsme neměli dojít a od čeho je nutné co nejdříve utéci.
Aby bylo jasno - každý, kdo se přičinil o zadlužení naší země u globálního kapitálu je zrádcem národa a jeho zotročitelem, bez ohledu na výši zadlužení. Zavlečení naší země do globálního ekonomického područí je svinstvo, které nám mladá generace nakonec pěkně omlátí o hřbet.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Schlimbachu,
myslím, že pan Paroubek je jeden z mála českých politiků, kteří LS četl. A určitě si na ni nechal udělat i důkladný právnický posudek, a to hned několika právnickými kapacitami.
U smluv je vždy otázka jejich správného pochopení. Prokousat se právnickou hatmatilkou může být někdy pořádně složité. Nemyslím si, že jsou výtky vůči Lisabonské smlouvě na místě, pane Schlimbachu. Naopak její nepřijetí by znamenalo velký problém.
Prosím, nepasujte se do polohy takových těch haurů, kteří by dělali všechno jinak, jen aby to jinak bylo...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Z Vašeho blogu a komentáře usuzuji na to pane Paroubku, že jste LS ani nečetl. Já si tu "rozkoš" dopřál a na základě osobní zkušenosti myslím, že byste se moc neměl chlubit tím, jak jste tuto smlouvu prosazoval a jak jste jí náš národ zavázal.
Myslím, že doba, kdy se dal národ opít rohlíkem je nenávratně pryč a stále častěji zde bude nastolována otázka odpovědnosti jednotlivých aktérů za stávající marasmus v naší zemi, za totální ekonomické zotročení země a národa.
Byl jste u toho také, bez ohledu na pěkný růst ekonomiky je zde druhá strana mince.
Opravdu bych doporučil pořádný kus sebereflexe a přemýšlet jak z toho bludného kruhu ven. Řešení zatím nenabízíte, stejně jako všichni ostatní.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pak opravdu nevím.
Kritika LS zaznívá z celé řady státu EU.
ŽE by byli všichni tak pomýlení?
A čem tedy konkrétně ochraňuje lépe práva menších států a umožňuje demokratičtější procedury nežli bylo předtím zvykem.
Existují konkrétní příklady, kde se jednotlivé menší země EU přihlašují k tomu, jak jejich práva byla LS lépe ochráněna?
Já na ně nějak nenarazil.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Takovéto souhrny jsou potřebné.
Nicméně Lisabonská smlouva není jakýmsi nadpozemským aktem.
Zvláště období krize prokázalo potřebnost se k ní vracet a navrhovat její úpravy.
Není možné aby vliv určitých menších států, místo toho, aby nějak rostl, klesal.
Takovéto dokumenty by měly být schvalovány národním referendem.
Pokles počtu poslanců v EU za ČR sám o sobě není dobrou věcí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

















Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.