JKM: Válka a politika

Místo vojáků létají hejna dronů – a když Rusko vypustí 200 z nich, je to vražedný čin, a když Ukrajina vypustí 1200 (z nichž některé se zatoulají do Estonska, Finska nebo Lotyšska), je to triumf demokracie. Co by se stalo, kdyby se ruský dron zatoulal nad Polskem – o tom je lepší nepřemýšlet.

Jen málokdo si všimne nejdůležitějšího bodu v předchozím odstavci: Rusko již od Íránu drony nedostává – do Íránu je pouze posílá; proto ten nepoměr. A zastavení (přinejmenším pomalého) pokroku. Navíc jsem před měsícem napsal, že nastal čas na ukrajinskou protiofenzívu – a protiofenzíva přišla. Ukrajinci dobyli zpět části Dněpropetrovska, vstoupili ze severu do Záporoží a dokonce zatlačili Rusy zpět od řeky Kinka (Koňské vody).

Jsem přesvědčen, že kdyby armádě nevelel generál Valerij Gerasimov a generál Sergej Šojgu, ale někdo jako pan Igor Girkin (alias „Strelkov“) nebo zesnulý Jevgenij Prigožin, Rusové by tuto válku dávno vyhráli. Na což by se samozřejmě dalo namítnout, že kdyby Jeho Excelence Vladimir Zelenskyj neodvolal generála Valerije Zalužného a generála Kirilla Budanova…

Generál Gerasimov je tvůrcem konceptu „války nové generace“, který Wikipedie shrnuje následovně:

„Válka nové generace se liší od tradičních ozbrojených konfliktů.“

• Nevojenské metody (ekonomické, politické, informační) mohou být stejně účinné, a možná i účinnější, než tradiční útoky. Mohou také využít potenciál protestujícího obyvatelstva, informační války a zpravodajských operací a nasadit vojenské síly pod rouškou udržování míru a řešení krize v destabilizovaném regionu.
• Nepřátelskou výhodu může vyvážit vnitřní opozice, ovládaná tajnými službami, která vytvoří spřátelenou frontu na území nepřátelské země.
• Jednou z forem použití ozbrojených sil v zahraničí může být operace, která je zdánlivě mírová, ale ve skutečnosti vojenská (vedená jako: humanitární, záchranná).

To vše lze občas použít, ale tradiční metody by se neměly zanedbávat – neříkám „Urra – s bajonety“ – ale základní technikou války je zabíjení nepřítele. Zdá se, že koncept vyslání stovek dronů byl považován za humánnější – mimochodem, na obou stranách...

V tuto chvíli jsou však důležitější politické hry. Vůdčí osobností je zde samozřejmě Jeho Excelence Donald Trump, který vyvolal paniku prohlášením, že pokud mu „spojenci NATO“ odmítnou pomoci v Íránu, přestane pomáhat Ukrajině – a dokonce zvažuje odchod z NATO!

Jen málokdo v dnešní době bere prohlášení amerického prezidenta vážně, takže Britové odpověděli, že by rádi pomohli odblokovat Hormuzský průliv, ale… po válce dokonce Jeho Excelence Emmanuel Macron zamumlal něco o tom, že si „hraje na blázna“. Co pan Trump udělá dál, se teprve uvidí. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vystoupil z NATO a silou obsadil Grónsko…

Tezi, že USA mohou garantovat hranice Ukrajiny, pokud postoupí Rusku zbytek Doněcké oblasti (mimochodem, převážně rusky mluvící), je však třeba brát vážně. Jeho Excelence Vladimir Putin toho využil a požadoval, aby Jeho Excelence Vladimir Zelenskyj do 24 hodin rozhodl o postoupení zbytku Doněcké oblasti do dvou měsíců – protože pokud tak neučiní, Rusko bude požadovat víc.

Ukrajinský prezident návrh samozřejmě odmítl, což je vzhledem k současné situaci na frontě pochopitelné. Rusko má však v rukávu trumf: vyhlásí Ukrajině válku (v současnosti se tomu říká „speciální operace“!), provede brannou povinnost a Ukrajince pokryje čepicemi!

Což nemusí nutně fungovat. Dnes se počítá spíše technologie než počet vojáků. Což ale není bezvýznamné…

Jeho Excelence Vladimir Zelenskyj proto začal uvažovat o konání voleb… kterých by se NEúčastnil. Mohl by je prohrát s generálem Valerijem Zalužným – zvláště když generál Kirill Budanov také plánuje založit vlastní stranu; je to nebezpečný muž – ale kdybych byl Ukrajinec, volil bych ho…

Koncept ukrajinského prezidenta je následující: ať pan Budanov kandiduje jako jeho člověk – a tímto způsobem porazí pana Zalužného! A pan Zelenskyj se stane obyčejným poslancem…

Co se to tady děje? Ukrajinští slavíci zpívají, že pan Budanov slíbil amnestii pro pana Zelenského a jeho zkorumpovanou administrativu. Pan Zalužný, rozzuřený tím, že byl odvolán z velení a poslán sloužit jako velvyslanec do Londýna, však amnestii rozhodně nezaručí; místo toho jako prostý voják odpoví: „Jestli je nevinný, tak proč potřebuje amnestii?“

Tento amnestijní manévr se stává v demokratických zemích stále populárnějším. V roce 1974 rezignoval zesnulý Richard Nixon na svou funkci – a o měsíc později vydal zesnulý Gerald Ford „Prohlášení 4311“, v němž mu udělil „amnestii za jakékoli zločiny, kterých by se mohl dopustit jako prezident Spojených států“. Jeho nástupci, včetně pana Joea Bidena, následovali jeho příkladu. Takže když se to takhle dělá ve vlasti Demokratie, proč ne v nejmladší dceři Demokratie, na Ukrajině?

Další výhodou by bylo, že by to nebyl pan Zelenskyj, kdo by podepsal smlouvu o postoupení některých území Federaci – což slíbil, že nikdy neudělá. A v příštích volbách...

Uvidíme!

Janusz Korwin-Mikke

Polské myšlení, č. 15-16 (12.-19. 4. 2026)