Jaké zájmy vlastně hájí prezident Pavel?

 Petr Pavel je produktem lidí, které dokázal zbuntovat Petr Kolář a kteří udělali štěstí či velký byznys  vesměs s americkými firmami anebo respektují zájmy Američanů. Tito byznysmeni investovali do kampaně Petra Pavla velké peníze. A dokázali, že v dnešním virtuálním světě marketing znamená všechno. Ze Šavla lze snadno udělat Pavla a bohužel také z Pavla lze stejně snadno udělat Šavla. A tak zde máme prezidenta, jenž respektuje zájmy a pokyny především těch, kteří jej vyvolili. Tedy nikoliv obyčejných  českých občanů, ale těch, kteří zorganizovali a koupili přes marketing jeho novou politickou identitu. Někdejší nomenklaturní kádr komunistické strany, pěstovaný bývalým režimem jako  vyzvědač k vysazení do imperialistické ciziny,  se stal postupně ohromnou kádrovou rezervou pro nový režim. Jeho prvním vrcholem byl politický výbor NATO. Tedy jedna z nejvyšších funkcí v hierarchii NATO. Už v té chvíli musel být důkladně prověřen a rozpracován americkými zpravodajskými službami. A poté, co z NATO odešel do výslužby, se stal logicky kádrovou rezervou na prezidenta republiky. Prostě, v dnešní politice je  zdání víc nežli skutečnost.

Dokonce i první dáma, dříve politručka komunistické armády, vybavená vysokou znalostí dialektického materialismu, je uváděna mainstreamovými a společenskými médii jako módní ikona par excellence. Tato věc je vskutku úsměvná. Horší je, že média z ní dělají také osobu s vysokou znalostí anglického jazyka, což vede leckdy k ostudě.

A tak se paní prezidentová zapojila do jakési bizarní společenské skupině  vedené prezidentovou Ukrajiny, do diskuzí mj.na téma AI. Tedy, alespoň podle denního tisku.  Do debaty na téma AI  se může odvážit v angličtině zasahovat jen člověk s brilantní znalostí odborné materie a angličtiny. Vystoupení paní prezidentové  na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově, v jakémsi bezvýznamném panelu, bylo v anglickém jazyce, ale velmi tristní. Ukázalo se, že  znalost angličtiny zaměstnankyně Hradu je podobná jako tomu bylo u četníků ze Saint-Tropez, když se připravovali na svůj zájezd do New Yorku. Nerad píši na téma dámy, ženy politiků. A to přesto, že moje dvě, dnes už bývalé manželky, byly častým terčem nechutných útoků nejen bulvárního, ale bohužel také tzv. seriózního tisku. Ale o tom jsem vlastně nechtěl psát.

V posledních dnech se vede téměř hysterická kampaň na podporu sjezdu sudetoněmeckého landsmanschaftu. Tedy, archaické organizace, dokonalého reliktu studené války. Loutkovodiči, kteří dlouho připravovali českou veřejnost na tuto skutečnost, nelenili.

Již mnoho měsíců je vedena soustředěná kampaň proti druhému československému prezidentovi E. Benešovi. Dělají z něj despotu, jako kdyby v Československu v 30. letech nebo i po roce 1945 mohl rozhodovat  prezident  diktátorsky, například o přijetí tzv.  dekretů prezidenta republiky. Všechny jím podepsané prezidentskě dekrety byly recipovány rozhodnutím čs. parlamentu v roce 1945 do československého právního řádu. A jsou tedy jeho součástí.

Jeden historizující beletrista si dokonce vymyslel, že  Edvard Beneš byl vlastně agentem Stalina. Nechutné. V době kdy se Stalinem jednali Churchill, Roosevelt či de Gaulle, tedy všichni velcí demokratičtí státníci světa, bylo asi těžké očekávat, že by československý exilový prezident mohl zůstat stranou. Hloupé a až neskutečné jsou konstrukce některých podlých útoků na prezidenta Osvoboditele. Dominují při tom lidé, jako je Petr Pithart, u nějž jsem to ovšem připisoval spíše vysokému věku. Ale třeba také beletrista Pavel Kosatík, který neuvěřitelným způsobem dokáže fabulovat příběhy. Právě on nechutně píše s pejorativním nádechem: "O tom Benešovi..."

 Petr Pavel jako prezident předvedl už několik protinárodních vystoupení. Jedním z těch výstupů byla jeho výzva, aby bylo u nás  rychle  zavedeno euro, které by nahradilo českou korunu. Co na tom, že by to znamenalo s velkou pravděpodobností znehodnocení úspor a snížení reálných mezd a důchodů velké části českých občanů.

Přijetí jeho výzvy ke zrušení práva veta v EU by znamenalo, že Česká republika by se de facto stala bezvýznamnou provincii v rámci Evropské unie. Bez možnosti jakékoliv politické sebeobrany v situaci, kdy by se "velcí kluci" Evropské unie rozhodli prosadit své zájmy. A že s jídlem roste chuť,  o tom bych vůbec nepochyboval.

Prezident Pavel prosazuje velmi vytrvalým tlakem zvyšování vojenských výdajů nad 400 miliard korun v cílovém stavu. To by ovšem znamenalo že prakticky každá pátá koruna příjmů státního rozpočtu by šla na zbrojení. Především pak následně do kasy zahraničních zbrojařů.

  Chcete víc důkazů toho, že prezident respektuje zájmy někoho jiného nežli českých občanů?

A nyní jsme u nejaktuálnější věci a tou je sjezd německého landsmanschaftu. Tedy organizace, která vyrostla ze Sudetoněmecké strany (SdP), jinak řečeno, z podhoubí henleinovců,  kterážto strana byla odnoží Hitlerovy NSDAP. SdP se přitom zasloužila o destrukci československého státu.

Smíření s Němci proběhlo už v nedávné minulosti, na základě velmi dobře zpracované česko-německé deklarace.

Dále pak v roce 2005 byla přijata vládou republiky pod mým vedením  omluva sudetoněmeckým antifašistům. Tedy těm, kteří stáli na straně Československé republiky, zůstali ji věrni do posledních chvil její existence. A po válce se stali někdy terčem nevybíravých útoků a perzekuce.

 Je třeba také připomenout, že v posledních čs. svobodných, komunálních volbách v roce 1938 sudetoněmecká strana Konráda Henleina získala přes 92% všech německých hlasů. Nikdo z Němců, kteří pro SdP tehdy hlasoval, nemohl  říct, že hlasoval pro Československo. Naopak, hlasoval pro program velkoněmecké říše, pro nacistický program Adolfa Hitlera a jeho sudetoněmeckých pomahačů, který obsahoval rozbití Československa. Sjezd, který se bude konat v Brně, je sjezdem politických zombií.  Pokud by chtěli posseltovci opravdu prospět svému usmíření s českým národem, udělali by nejlépe, aby se rozpustili.