Švýcaři odmítli multikulturní společnost

Nárůst popularity krajně pravicových a populistických formací je celoevropským fenoménem. Nicméně, Česká republika je v tomto ohledu výjimkou. Kromě let 1992 – 1998, kdy v PS PČR působili Sládkovi republikáni, se žádné jiné straně podobného formátu nepodařilo společnost oslovit, ačkoliv je řada témat, se kterými by krajně pravicový subjekt mohl operovat – od problematiky nepřizpůsobivých občanů přes rostoucí nezaměstnanost až po odpor části společnosti k prohlubování evropské integrace a budoucí federalizaci EU.

Slabou podporou extrémní pravice se vyznačovala už první Československá republika, kdy existovalo pro růst takovýchto uskupení příznivé mezinárodní klima, zejména v souvislosti s velkou hospodářskou krizí třicátých let a s nástupem pravicově autoritativních režimů v řadě evropských států. Avšak českoslovenští fašisté i národovci nezískali v součtu více než 8% hlasů. Tato tradice přetrvala dodnes, kdy je podpora extrémní pravice ještě nižší. Může však v budoucnu získat vliv?

Podíváme-li se do západní Evropy, téměř v každé zemi operuje pravicově populistická formace, opírající se o charizmatického lídra a některým se již podařilo i vstoupit do vlády. Kromě matadorů jako je italská Liga Severu, francouzská Národní fronta, Dánská lidová strana a belgický Vlámský zájem, působících v politice již řadu let, letos významně uspěla i nizozemská Strana pro svobodu prominentního kritika islámu Geerta Wilderse a Švédští demokraté Jimmyho Akessona. V sousedních zemích nacionalisté také výrazně bodují – nejvíce v Rakousku, kde po rozkolu Svobodných operuje další pravicově populistická formace Svaz pro budoucnost Rakouska a dohromady disponují 29% voličské podpory. Na Slovensku se sice Slotova SNS v letošních volbách dostala do parlamentu jen velmi těsně, ale zasedá v něm už od roku 1990 a má za sebou i vládní zkušenost. Německá NPD boduje zatím jen na spolkové úrovni a převážně ve východních zemích, ale její vzestup je alarmující. Významný úspěch zaznamenal letos i maďarský Jobbik s 15% hlasů.

Úspěch populistické pravice je výzvou především pro sociální demokraty, kterým tato uskupení odčerpávají elektorát. Levice musí k otázce rostoucího přistěhovalectví, problémových etnik a  s tím spojené kriminality zaujmout jasný postoj a nabídnout řešení této otázky, která bude v následujících letech stále ožehavější. Česká republika příliv imigrantů z rozvojových zemí zatím příliš nepociťuje a je konfrontována pouze s romskou problematikou, ale západní Evropa se potýká s otázkou integrace muslimů již dlouhodobě a nyní se ukazuje, že koncepce multikulturalismu zcela selhává. Frustrovaný levicový volič z nižších a středních vrstev, který vnímá pozitivní diskriminaci nepřizpůsobivých etnik a zneužívání sociálního systému je velmi náchylný naslouchat jednoduchým a razantním receptům pravicových populistů. Ostatně xenofobních témat se může chopit i etablovaná pravicová strana – podobně jako ve Švýcarsku – a získávat tak politické body.

Proti výsledku referenda nelze nic namítat, pokud se tak voliči svobodně rozhodli. Je však problém, že Švýcarsko se v roce 2008 připojilo k Schengenskému prostoru a svým členstvím se zavázalo poskytovat občanům ostatních zemí Schengenu právo žít, pracovat a studovat na svém území. Bern by tak na základě referenda mohl být obviněn z porušování jednoho ze základních principů EU, a to práva na volný pohyb osob.