Historické vítězství francouzské levice

Nicolas Sarkozy patří k nejméně oblíbeným prezidentům v poválečné historii země, a to nejen kvůli sérii skandálů a protilidovým ekonomickým reformám, ale i hanebné roli, kterou Francie sehrála ve válce proti Libyi. Podle průzkumů by Sarkozy – i po vykonstruované skandalizaci hlavního opozičního kandidáta Dominique Strauss-Kahna – prohrál s novým kandidátem Socialistické strany Françoisem Hollandem.

Senát považuje většina Francouzů za zbytečnou instituci, která plní – podobně jako v České republice – roli nákladného odkladiště politických mrtvol. Francouzská horní komora je navíc volena nepřímo, prostřednictvím volitelů z řad místních a regionálních zastupitelů. Právě na regionální úrovni má levice silné zastoupení vzhledem k úspěchům v místních volbách, jichž dosáhla v posledních sedmi letech. Podle ústavy Páté republiky je předseda Senátu formálně druhým mužem ve státě a v případě indispozice prezidenta se ujímá jeho funkcí. Levicoví senátoři mohou pozdržet legislativní procesy pravicové vlády Françoise Fillona. Ta ovšem disponuje většinou v dolní komoře, jenž má poslední slovo a horní komoru tedy může přehlasovat.

Ve volbách se rozhodovalo o obsazení 170 ze 348 senátních křesel. Levicový blok, tvořený socialisty, komunisty a zelenými, dosáhl absolutní většiny. Socialisté obdrželi nejméně 23 nových mandátů a uspěli i Zelení, kteří si polepšili o pět křesel. Ačkoliv se vládní pravice snaží toto vítězství bagatelizovat, ve skutečnosti se jedná o historický průlom a dobytí konzistentní pravicové bašty levicovými stranami. Sarkozy si uvědomuje, že bude-li trend jeho nepopularity pokračovat, může se již za sedm měsíců z Elysejského paláce stěhovat.