Zbyněk Fiala: Kalouskovy rovné křivky

Nečasův kabinet si nemohl dát vtipnější označení než vláda rozpočtové odpovědnosti, protože to je disciplína, kde na něj opravdu nikdo nemá, snad s výjimkou Řecka. Tempo zadlužování České republiky, do kterého nás uvrhl zápas diletantů s nepochopitelnými čísly, je skutečně ohromující. Těžko říci, zda se na tom podílí i nějaká krize, protože té si – jak známo – ani nevšimli.

Kdy se ministr financí Miroslav Kalousek dozvěděl, že letos mu schodek narůstá opravdu rekordním tempem (za první dva měsíce byl dvakrát větší než loni), to také není jasné, protože ještě na začátku března navrhoval zrušení daně z dividend. Chtěl tím udeřit na to, co nazval „anomálií“, v jejíž prospěch snad mluví jen to, že daně z dividend akcionáři platí (byť s brbláním o dvojím zdanění) všude na světě.

Končí však superhrubý nesmysl s dvojím zdanění pojistného, který nebyl anomálií zřejmě proto, že ho nemají nikde na světě. Sazba daně už nebude pouhým propagačním číslem, jehož hlavní funkcí je veliká patnáctka na volebních plakátech, ale bude nás informovat o tom, kolik zhruba platíme. Úplně přesně ne. To bychom museli započítat i slevu na dani, která je pro všechny stejná, ale vyšším příjmům uleví méně, takže dělá z rovné sazby sazbu mírně progresívní. Tato sleva však skončí tam, kde začínají stropy pojištění, na čtyřnásobku průměrného platu. Plebs tak bude mít progresívní daň, panstvo daň rovnou. Ale panstvo by mělo nově zaplatit vyšší sazbu z kapitálu a úroků, což je třeba ocenit.

„Nový zákon o daních z příjmů je připravován tak, aby se nemusil měnit alespoň příštích 10 až 15 let,“ prohlásil Kalousek poté, co hodil nápad s dividendou pod stůl, a před tím, než zvedl zlověstně drnčící telefon ze štábu Věcí veřejných a otevřel noviny s výrazy jako „defenestrace“ nebo „generální stávka“.

Nová daňová reforma je tedy na stole a zkusme se v ní rychle zorientovat, než se od základu změní. Nejvýraznějším prvkem je úvaha o jednotném inkasním místě, které si řekne o peníze jednotným formulářem a bude nás jednotně oslovovat jen jako daňové subjekty. Pak na sebe stáhne všechny platební povinnosti a bude už samo vědět, co s těmi penězi dělat. Má klíčový význam, ale nelze je nazvat pilířem, spíše pravým protikladem – jakýmsi razícím štítem, vypůjčeným ze stavby metra, kterým se lze dostat hlouběji do tunelu, aniž by to okamžitě spadlo jako Blanka.

Je pravda, že naše pojistné není dokonalé a má vlastnosti daně, ale jsou to peníze s visačkou, kterými si každý předplácí na právo být k stáru skromně zabezpečen či ošetřen. Nejsou to peníze státu, jsou to peníze účastníků pojištění a používají se na výplaty stávajících důchodců a stávajících pacientů. Je to jeden z mála systémů, který v této zemi docela funguje a má spolehlivý výběr. I při všech nespravedlnostech, kdy povinnosti jsou navaleny hlavně na zaměstnance, byl ten důchodový před rokem 2006 v mírném přebytku. To má ovšem i své stinné stránky – proč by lidé opouštěli systém, který funguje, a utápěli místo toho peníze na 40 let v jakýchsi kapitálových fondech, ze kterých v nejlepším případě dostanou o mnoho méně? Přebytky zabavit, systémem otřást a nepozorovaně i něco vytřást, takový je příkaz dne.

Lidé tedy budou odvádět všechny peníze na jedno místo, jednu částku, daně fyzických osob přitom budou upraveny stejným předpisem jako daně osob právnických. První výhoda sloučení fyzických a právnických osob do jednoho předpisu je přitom zřejmá - zaměstnancům se znovu trochu přisolilí. V nastalém zmatku by totiž mělo zaniknout, že vláda chce odvody zaměstnavatelů na zdravotní pojištění (daň) zrušit a odvody zaměstnanců proto o polovinu zvýšit.

Systém, který bude zmíněnými opatřeními vyjednocen jako řepa, se tak velmi zjednoduší. Dá se to přirovnat k zjednodušujícímu opatření, kdy se v celé obci vyberou veškeré unavené ponožky, navozí se do obecní prádelny, proženou se společnou pračkou a pak se vysypou na návsi pod lipou na jednu hromadu. Puntíkaté, pásaté, ony už si to příslušné osoby nějak rozeberou.

Pozornost odborů se soustředila na obnovený pokus vlády zrušit stravenky, neboť – stejně jako veškeré stravování – jsou prostě nesystémové. To zrodilo ona nebezpečná slova ve veřejných debatách zařínající na „de“ a „ge“. Problém je v tom, že odbory tomu nerozumí. „Nesystémové výhody nemohou být dotovány těmi lidmi, kteří je nemohou využívat,“ zdůrazňuje ministr Kalousek a prosazuje paušál, který dostanou všichni zaměstnanci bez ohledu na to, zda se stravují doma či chodí do práce pěšky. Nemluvě o fakírech, kteří nejedí celá léta.

O tom, které nesystémové výhody budou dotovány těmi lidmi, kteří je nemohou využívat, však definitivně rozhodne vláda v celospolečenském zájmu. Například státní příspěvek na stavební spoření ministerstvo financí v současnosti nehodlá rušit. "Systém se nesmí zhroutit," podotkl moudře ministr v rozhovoru s ČTK. Odečitatelnost členských příspěvků odborové organizaci a nákladů na zvyšování kvalifikace však pro jistotu zrušena bude. Některé křivky budou rovné, jiné ještě rovnější.

Změn je mnoho a detailnější rozbor si zaslouží teprve tehdy, až se přestanou měnit, tedy v mezidobí, než je příští levicová vláda zruší. Možná, že Kalouskovo ministerstvo není úplně racionální a spravedlivé, ale nelze mu vyčíst nedostatek tvořivosti. I tady se však na mysl vkrádá obava, zda to není po sezóně. Rokem inovací a kreativity byl Evropskou unií vyhlášen rok loňský. Snad proto, že začínal českým předsednictvím.