Zbyněk Fiala: Kalousek má papír

Podle stanoviska Ústavu státu a práva AV ČR zákon sice říká, že majetek státu se oceňuje, ale neříká, kdo to má ocenit. Může to tedy udělat každý, ale bude to mít marné, když to stejně ocenit nejde. „V případě speciálního majetku státního významu, který se běžně (obvykle) neprodává, nelze stanovit ani cenu obvyklou,“ uvádí ÚSP AV ČR doslova. V takovém případě pochopitelně nelze vypsat ani výběrové řízení.

Cena je pak smluvní, jako když si dáte naproti v hostinci zabijačkový guláš v ceně talíře kaviáru.

V neděli v OVM tvrdil ministr Kalousek totéž, ale pod značným emočním tlakem na hranici mrtvice. Hrozně mu záleželo na tom, aby každý pochopil, že když se to takhle dělá už deset let, nemá do toho kdo co šťourat. Ve všech případech, kdy se tímto pravidlem řídil a nikdo se neodvážil pípnout, bylo všechno v pořádku. Kdo teď říká něco jiného, měl by se vyšetřit, vyhodit, zastavit a možná i zavřít.

O Ústavu státu a práva, který je znám svou dřívější symbiózou s plzeňskou Fakultou právnickou Západočeské univerzity v Plzni, píše moc hezky profesorka Vladimíra Dvořáková v knize Rozkrádání státu. Připomíná, že po vypuknutí aféry s plzeňskými právy vznikla na AV ČR komise, která pečlivě prověřila situaci v ústavu a navrhla opatření, která by měla do budoucnosti zabránit jeho zneužití. Patřilo sem i nastavení kontrolních mechanismů při vypracování právních stanovisek. Takže nejspíš je už všechno v pořádku.

O případu letadel CASA píše nejkvalifikovaněji Jan Schneider na serveru Česká pozice. Sehnal také marketingovou studii, která vznikla na ministerstvu obrany roku 2006 a ze které vyplývá, že výrobce EADS nabízel jeden stroj CASA v přepočtu za 638 milionů korun (při tehdejším kurzu 25 korun za dolar). Ve čtenáři hrkne - cena?? Dokonce obvyklá? A ministerstvo ji znalo?

Jan Schneider pořídil také rozhovor se zástupcem ředitele Úřadu pro dohled nad akvizicemi na ministerstvu obrany Jaroslavem Štefcem, který potvrzuje, že není těžké opatřit obvyklou cenu letadel Casa C-295M na trhu. „Pokud máte na mysli informace v odborných časopisech a publikacích, případně placené stránky společnosti EADS, tak ano. Obvyklou cenu letounu v některé ze základních verzí lze stanovit poměrně snadno. Stejně tak lze stanovit obvyklou cenu příslušenství, které se do letounu namontuje dle požadavků zákazníka.“

Jaká je cena na trhu? Finové si koupili čtyři letouny CASA, z toho dva „klasické“, jaké byly zakoupeny i pro českou armádu. „Cena za tyto dva letouny, jež mají i Češi, a to včetně logistiky a servisu, činila 45 milionů dolarů (900 milionů korun).“

Češi mají čtyři letouny. Pokud by tedy nakupovali jako Finové, daly se pořídit za 1,8 miliardy korun. Ale řekněme, že jsme o polovinu hloupější. Štefcův odhad:

„Podle mého názoru a dostupných veřejných zdrojů by cena rozpočítaná na jeden letoun, včetně vybavení, pozemního příslušenství a servisu, neměla překročit 30 milionů dolarů. Za čtyři stroje by to bylo 120 milionů dolarů, což je v přepočtu asi 2,5 miliardy korun za celý kontrakt bez dodatečných nákladů na servisní smlouvu.“

Jenže ministerstvo obrany zaplatilo za tři letouny dvakrát tolik a čtvrtý vyměnilo za pět lehkých bitevníků L-159. Servis se platí zvlášť.

To se zdá trochu moc i Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Ten zároveň neopomněl upozornit, že pořízení letounů CASA C-295M nevycházelo ze skutečných potřeb AČR (generalita byla proti) a došlo k němu o několik let dříve. Střednědobý plán na roky 2006 až 2011 tuto akvizici nezahrnoval. Letounům An-26, které plnily stejnou funkci, přitom končil technický život až v letech 2011 až 2014, nebyl tedy takový spěch.

Co horšího, skutečná cena byla mnohem vyšší, když započteme všechny náklady. „Náklady na pořízení čtyř letounů CASA se započtením výdajů na přestavbu dvou letounů L-159 na letouny dvojího řízení ve výši 221,8 mil. Kč včetně DPH a ceny servisní podpory 982,3 mil. Kč včetně DPH by měly do konce listopadu 2013 činit 4 788,5 mil. Kč včetně DPH, avšak bez započtení hodnoty pěti vyměněných letounů L-159. Ke dni 14. prosince 2010 byla vyčerpána částka 4 133,9 mil. Kč včetně DPH.“

Jak se to mohlo stát? Kam ministerstvo vedla slepá vášeň?

Ano, byla slepá. Nejzajímavější pasáž z rozhovoru s Jaroslavem Štefcem poukazuje na detail, podle kterého bylo ministerstvo obrany při nákupu zbaveno svéprávnosti:

„Na smlouvách mezi Omnipolem a EADS, jež ministerstvo obrany získalo, byly s odkazem na obchodní tajemství ceny začerněny. Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to, jako by cena byla stanovena zvenčí.“

Připomeňme, že Kalouskovo ministerstvo odmítlo požadavek ministerstva obrany na přezkoumání ceny. Naštěstí na to má Kalousek papír z plzeňských práv.

A nakonec ještě tu o osiřelých bitevnících.

Důvodem, proč vláda Mirka Topolánka obhajovala nákup letadel CASA, byla výměna čtvrtého letounu za pět strojů L-159. Obstojí dle vás tento argument?, ptá se Česká pozice Jaroslava Štefce.

„Ne. Tento argument byl od samého počátku z říše sci-fi. Španělská vláda jasně deklarovala, že s letouny L-159 nechce nic mít. Nyní jsou stroje, vlastněné Omnipolem, uskladněny v Seville, kde po prozkoumání odborníky firmy EADS pravděpodobně zůstanou, nebo budou odprodány civilním zájemcům,“ odpovídá Štefec.

A teď už běžte, milé děti, pěkně spát, protože ráno vstáváme brzo a budeme šetřit!