Zbyněk Fiala: Hluchá hymna pro slepou vládu

Předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása z tribuny ohlásil petici proti sociální reformě. Petice považuje tuto reformu za absolutně vadnou a žádá stažení návrhů, protože napravit je nelze. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek je však přesvědčen, že chyba je v komunikaci a slibuje, že nedopustí žádné zhoršení přístupu k postiženým lidem. Také ministr zdravotnictví Leoš Heger se zavazuje, že se zasadí o to, aby hlavní změnou, která vzniká, bylo to, že systém bude sloužit lépe. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů však slibům nevěří: „To by museli být oba kouzelníci, aby v této vládě něco prosadili…“

Na náměstí před ministerstvem se sešly tak čtyři tisíce lidí. Jádro demonstrace mělo bílé rukavice, které pravidelně vylétaly nad hlavu s gestem nesouhlasu. Hlouček, který se vedle mě klidně bavil i během projevu, nikoho nerušil, byla to debata rychlých prstů a tichých úst. Dáma s bílou holí a rozeznělou vuvuzelou nehrozila vládním činitelům na tribuně, jak chtěla, ale reproduktorům, odkud slyšela jejich hlas. Zahlédl jsem elektrické vozítko, které mne svižně předjelo, když jsem běžel od tramvaje – ale jen k těm schodům dolů, tam výhody beznohého došly. Pohublé tváře lidí na pomezí bídy občas roztály jak jarní sluníčko, když se v davu pozdravili přátelé a užili si chvíli družnosti ve společnosti bez přehlížení, mezi svými.

Protest přišli podpořit spolu s odboráři i zástupci občanských iniciativ ProAlt, AZ a dalších, i se svými praporci. V pátek bude protest matek s dětmi, 1. máj se vrátí k původnímu obsahu obhajoby zaměstnaneckých a občanských práv a v kalendáři přibývají další a další termíny odporu proti tomu, co připomíná spíše převrat než reformy. Úterní demonstrace proběhla i v Brně, to je další prvek, který má umožnit účast v dnech hněvu co největšímu počtu lidí. Protesty budou pokračovat, slíbil Zavadil.

Václav Krása bouřil především proti základnímu nastavení odmítané sociální reformy, která se zaměřuje na škrty a omezení místo toho, aby se navázalo na dosavadní úsilí jak pomoci postiženým lidem v integraci do společnosti. Tohle je krok zpátky! Tuto pomoc nelze brát jako chudinské dávky!, rozhořčil se Krása.

Jaromír Drábek to poslouchal viditelně zdrcen. Stál na tribuně v tísnivé osamělosti toho, kdo za to může. Přesto projevil srdce chlapa, že přišel, pokusil se vysvětlit, a pak ještě sestoupil do davu v pokusu o osobní kontakt. Podobně Leoš Heger, který se zdál být víc nad věcí, přecejen jej profese přivádí častěji k lidskému trpení. Nepůsobil dojmem, že chce zrovna tyhle lidi podvést. Argumentoval zkušeností ze začátku 90. let, když začal studovat organizaci zdravotnictví a na stole vyrostl metrový stoh předpisů. Od té doby jich přibylo. Pokus o zjednodušení tedy má smysl. Jenže zadání vzniká jinde. A tak je i dobrý úmysl odstíněn prostředím, které v něm vidí další příležitost k obsazení kohoutků penězovodu.

Jedná se o pouhou miliardu korun, konstatoval šéf odborové konfederace Jaroslav Zavadil. Kolik miliard už zmizelo v nejrůznějších aférách? Vláda rozpočtové odpovědnosti připouští, aby se rozkrádalo dál. Nenechte si věci líbit, hřímal Zavadil, je třeba, aby se občanská veřejnost dala dohromady. Nebo jsme národem tak zbabělým? „Vyzývám vládu, aby s námi jednala,“ zdůraznil na závěr mluvčí odborů. „My jsme tuhle válku nezačali.“