Tomáš Baťa byl symbolem úspěšného podnikání

Tomáš Baťa pocházel ze ševcovské rodiny. Už od mládí jej zajímalo řemeslo, poměrně mlád začal pracovat u firmy Fäber v Prostějově, jež vyráběla šicí stroje. V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr Antonín a sestra Anna vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Záhy zakládají obuvnickou živnost, na kterou použili mimo jiné finanční prostředky od matky, které činilo 800 zlatých. Brzy přišly první problémy a již v roce 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven, a když bratr Antonín odešel na vojnu, musel se Tomáš ujmout řízení podniku. O rok později se firma dluhů pod jeho vedením zbavila.

Tomáš Baťa se tak mohl rozhlížet, jak by mohl svou živnost pozvednout. V roce 1897 postavil první výrobní halu, která zaměstnávala 40 dělníků. Začal postupný rozkvět firmy a Baťa ji v roce 1900 přejmenoval na T&A Baťa. Vydatně Tomáši Baťovi pomáhala sestra Anna starající se o ekonomický chod podniku. V roce 1904 odjel Baťa do USA, aby zde načerpal zkušenosti týkající se řízení podniku, jeho organizace, plánování a výplat zaměstnanců, což pro něho byl velmi cenný poznatek. V roce 1910 již zaměstnávala původně rodinná firma 350 zaměstnanců. Protože podnik strmě rostl, nechal pro přicházející zaměstnance - dělníky Baťa postavit tzv. Baťovy domky z červených pálených cihel. Zlín tak dostal díky Baťovi a známému architektovi J. Kotěrovi svůj typický architektonický a urbanistický ráz.

V době první světové války, v letech 1914 - 1918, se počet zaměstnanců zvýšil desetinásobně. Na konci války se denně vyrobilo ve firmě skoro 6 000 párů bot. Podnik po skončení války doslova vzkvétal, v roce 1923 měla síť prodejen Baťa 112 poboček po celé republice. Dělníci si mohli ve firmě zvyšovat svou kvalifikaci v tzv. Baťově škole práce, čímž se jejich mzda mohla zvýšit a pracovníci byli motivováni k lepším pracovním výsledkům širokou škálou benefitů. Tento systém, který Baťa implementoval do firmy ze svých zahraničních cest, byl skutečně na svou dobu průkopnický.

V roce 1931 se přeměnil obchodní status společnosti, napříště již byla akciovou společností se základním kapitálem 135 000 000 korun. A právě když byl Baťa na vrcholu sil, do jeho životního osudu zasáhl deus ex machina. 12. července 1932 měl letět do Švýcarska, ale zřejmě kvůli mlze letadlo s pilotem J. Broučkem spadlo v Otrokovicích a oba pasažéři havárii nepřežili.

Řízení podniku přešlo na nevlastního bratra Jana Antonína, který pokračoval v rozvoji firmy. Přestože byl Tomáš Baťa vynikajícím podnikatelem, symbolem úspěchu, komunistická totalitní moc jej vždy brala jako ,,kapitalistického vykořisťovatele, továrníka a třídního nepřítele, který pouze odíral dělníky. Tato nálepka však byla po roce 1989 sňata a nový demokratický režim dokázala náležitě ocenit Baťovy zásluhy. Baťa je mimo jiné čestným občanem Zlína. Jeho jediný syn Tomáš šel úspěšně v otcových šlépějích. Tento česko - kanadský podnikatel zemřel ve věku 93 let v Torontu.