Šedesát milionů voličů rozhoduje o Německu

Laschet ocenil včerejší demonstrace za větší ochranu klimatu a zároveň zdůraznil, že velkou výzvou je klimaticky neutrální transformace ekonomiky do roku 2045. Kandidát SPD Scholz se ve svém volebním obvodu v Postupimi rovněž věnoval klimatické politice. Řekl, že Německo musí přispět k zastavení změny klimatu. Tím, že to děláme doma, zároveň vytváříme technologie, které pak mohou být použity v jiných částech světa, uvedl. Předseda liberální FDP Lindner vystoupil v Kolíně nad Rýnem, kde řekl, že sociální spravedlnost musí začít u vzdělání, nikoli u daně z majetku. Nejlepší zástupci Zelených, Alternativy pro Německo a „postkomunistické“ strany Levice ještě do poslední chvíle mezi sebou soutěžili o pořadí za CDU/CSU a SPD.

Po volbách bude otázka koaličních možností nepřehledná, jak vyplývá z podrobného rozboru veřejnoprávní stanice ARD a umístění jednotlivých stran bude zde hrát důležitou úlohu. Ještě nikdy totiž nebylo tolik stran v historii spolkové republiky, které by udržovaly situaci tak otevřenou. Čeká nás velmi vzrušující fáze 'anarchie, která čeká o prvních dnech či týdnech po volbách - konstatoval známý politolog profesor Thorsten Faas z berlínské Svobodné univerzity.

Žádné vyjednávací postupy pro tolik koaličních variant v systému šesti stran ještě dosud nebyly k vidění a i z politologického hlediska je to ve spolkové politice neprobádané území. Zvláštností těchto spolkových voleb zůstává, že s výjimkou Alternativy pro Německo strany zastoupené ve Spolkovém sněmu prakticky nevylučují možnost koalice. Kdo s kým může vyjednávat po nedělní volební noci pravděpodobně to bude pestrý zmatek, konstatoval politolog.

Pokud by bylo možné získat většinu pouze prostřednictvím spojenectví tří stran nad rámec nového vydání současné velké koalice CDU/CSU s SPD, kandidát Sociální demokracie na kancléře Olaf Scholz by měl pravděpodobně blíže k červeno-zeleno-žluté koalici než k červeno-zeleno-rudé. Podle posledních aktuálních předvolebních průzkumů je tato koalice nejpravděpodobnější, a to jak z hlediska výpočtu, tak obsahu. Kvůli tomu by však SPD a Zelení museli obětovat řadu ambiciózních plánů, jako je například sloučení soukromého a veřejného zdravotního pojištění.

Předseda liberálních Svobodných - FDP - Christian Lindner je pod vnitřním tlakem, aby znovu neskončil v opozici. Ta by zde měla obtížnou pozici, pokud jde o její hlavní témata daňového práva a dluhové brzdy. Existují zde velké programové rozdíly - "to by byl kámen úrazu", říká politolog Faas. V FDP je toto spojenectví již nyní vnímáno spíše jako hazard: předseda strany Lindner vždy zdůrazňuje postoje v oblasti finanční politiky, které jsou jasně namířeny proti Zeleným. Lze to však chápat i jako taktiku, jak zvýšit cenu červeno-zeleno-žluté koalice.

Pro kandidáta na kancléře za křesťanské CDU/CSU Armina Lascheta je to podle aktuálního stavu průzkumů jediná mocenská varianta na kancléřský post - i když by skončil procentuálně až druhý, za předpokladu, že nedojde k červeno-zeleno-žlutému spojenectví. I když si Laschet obzvlášť dobře rozumí s Lindnerem, Zelení by pro něj jako alianční partner nebyli překážkou. CDU/CSU by mohla Zeleným ustoupit jak v otázce urychlení ukončení těžby uhlí, tak v otázce plnění klimatických cílů. K takovému spojenectví málem došlo v roce 2017, ale kvůli FDP se to nepodařilo. Proto šéf FDP Lindner, který v té době rovněž působil, je pod větším vnitřním tlakem, aby stranu vyvedl z opoziční role.

Také pro Zelené je černo-zeleno-žlutá varianta všechno, jen ne předem rozhodnutá varianta. Je pravda, že v Bádensku-Württembersku vládne zelený premiér sám s CDU jako „mladším“ partnerem a ve Šlesvicku-Holštýnsku je dokonce odpovídající trojkoalice. Zelení nicméně vidí velké překážky v transformaci dopravy a zemědělství.

Kdyby politické strany kromě AfD na sebe vztáhly volební programy, obsahově by se pravděpodobně nejvíce překrývaly mezi rudozelenou a levicovou stranou, a to i přes velké rozdíly v zahraniční a bezpečnostní politice. Pevná většina pro červeno-zeleno-rudou variantu je však v současné době zřejmě v nedohlednu - i když nic nelze absolutně vyloučit. Protože by se případný kancléř Scholz musel obávat nesouhlasných hlasů Levice při každém hlasování o zahraničních misích Bundeswehru, zůstává toto spojenectví spíše nepravděpodobné. Ještě méně pravděpodobný by proto byl tzv. magdeburský model – tzv. rudozelená spolková vláda SPD se Zelenými, tolerovaná stranou Levice.

Je nepravděpodobné, že by koalice, která v roce 1998 nahradila Kohlovu vládu, stačila. Nelze ji však zcela vyloučit, zejména pokud strana Levice klesne pod pětiprocentní hranici. V takovém případě by již bylo i přes mírné ztráty dosaženo vládní většiny kolem 44 procent.

Navzdory Scholzovým prohlášením o sympatiích k Zeleným přetrvávají totiž pochybnosti, zda by pro něj nebylo pohodlnější spojenectví dvou stran s Unií. Někteří interpretují jeho současný příklon k ochraně klimatu spíše jako strategický tah, který má získat tzv. rudozelené voliče. Zelení Scholze nikdy ale nepovažovali za zvlášť zeleného, a to ani jako starostu Hamburku, ani jako ministra financí v současné spolkové vládě.

Nové vydání velké koalice pod vedením CDU/CSU by nebylo reálné - určitě by tentokrát SPD zcela rozdělilo. V opačném pořadí barev pod kancléřem Scholzem by však svět pro sociální demokraty pravděpodobně vypadal jinak: Koneckonců utrpení tzv. "modelu GroKo" SPD dosud pramenilo z toho, že úspěchy příslušné vlády měly pod vedením kancléřky Angely Merkelové vždy měly tendenci jít za Unií. Laschet, hlavní kandidát CDU/CSU, na dotaz ARD i ZDF tuto možnost výslovně nevyloučil.

Černo-žlutá koalice by jistě byla Laschetovou a Lindnerovou preferovanou konstelací - podle aktuálních předvolebních průzkumů však není reálná. V každém případě by se na obsahu koaličních jednání pravděpodobně dohodli poměrně rychle - možná rychleji než červeno-zelení: SPD například nechce urychlit ukončení těžby uhlí plánované na rok 2038. Zde by SPD měla blíže k Laschetovi. Chvíli se zdálo, že černo-zelená je myslitelná a CDU/CSU má kancléřství jisté i po Merkelové - možná proto Laschet tak pozdě přešel do útočného módu proti SPD.

Ještě na jaře to vypadalo, že CDU/CSU a Zelení by tentokrát mohli vládnout společně, což si obě strany dokázaly dobře představit - přinejmenším od roku 2017, kdy kvůli FDP ztroskotala jednání o tzv. jamajské koalici. Předvolební průzkumy však v současné době toto spojenectví již nepodporují kvůli slabosti CDU/CSU a opadnutí zelené euforie. I když by podle současných průzkumů byly v tomto spojenectví zastoupeny dvě třetiny voličů, je obsahově obtížně realizovatelné - a zejména Zelené jako nejmenšího partnera by smrsklo na programové minimum, které by stranu rozdělilo. Navíc Zelení nejsou v současné době jako třetí partner potřební, protože většina GroKo se stabilizuje, takže vznik tzv. keňské koalice těchto tří stran je prakticky vyloučený.

Podobně by se FDP dařilo i v případě velmi širokého spojenectví, které by ji připojilo k velké koalici. De facto by se jednalo o alianci čtyř stran, protože CSU hrála ve velké koalici často zvláštní roli. Celkově vzato by bylo na dohled mnoho třecích ploch. Takové spojenectví v Sasku-Anhaltsku už ukázalo, jak vratká je tato konstrukce, když byl do čela vlády zvolen Reiner Haseloff - potřebnou většinu získal až ve druhém kole hlasování.

Tento výčet možností koalicí, které by mohly teoreticky vládnou ve Spolkové republice naznačuje, že Angela Merkelová, která po šestnácti letech opustila dobrovolně kancléřské křeslo, pro složitost politických jednání může vládnout týdny nebo i několik měsíců než bude nový kancléř potvrzen Bundestagem.