Petr Dimun: Vyměňte politiky – iniciativa bez odpovědnosti, zato s podezřením manipulace

Vzhledem k výsledkům letošních květnových voleb, kdy právě iniciativy podobné té „Vyměňte politiky!“ výrazně přispěly ke „změně“ v české politice v podobě obnoveného mandátu pravicové vlády, která je i personálně propojena s vládou Mirka Topolánka, kdy změnu s velkým „Z“ představuje TOP09, v níž rozhodují elitní lidovci v čele se symbolem tzv. armádní korupční chobotnice Miroslavem Kalouskem, jehož pravá ruka, vykroužkovaná ve volbách, bývalý lidovec Pavel Severa, se má stát jednomyslným rozhodnutím vedení TOP09 generálním sekretářem TOP09 a kdy dalším symbolem změny, k níž tyto iniciativy přispěly, je strana Věci veřejné, která je postavena na podivném propojení s firmou ABL a jejíž předseda a ministr vnitra Radek John je podezřelý ze zneužívání státních zakázek a jako ministr prokázal svoji absolutní neschopnost, už mne nic nepřekvapuje. Umělci opět pro tuto výzvu točí klipy a oslovují voliče, aby „vyměnili politiky“. Opět jsem neslyšel, co oni či iniciativa sama nabízí jako alternativu a zda vůbec a jak reflektují, že se díky nim dostaly do politiky podivné subjekty jako Věci veřejné, či že pomohli k politické legitimizaci armádní korupční chobotnici v podobě stranické elity TOP09.

Komunální volby jsou přeci jen méně o pocitech a emocích, ze kterých může člověk rychle procitnout – vzpomínám si na podobné vzedmutí umělců a intelektuálů v době tzv. Čtyřkoalice, kdy podmiňovali svoji podporu tomuto subjektu vyškrtnutím Miroslava Kalouska z kandidátky, aby o deset let později stejně hystericky pomáhali jemu politickému projektu k moci – proto jsem začal na internetu hledat, čímpak že to je, že zrovna tyto konkrétní politiky mi iniciativa „Vyměňte politiky!“ doporučuje k volbě na Praze 13.

Nejdříve jsem si poslechl rozhovor, který měl včera mluvčí iniciativy „Vyměňte politiky!“ Jaroslav Kuchař na Českém rozhlasu 6 s Petrem Holubem. Předně jsem zjistil, že jisté zklamání nikoliv z výsledků voleb, ale z toho, jak se současní politici – poslanci i ministři – chovají ve svých funkcích a jak plní své předvolební sliby, zde opravdu je. Hned na jednu z prvních otázek redaktora, že může být iniciativa spokojená s tím, že přispěla zásadním způsobem k výměně politických elit, její mluvčí odpovídá následovně: „No, já bych především řekl, že to není jediný cíl, nebo nebyl jediný cíl. Protože samozřejmě je to lákavé, je kvalitativně měřitelný, vyměnilo se 114 nebo 115 poslanců. Ale to, co vlastně tato změna přinesla v tom kvalitativním slova smyslu, to je samozřejmě jako diskutabilní. A dle nálady současné ve společnosti se podle mého soudu to zas tak moc nepodařilo.“ Na další otázku ohledně hodnocení práce nové sněmovny pak mluvčí iniciativy odpovídá, že jsou z toho„poměrně rozpačití“. Jeden z konkrétních důvodů, který mluvčí iniciativy „Vyměňte politiky!“ uvádí pro onu rozpačitost z výsledků voleb je následující: „Jenom pro zajímavost, po volbách jsme všem 200 zvoleným poslancům napsali dopis, kde je vyzýváme k odpovědnému chování. A psali jsme jim, že zvolením do této funkce jsou nutně postaveni před volbu, zda se stanou pro společnost parazity, nebo naopak tvůrci hodnoty. A že za to samozřejmě ponesou odpovědnost. A zajímavé je, že nám odpověděl pouze jediný poslanec na ten dopis.“ Kdyby chtěl někdo znát jméno toho poslance, je jím předseda KSČM Vojtěch Filip, což muselo být pro iniciativu hlásající politickou změnu, opravdu šokující. Dalším z důvodů pro onu „rozpačitost“ z výsledků voleb, je zklamání iniciativy z dosavadních kroků vlády v oblasti korupce. Mluvčí iniciativy „Vyměňte politiky!“ totiž právě boj proti korupci vnímá jako jeden z hlavních cílů iniciativy, a když má proto hodnotit výsledky nové politické elity, odpovídá: „No, já bych byl velmi opatrný. Protože stávající vláda samozřejmě tyhle kroky deklaruje. Na druhou stranu existuje spousta signálů, že je otázkou, jestli to myslí úplně vážně. Pro mě takovým významným signálem byl odchod Transparency International z té rady na ministerstvu vnitra, která to měla řešit, kde prostě se ukázalo, že ti politici asi nemají takový zájem opravdu předložit komplexní a tím funkční řešení. Protože ta věc je velmi komplexní a vyžaduje komplexní řešení. Ne dílčí.“ Bohužel, když se jej ale moderátor zeptá, co konkrétně by v boji proti korupci navrhoval za kroky, konstatuje, že není žádný odborník a odkáže na Transparency International. A to ponechávám stranou fakt, že lidé z iniciativy „Vyměňte politiky!“ zcela přechází otázku odpovědnosti za politickou situaci v zemi, která umožnila, aby se někdo jako Radek John stal ministrem vnitra.

Ono je to vůbec s konkrétními cíli a záměry iniciativy „Vyměňte politiky!“ složité. Když se třeba moderátor mluvčího zeptá na to, jak konkrétně chtějí zajistit kvalitní výběr kandidátů v obcích a jejich následnou kontrolu, je odpověď následující: „No, my jsme z tohohle důvodu vytvořili skoro 500 facebookových lokálních stránek, kde je to samozřejmě včetně pražských obvodů volebních. A tam doporučujeme lidem, aby se prostě mezi sebou domluvili. A volili ty strany, na kterých se, nebo ty konkrétní kandidáty, na kterých se dohodnou. Nechci si dělat žádné iluze, provoz na těch stránkách není v tuhle chvíli nijak moc významný, ale je to jediná cesta za stávajícího volebního zákona.“ Fajn, takže pan mluvčí na různých místech lidem doporučuje, aby nevolili strany, ale konkrétní kandidáty, ale když má říci to B a C, tedy jak si přesně kandidáta vybrat a hlavně, jak zajistí jeho kontrolu, nabízí v první případě stejný návrh, jako ve sněmovnách volbách, tedy volit kandidáty „ze spodu“ kandidátek a jako jedinou kontrolu nabízí Facebookové stránky, u nichž sám přiznává, že na nich není moc velký provoz. Pokud si k tomu člověk ještě připočte hodnocení výsledků květnových voleb, kdy jsou z toho, k čemu výrazně přispěli, v iniciativě „Vyměňte politiky!“ rozpačití, vyjde vám jedné: velká rozpačitost z celé iniciativy „Vyměňte politiky!“. K odpovědnosti za to, jak dopadly volby se hlásí jen tehdy, když se jedná o to, aby vyjádřili svůj vliv, včetně vystupování v médiích a demonstrovali spolupráci s umělci. Když však mají hovořit o kvalitě „změny“, kterou pomáhali vydatně v květnových volbách iniciovat, už dávají od odpovědnosti ruce pryč a přiznávají zatím „rozpaky“. A například ohledně financování dnes již poměrně nákladné kampaně odpovídají ve stejném rozhovoru pro ČRo6, že: „do toho dali zpočátku svoje peníze, pak jim to dělali dodavatelé, jejichž důvody neznají a sami byli překvapeni, jak to šlo hladce“. Když se někdo podívá na výsledky květnových voleb, kdy zvítězily strany, jejichž vazby na velmi bohaté finanční či podnikatelské skupiny jsou dnes již zřejmé, musí si klást otázku, zda by se pánové z iniciativy „Vyměňte politiky!“ přeci jen neměli začít více zajímat o to, kdo je financoval, protože od „rozpačitosti“ k „rozčarování“ bývá jen malý krůček.

Jednou ze základních podmínek demokracie je přeci právě odpovědnost. Odpovědnost občana, koneckonců, také iniciativa „Vyměňte politiky!“ vzývá jako mantru všech pozitivních společenských změn. S odpovědností lidí z iniciativy „Vyměňte politiky!“ je to ale problém. Už jsem to popsal na konkrétních výrocích a krocích představitelů iniciativy ohledně květnových voleb a nastávajících komunálních. Zpochybňujete-li totiž stávající systém politických stran tím, že vyzýváte primárně k volbě mimoparlamentních stran, popřípadě k volbě lidí ze spodních pater kandidátky, aniž uvedete konkrétní, jen obecné důvody proč, musíte si být vědomi mnohem širší odpovědnosti, než jen že docílíte prostou výměnu „starých tváří“ za tváře „nové“. Možná si to už dnes lidé z iniciativy „Vyměňte politiky!“ uvědomují, když jsou z kroků nové sněmovny a vlády „rozpačití“, popřípadě když vyjadřují obavy o radikalizaci lidí na jejich stránkách a Facebooku, kteří zpochybňují dokonce samotný demokratický systém. Přitom je to logické: řeknete-li lidem, ať vyjádří nedůvěru politickým stranám, které se staly po listopadu 89 základním pilířem zastupitelské demokracie a kterémuž to systému odpovídá i volební zákon, je logické, že lidé po vás chtějí i krok B. Tak zásadní změna bohužel nenastala, což sami pánové z iniciativy připouští a krok B, jak jsem již popsal, nenabízí také. Když se lidé nedočkali slibované změny podle receptů iniciativy, tzn. slepě volit mimoparlamentní strany, popřípadě volit poslední na kandidátkách politických stran, pak se poohlížejí po radikálnějších a ještě jednodušších řešeních, včetně vlády ulice.  

Bohužel slibovat změnu a vyzývat ke krokům, které zpochybňují systém politických stran a nenabízet žádné konkrétní řešení, žádnou alternativu, pouze jen opět pudově mluvit o změně, kontrole politiků občany a potřebě toho, aby se lidé začali o politiku více zajímat, vyzývat je, aby byli odvážní, to nestačí. Když mluvčí iniciativy říká ohledně konkrétního návodu, jak si mají lidé počínat „bohužel já si myslím, že zde neexistuje žádná zkratka, ani zkratka, ani žádný jednoduchý návod. Pokud občané nebudou provádět veřejnou kontrolu permanentně a důsledně, tak vždycky se někdo nechá zlákat tou nejsilnější drogou, mocí. Jo, je to tedy netriviální věc. Jedním z našich cílů je, aby občané si uvědomili, že musí vykonávat veřejnou kontrolu“, zpochybňuje tím vlastně celý smysl iniciativy „Vyměňte politiky!“. Ta je primárně namířena vůči systému politických stran, primárně vůči dominantním politickým stranám, avšak žádnou alternativu výběru kandidátů, politiků a jejich kontrolu iniciativy „Vyměňte politiky!“ nenabízí. Nenabízí ani odpovědnost těch, kteří toto hnutí s fatálními důsledky na budoucnost naší země, spustili. „Rozpačitost“ není odpovědnost!

A ten obecný apel k odvaze a k tomu, aby si lidé nenechali od politiků všechno líbit, ten nás vrací na začátek celého článku, totiž k letáku, kdy mi na Praze 13 iniciativy doporučuje konkrétní kandidáty tří stran.

Na webu iniciativy, ani na jejich Facebooku jsem nenašel důvody, proč zrovna tyto kandidáty mi iniciativa „Vyměňte politiky!“ na Praze 13 doporučuje. Je tam jakási „Semilská výzva“, kterou jednotliví kandidáti podepisují a ta tvoří jakési obecné doporučení pro volbu toho či onoho kandidáta. Našel jsem tam však něco jiného, mnohem zajímavějšího, totiž distancování se iniciativy „Vyměňte politiky!“ od tohoto konkrétního letáku na Praze 13. Někdo tedy zneužil logo i adresu iniciativy „Vyměňte politiky!“ k vlastní propagaci! Zástupci iniciativy jsou na Facebooku vyzýváni k tomu, aby proti takovému zneužití veřejně vystoupili. Jeden z diskutujících vyzývá k veřejnému stanovisku a vystoupení v televizi, neboť se domnívá, že to může ovlivnit volby. Reakce iniciativy „Vyměňte politiky!“ je však oproti tomu, co hlásají, totiž občanskou odvahu a nenechat se zneužívat, v pravdě podivná: „Ono se to už párkrát objevilo, není to poprvé. Předpokládáme, že stačí bohatě upozornit lidi, že je to podvrh a zneužití loga a oni už si svůj obrázek udělají víc než snadno J“ Nejlepší a nejvýstižnější, i vzhledem k tomu, co jsem výše napsal, je na takové alibistické a neodpovědné stanovisko nechat promluvit samotné stoupence iniciativy „Vyměňte politiky!“. Jeden za všechny: "Naprosto nesouhlasím. Nejste to vy, kdo tady vykřikoval „nenechcme si s.at na hlavu“? Tak si za tím stůjte, ne, hergot!To je přesně to, proč kritizuju výkřiky typu "defenestrace!". Protože jsou to jenom kecy hospodskej ochlastů kterejm nakonec změkne, když přijde na věc. Jak chcete přesvědčit lidi, že mají možnost něco změnit, když se sami necháváte takhle znásilňovat?!Jak chcete přesvědčit lidi, že mají možnost něco změnit, když se takhle sami necháváte znásilňovat?“

S ohledem na výsledek květnových voleb a rozpor mezi realitou a podobu změny politické elity, kterou slibovaly právě iniciativy v čele s „Vyměňte politiky!“, je mnohem zásadnější otázkou, zda ono „znásilňování“ není mnohem delší a hlubší problém než ten na Praze 13. Tedy zda celá iniciativa není vědomě či nevědomě, skrze finance či podobné případy, jako na Praze 13, které nechávají představitelé bez reakce, zneužívána již z doby před květnovými volbami. Výsledky voleb, tedy Nezměna, kterou volby přinesly, by tomu napovídaly.