Petr Dimun: Spor o pozvánku jako obraz o stavu ČSSD

Proč? Zhruba před čtrnácti dny jsem totiž upozornil poslance a stínového ministra vnitra za ČSSD Jeronýma Tejce, který je jedním z nejbližších spojenců úřadujícího předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, na poněkud trapnou situaci, kdy Jiřímu Paroubkovi dorazila jen oficiální, hromadná pozvánka coby řadovému poslanci strany. Vyjádřil jsem názor, že je podle mne namístě uvažovat jak o osobním pozvání, tak o možnosti zařadit jeho vystoupení do programu sjezdu. Osobní pozvání bývalého předsedy a premiéra od vedení strany mi připadalo nejen slušné, ale odpovídalo to i praxi, kterou v minulosti prosazoval Jiří Paroubek. I zařazení jeho vystoupení na program sjezdu má svojí logiku, formálně totiž tímto sjezdem končí jeho mandát předsedy, který sice fakticky skončil jeho rezignací, ale stranu vedl více jak rok na základě mandátu, který získal na sjezdu minulém. Fakt, že se jak kandidáti na předsedu, tak kandidáti na místopředsedu strany tu s větší, tu s menší intenzitou vyjadřují na adresu Jiřího Paroubka a jeho působení v čele ČSSD, a mnozí si na vymezování vůči němu postavili prakticky svůj kandidátský program, měl by dostat prostor pro vystoupení, ve kterém by mohl některé své kroky v čele strany vysvětlit, vyjádřit se k oprávněnosti kritiky některých svých bývalých nejbližších spolupracovníků či členů vedení strany a předejít tak možné účelové manipulaci delegátů sjezdu. Bylo by to férové a neustrašené.

Samozřejmě, Jiří Paroubek mohl na sjezdu vystoupit jako host a v rámci tří minut shrnout pět let působení v čele ČSSD. Pro lidi jako Zdeněk Škromach je taková forma a způsob dostačující – jak znám Zdeňka Škromacha, jemu by ty tři minuty na přehled své činnosti ve funkci místopředsedy také bohatě stačily - a proto se dnes vyjadřují tak, že Paroubek pozván byl a teď si jen „bolestínsky stěžuje“. Zdeněk Škromach dokonce kvůli tomu volal i do Lidového domu a zjišťoval si, jak to bylo s Paroubkovým pozváním osobně. Prý mu bylo řečeno, že si pozvánku vyzvedla v pátek 11. 3. osobně jeho asistentka. Tak buď lže Zdeněk Škromach, anebo si někdo v Lidovém domě vytváří alibi. Skutečný stav věcí je, že v pondělí odpoledne, po rozhovoru pro deník Blesk, si Jiří Paroubek vyzvedl ve svém emailu naskenovanou pozvánku Bohuslava Sobotky s pátečním datem, o pěti větách, bez návrhu na vystoupení. A tak zatímco hostům sjezdu byly osobní pozvánky rozeslány v lednu, z popisu událostí je zřejmé, že se na pozvání Paroubka prostě zapomnělo. Vedení ČSSD nepovažovalo za důležité se otázkou role bývalého předsedy na sjezdu zabývat, tuto otázko podle všeho neřešilo, když i Zdeněk Škromach musel volat do Lidového domu a zjišťovat, jak tomu bylo.

Nevím, zda to byla má zmínka Jeronýmu Tejcovi, která vedla Bohuslava Sobotku, aby v pátek odeslal emailem naskenované osobní pozvání, anebo si to úřadující předseda sám uvědomil. Podstatné je, že ve svém oficiálním stanovisku Lidový dům považuje už samotné pozvání Jiřího Paroubka jako řadového poslance za dostatečné, čímž má celou věc za uzavřenou a Paroubek tak prý nemá důvod si stěžovat. Přitom je z faktů i sledu událostí zřejmé, že k opomenutí došlo a jediná slušná a chlapská reakce by byla „omlouváme se, ale opravdu se stala chyba, kterou jsme se snažili napravit“. Anebo se měl někdo prostě sebrat, Paroubkovi zavolat, nebo se s ním sejít a jeho účast na sjezdu probrat. A nejde jen o Bohuslava Sobotku, ten se to aspoň snažil nějak napravit. Mohl to udělat kdokoliv z vedení strany, popřípadě se na to při jednání politického grémia, když všichni jeho členové měli před sebou navržený program sjezdu, mohl úřadujícího předsedy zeptat.

Fakt, že se z pozvání-nepozvání Jiřího Paroubka stalo jedno z hlavních témat debaty před sjezdem, odhaluje více než co jiného tristní stav, v němž se ČSSD nachází.

Zdeněk Škromach, stínový ministr práce a sociálních věcí ČSSD a místopředseda strany najednou vykazuje nápadnou činnost, pokud jde o vyjadřování na adresu Jiřího Paroubka. To ostře kontrastuje s jeho mlčením, když se vedla celospolečenská debata o důchodové reformě a zvyšování DPH, kde roli ČSSD převzal Václav Klaus s Vítem Bártou. Oba kandidáti na předsedu také taktně přecházejí výmluvami dotazy novinářů, jak je možné, že ČSSD dosud nemá vlastní koncept důchodové reformy. Možná se tedy Zdeněk Škromach měl při svém telefonátu do Lidového domu ohledně pozvánky pro Paroubka také zeptat, kde je ten alternativní koncept důchodové reformy. Možná by mu taktně připomněli, že má teď jako místopředseda Senátu s autem a řidičem a týmem poradců ideální možnost, jak toto své pochybení napravit. Ale jak znám Zdeňka Škromacha, jeho alternativní koncept spočívá v negaci vládních návrhů a v názoru, že žádnou důchodovou reformu nepotřebujeme. A že takový přístup ostře kontrastuje s dokumentem „ČSSD nové generace“, který tak vášnivě obhajuje a který podepsal? Kdo by se tím zabýval, když je takový sluníčkový den, v Senátu dělají tak dobrou černou vodu a o víkendu ho po tom otravném sjezdu určitě čeká moravský sklípek a cimbálovka. Zdeněk Škromach je prostě prototyp některých sociálních demokratů: tak trochu lenoch, užívající si života, dobrého jídla a pití, který politiku pojímá jako jakýsi druh zábavy.

Ještě smutnější je chování Michala Haška. Když se jedná o jeho vlastní kauzy typu JUDRGATE s titulem ze soukromé vesnické vysoké školy na Slovensku, mluví o podpásovkách a naznačuje, že jsou za tím Sobotkovi lidé. Spor o pozvání Jiřího Paroubka (do kterého jinak s gustem syna, který utekl z lapáku, kam ho nechal zavřít jeho otec kope) na sjezd bezskrupulózně využil v předsednickém klání a poukazuje na odpovědnost Bohuslava Sobotky za provoz Lidového domu. Má samozřejmě pravdu, ale zase se chová typicky „haškovsky“ – snaží se vytvořit dojem, že není členem vedení strany, který se k programu sjezdu vyjadřoval a snaží se vylhat z faktu, že ani jeho, dříve nejbližšího spolupracovníka Jiřího Paroubka a milovníka formálních insignií moci, nenapadlo se zeptat, kde je v programu vystoupení bývalého předsedy. Vzhledem k tomu, že Hašek aspiruje v případě zvolení Sobotky na funkci prvního místopředsedy a má plnou pusu posjezdové jednoty ČSSD a loajality, byl bych na místě Bohuslava Sobotky mimořádně ostražitý a nechal bych si od Haška vysvětlit, co si přesně pod pojmem „loajalita“ vlastně představuje. A dával bych si také pozor, zda při tom vysvětlování nemá Hašek za zády zkřížené prsty.

Při psaní těchto řádek a po přečtení všech výroků jednotlivých představitelů ČSSD v médiích k této trapné události jsem si vzpomněl na jedno přísloví: Z banánu chlapa prostě nevyřežeš…