Petr Dimun: Kdo chce mít z Paroubka nerudného dědečka?

Pro to druhé mám pochopení, neboť není možné nereagovat na projevy pokrytectví a falše některých lidí, kteří léta žili z vaší práce, a zatímco vy jste se potil v kancelářích, po večerech a nocích smolil stanoviska, vymýšlel strategie či vedl jednání, oni si užívali zahraničních cest, dovolených a víkendů. Sám to znám. Pokud to neděláte, mají tito lidé s lehkostí kapénkové infekce neskutečnou schopnost přenosu na nového hostitele, kterého, až jej umoří, opět vymění za nového, zdravého. A původního nositele tito političtí virové ještě pomluví a zostudí.

 

Analýza Newton Media je doslova fackou těmto lidem. Extrémní zájem médií o Jiřího Paroubka z něj totiž učinil jednu z hlavních tváří ČSSD před komunálními a senátními volbami, které volební štáb Lidového domu považuje za fenomenální úspěch. Přitom není žádným tajemstvím, že to byl právě volební štáb, který se nejvíce obával účasti Jiřího Paroubka v kampani, protože měl panickou hrůzu z toho, že by se mohl stát tváří této kampaně. Bylo by tedy nyní férové přiznat, že ono „jde to i bez Paroubka“, což byl jakýsi vítězný vzdech volebního štábu ČSSD po vyhlášení výsledků voleb, není pravda. Jde to bez Tvrdíka, o tom není pochyb, ale bez Paroubka? A hlavně - samozřejmě, že to jde i bez něj, ale proč by to nemohlo jít s ním a jak je vidět, i lépe? Doufám jen, že snad někdo v ČSSD cíleně netouží po syndromu „Vysočiny“, protože pak by byla na místě ona stará, ale stále aktuální otázka římského práva: Qui bono?