Petr Dimun: Kauza Věci veřejné aneb o všeobecném pokrytectví

Z objetí s Vítem Bártou a Věcmi veřejnými se vysmekl i dnes první místopředseda ČSSD Michal Hašek, který ve VV již nevidí potenciálního koaličního partnera ČSSD, ale „mafiánský projekt“.

Z jakési dlouhé oslavy toho, že ve volbách padl Jiří Paroubek, se však probudila i většina českých médií, která o co více se dnes pohoršují nad zveřejněnými informacemi o privatizaci veřejné moci firmou ABL/VV, o to více se obžalovávají z nezvládnutí své role v době, kdy se rozhodovalo, zda Bártův privatizační projekt bude úspěšný, tedy v době před volbami.

Připadá mi to celé, a aktéři mi prominou, jako typický příběh jednoho mejdanu, z něhož se po ránu probudíte vedle prodejné ženy, která chce svojí odměnu a vy teď hledáte výmluvu, proč ji nezaplatíte a také jak to celé vysvětlíte manželce. Všichni ti, co hupsli před volbami a po volbách do postele s Věcmi veřejnými coby pěknou, blonďatou milenkou, ačkoliv moc dobře věděli, že s nimi nejde zadarmo a že je pěkná …, se dnes tváří jako neviňátka, které svedla náruživá nymfomanka.

Hlavní akcionáři projektu Víta Bárty? Čeští novináři

Pokud dnes média dnes s oblibou označují VV jako privatizační projekt Víta Bárty na ovládnutí části veřejné moci, pak je nutné říci, že jsou to právě novináři, kteří drží v tomto projektu velkou část akcií. Proč?

Vít Bárta přece není žádný profesor Valerián Gras z jedné povídky Jaroslava Haška, který by díky náhodě prošel tisíce kilometrů sám českým mediálním pralesem - a jak píše Hašek „zvěř by se mu vyhýbala a hrom ho nezabil“ - za svým ideálem nalézt termita se žlutým zadečkem.

Věci veřejné se začaly formovat jako potenciální parlamentní strana na podzim roku 2009 poté, co do české politiky zasáhl Ústavní soud a znemožnil konání předčasných voleb. Je celkem jisté, že pokud by se tyto volby konaly, odpovídaly by ještě jakžtakž standardním mantinelům české politiky, v níž dochází v periodách ke střídání pravice a levice. Jakmile bylo zřejmé, že volby se budou konat až v květnu 2010, začaly se zvyšovat šance i „novým“ politickým subjektům: vedle Věcí veřejných to byla TOP09 a Zemanovci. Všechny tyto subjekty spojoval, vedle protestu vůči zavedeným politickým stranám, antikomunismus, postavený však na mediálním kýči v podobě spolupráce ČSSD a KSČM. Symbolem, zosobněním tohoto mýtu a mediálním antihrdinou následné volební kampaně, která spojovala všechny politické strany a nakonec dokonce i KSČM (a lá Paroubek je horší, než komunisté) se stal Jiří Paroubek. Násilné napadání volebních mítinků ČSSD bylo sice formálně odsuzováno, avšak média setrvávala stále v modu, který popisuje trefně Václav Bělohradský jako „delegitimizace levice“, konkrétně ČSSD. Projevem této delegitimizace bylo jak zmíněné formální odsuzování napadání představitelů ČSSD, které bylo ovšem provázeno skoro vždy konstatováním, že „si za to ČSSD může svojí agresivní kampaní sama“, tak naprosto nekritickým zájmem médií o jakoukoliv, byť sebenesmyslnější kauzu, která by se ovšem týkala ČSSD a nejlépe Paroubka a jeho okolí. Přístup médií k ČSSD a Jiřímu Paroubkovi osobně se nejvíce podobá charakteristice středověkého lynče, který byl průvodním jevem uplatňování církevního monopolu na jedinou, zjevenou pravdu, kdy ten, kdo ji popíral, musel být exkomunikován ze společnosti a násilné činy proti jeho osobě a stoupencům byly omilostněny. Není náhodou, že tuto exkomunikaci pak provázely i viditelné dehonestační znaky, jejichž cílem bylo zesměšnit nositele kritického názoru, nejlépe zdůrazněnými fyzickými nedostatky. Každý, kdo si vezme do rukou noviny a časopisy z doby před volbami v roce 2010, najde takových příkladů plno a bylo by zajímavé srovnat tuto moderní ikonografii s projevy té středověké.

V tomto společenském ovzduší, na němž se média dominantní měrou podílela, pak nebylo pro Věci veřejné obtížné začít oslovovat svojí populistickou rétorikou a marketingovými triky část voličů ČSSD, kteří se doslova báli přiznat k volbě ČSSD a podlehli klamu, že volbou VV volí levici.

Přitom již v té době bylo zřejmé, kdo stojí za Věcmi veřejnými, kdo je Vít Bárta a o ABL a jejím propojení na VV dokonce mnozí novináři, dokonce z MF Dnes, velmi dobře věděli (nejpozději od kauzy Toskánsko). O VV mluvil navíc otevřeně i Mirek Topolánek a jeho okolí jako o mafiánském projektu pražských kmotrů.

Stejně tak způsob, jakým VV sestavovaly svojí kandidátku, totiž vývoz mladých blondýn, které byly etalonem naučených frází (jak to dnes velmi dobře ilustruje Kristýna Kočí), do krajů, nechala média bez povšimnutí. Jak je možné, že média, která se tak ráda pasují do role morálního arbitra české politiky, neodhalila v rozhodné době pro úspěch Bártova projektu, kdo jsou „holky z kalendáře“ v čele krajských kandidátek VV? Že jsou to v podstatě ony hostesky, o kterých Bárta mluví ve svém projektu z roku 2008, a které doporučuje použít na klienta, v tomto případě voliče?

Když se dnes Václav Moravec ve svém pořadu zabývá otázkou, jak je možné, že takový subjekt pronikl do nejvyššího patra české politiky, měl by sám sobě položit otázku, zda někdy v jeho předvolebních speciálech zaznělo, co jsou Věci veřejné zač a kdo je Vít Bárta a ABL. Pokud jsem si procházel všechny přepisy těchto speciálů, tak právě tyto otázky v Otázkách Václava Moravce chyběly. Jak je možné, že taková veličina české žurnalistiky, jako je Václav Moravec, neodhalil ve svých pořadech naprostou naivitu véčkařek a prázdnotu jejich frází? Jak je možné, že s tím musí přijít až samotná Kočí? Neukazuje to naopak na zbytečnost tohoto předvolebního pořadu, či dokonce jeho nebezpečnost pro demokracii jako takovou, když nedokáže odhalit lidem kvality jednotlivých kandidátů a naopak jen podporuje podobné marketingové a privatizační projekty, jako je ten Bártův? Obhajobu v duchu Vladimíra Železného „když to lidé chtějí, tak mi jim to dáme“ bych bral jen potud, pokud by takový pořad byl na obrazovkách soukromých televizí, nikoliv té veřejnoprávní.

Onen předvolební mediální dav, v němž se jeho jednotliví účastníci trumfovali v tom, kdo si více kopne do Paroubka a ČSSD, ilustruje i jiné „procitnutí“. Vzpomínám si, jak před volbami vznikl kult Knížete a jak s oblibou toto označení používali i novináři Lidových novin a MF Dnes. Nekritické psaní se projevovalo jak používáním titulu Kníže, tak také tím, že se sice novináři pozastavovali nad rolí Miroslava Kalouska v projektu TOP09, ale doslova jako Kristýna Kočí uvěřili floskuli Karla Schwarzneberga, že je to jako s jeho předky, kteří z pytláků dělali hajné. A stačila jen kauza ProMoPro a střet Vondry a Kalouska, kdy z jejich pohledu je Vondra „disident“, zatímco Kalousek nezřízený lump, a z chudáka knížete je na stránkách LN „dědek, kterého úředníci raději drží ve vzduchu“, ten, který je loutkou Kalouska a tak dále a tak dále. Jsem zvědavý, jak ohodnotí Schwarzenbergovu upřímnost, kterou projevil po přistání v pátek, kdy pronesl větu, za kterou by mu tleskali před volbami, totiž že „Bárta je pitomec, který jen napsal to, co si všichni myslí“ a že „proč se všichni pohoršují, když poslance Bárta platí z vlastní šrajtofle a ne ze státního“. Vzhledem k tomu, že pak v neděli stál vedle Kalouska, který už naopak kritizoval VV jako privatizační projekt veřejné moci Víta Bárty a kýval hlavou, je zřejmé, že dostal od svého „hajného“ nabacáno. Přitom po přistání byl přeci tak báječně předvolebně nepokrytecký a měl nadhled a odstup! Na rozdíl od voleb je však mediální dav nastaven na kopání do Bárty, což si asi Schwarzenberg tak rychle neuvědomil. Uvidíme, zda o něm budou LN či MFD nyní psát jako o tom starém knížeti z Werichova Fimfára, kterým manipuluje jeho komorník, anebo zda tento jeho názorový kotrmelec přejdou, neboť se zařadil do davu.

Nové role Michala Haška

Své pokrytce má i ČSSD. Byl to její dnešní první místopředseda, šéf Asociace krajů ČR, jihomoravský hejtman a poslanec Michal Hašek, který v ČSSD prosazoval strategii spolupráce jak s Vítem Bártou osobně, tak s Věcmi veřejnými jako politickým subjektem. V listopadu minulého roku v Otázkách Václava Moravce, kde byl právě s Vítem Bártou, například otevřeně připustil, že Věci veřejné jsou „potenciálním koaličním partnerem ČSSD“ (více ZDE). V jeho tiskových zprávách a prohlášeních se až do minulého týdne neobjevovala žádná kritika Věcí veřejných či propojení této strany na ABL (více ZDE). A Vít Bárta mu tuto vstřícnost oplácel vrchovatě. Jeho ministři spolupracovali s Haškovými lidmi, jako kdyby byl Michal Hašek předsedou ČSSD – obměňovali dozorčí rady ČD a SŽDC po konzultaci s ním a jeho lidmi či ponechali jak dlouho to jen šlo ve funkci Tvrdíkovu protége Marcelu Hrdou v čele České pošty. Hrdá však doplatila na rozkol mezi Bártou a Jaromírem Soukupem, který byl podle všeho hlavní spojkou mezi Tvrdíkem a Haškem na straně jedné a Vítem Bártou na straně druhé. Haškovi lidé v čele s Martinem Pecinou se také angažovali v partii rozehrané Vítem Bártou o nového policejního prezidenta, kdy v rozporu s pokyny Bohuslava Sobotky a Jeronýma Tejce coby stínového ministra vnitra, postupovali ve shodě s Věcmi veřejnými a sehrávali roli jakéhosi fíkového listu vytvářejícího zdání nezávislého výběru, který měl zakrýt pravou podstatu, totiž tvrdý mocenský střet o dosazení člověka, který bude loajální vůči Vítu Bártovi.

Otázka vztahu ČSSD k Věcem veřejným, tedy zda budou pro ČSSD potenciálním koaličním partnerem (Hašek), anebo jedním z hlavních politických soupeřů (Sobotka) byla také jednou z hlavních ve střetu křídel „sobotkovců“ a „haškovců“ na brněnském sjezdu ČSSD. Je opět jen obrazem bídy českých médií, že si toho nevšimla a - až na čestné výjimky - o tomto zásadním střetu nereferovala.

Minulý týden, poté, co se rozhořela krize Věcí veřejných, vydal Michal Hašek poprvé kritické prohlášení vůči Věcem veřejným, kdy si vzpomněl na slova Mirka Topolánka o VV coby „mafiánském projektu pražské ODS“. A v tomto tepání svého bývalého „potenciálního koaličního partnera“ pokračuje dále a volí čím dál tvrdší slovník. Je to stejná situace, jako když po volbách se z Michala Haška, který si dříve s oblibou nechávala říkat „malý Paroubek“, stal největší „paroubkobijec“. A protože se mu to docela podařilo a média dokonce začala dělat „Paroubka lidskou tváří“ naopak z Bohuslava Sobotky, používá tuto osvědčenou metodu, která počítá s úrovní českých médií, i na distanc od VV. A je to jen začátek další proměny Michala Haška, který po sjezdu ČSSD pochopil, že situace nazrála k návratu k tvrdé opoziční rétorice a politice Jiřího Paroubka, po níž velká část voličů ČSSD volá. Myslím, že Michal Hašek pochopil, že Bohuslava Sobotku v „konstruktivní politice“ nepřetrumfne, a že se naopak otevírá prostor pro rétoriku a politiku, kterou si tak dobře osvojil jako pravá ruka Jiřího Paroubka v čele poslaneckého klubu ČSSD.

Vstanou noví Bártové?

Vláda Petra Nečase, která je postavena na největší parlamentní podpoře od roku 1992, se dokázala zprofanovat během devíti měsíců. Všeobecné pokrytectví, které zavládlo jak mezi českou politickou elitou, tak v médiích, je jednou ze zásadních příčin tohoto stavu.

Ústavní soud rozhodl v září 2009 o zrušení předčasných voleb pokrytecky, kdy se jednalo o výsostně politické rozhodnutí, které nemělo s ochranou Ústavy a ústavou zaručených práv nic společného.

Pokrytecké chování médií, která se zaštiťovala objektivností a přitom vedle otevřenou politicky zabarvenou kampaň, jejíž podstatou byla slovy Václava Bělohradského „delegitimizace levice“. V rámci této neobjektivnosti, kdy se chovala jako dav, přehlížela jak fakta, tak závažné jevy, které umožnily privatizaci veřejné moci ze strany nejen Víta Bárty.

A pokrytecké bylo a je chování těch společenských elit, které se zapojily do iniciativ typu „Vyměňte politiky“ či „Přemluv bábu“. Tyto iniciativy, včetně „nezávislých iniciativ“, napadajících mítinky ČSSD, se totiž výraznou měrou podílely na legitimizaci hnutí za „delegitimizaci levice“, jak o tom píše Václav Bělohradský. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Pokud v sobě nenajdou hlavní aktéři těchto kampaní dnes dost odvahy a nevystoupí podobně, jako Kristýna Kočí, a nepřiznají se ke své naivitě (což například u akademika Františka Janoucha bude hodně složité, chápu), musí být do budoucna jejich snahy ovlivňovat politiku již dopředu odmítnuty jako naopak degenerující a nebezpečné pro kvalitu veřejného prostoru. Tyto iniciativy totiž přivedly českou politiku ještě do většího marasmu, než ze kterého jej –snad naivně – chtěly vyvést. Voliči díky těmto iniciativám podlehli zásadnímu klamu, totiž že stávající výběr politických elit je hlavním problém české politiky a že je namístě provést jakousi „revoluci“, v němž hlavní roli hraje náhoda (kroužkování posledních na kandidátce) či volba nových politických subjektů. Pokud mají mít tyto iniciativy ještě nějakou legitimitu do budoucna a nemá-li dojít k naprostému znevěrohodnění vlivu občanské společnosti na politiku, pak se musí hlavní představitelé těchto subjektů veřejně přihlásit ke své odpovědnosti za současný stav české politiky.

Již zmíněná Schwarzenbergova chvilková upřímnost po příletu ze zahraničí však umožnila asi mnohým pochopit, proč je dnes Bárta tak rozčilený, když někdo zpochybňuje jeho legitimní plán na vstup do politiky. Vždyť co jiného je TOP09, než mocenský projekt Miroslava Kalouska a jeho nejbližších? Co jiného je ODS, postižená vlivem tzv. kmotrů, kdy připomíná Prométhea, z jehož masa se kmotři živí a přesto je stále naživu a u moci? A co jiného je ČSSD, která je v polovině procesu „kmotrizace“, díky svému drtivému vítězství v krajských volbách, na jehož konci se nyní nachází ODS a směřuje možná k dalšímu vítězství jak v krajských, tak parlamentních volbách? Proti tomuto koloběhu moci se přeci Bárta chtěl postavit, použít možná horší metody, než které používá současná politická elita a porazit jí! A tady pozor. V tom je největší problém VV a zároveň také největší Bártova potenciální síla. To je také přesně to, co dělá z VV populistickou a v podstatě antisystémovou stranu. Bárta nevstupuje do politiky pro to, aby prosazoval své vize a svůj program. On do ní přišel proto, aby on a jeho věrní vyměnili současné prohnilé politické elity! Bohužel dnes, až devět měsíců po volbách, víme, že jen proto, aby je nahradil v jejich politickém byznysu. První pokrytec byl odhalen. Teď však musí v zájmu toho, aby nepovstali noví Bártové, dojít k odhalení dalších pokrytců v české politice, včetně těch, kteří nám kážou z obrazovek televizí a stránek médií o tom, jak se má politika dělat a kdo jí dělá dobře a kdo špatně. Tito kazatelé nám to totiž říkali už před volbami a výsledek se dostavil.