Ondřej Kosina: Podivné volby v Černé Hoře

Kontroverze okolo Vujanovićovy kandidatury

Samotná Vujanovićova třetí kandidatura byla vnímána rozporuplně. Černohorská ústava povoluje konkrétní osobě výkon pouze dvou prezidentských mandátů. Vujanović tuto interpretaci odmítá, protože první funkční období zastával v době, kdy Černá Hora tvořila společný stát se Srbskem a nebyla nezávislá. Podobně se v roce 1998 zachoval V. Havel, který stihl být prezidentem ČSSR, ČSFR i ČR. Sociálně demokratická strana – menší vládní partner socialistů – volby bojkotovala, pohrozila ukončením koalice a podala stížnost k ústavnímu soudu. Sociálně demokratický lídr Ranko Krivokapić je prezidentův dlouholetý rival a vyčítá mu přílišnou umírněnost a nedostatečné národovectví. Opozice sdílí názor sociálních demokratů, že Vujanovićova kandidatura na třetí volební období byla protiústavní a pošlapání ústavy socialisty považuje za vyvrcholení jejich dvacet let trvající „autoritativní“ vlády. Nicméně ústavní soud v únoru oficiálně posvětil Vujanovićovu kandidaturu s odůvodněním, že v roce 2003 byl zvolen jako prezident jedné ze zemí tvořících konfederaci a tudíž je nutné považovat za první mandát až ten v letech 2008 – 2013, protože Černá Hora získala nezávislost v roce 2006.

Profily obou kandidátů

59letý právník Filip Vujanović má za sebou dlouholeté politické zkušenosti. Do Demokratické strany socialistů vstoupil v roce 1993 a od té doby zastával řadu funkcí. V devadesátých letech – v době existence Svazové republiky Jugoslávie – byl ministrem spravedlnosti a vnitra, v letech 1998 – 2003 černohorským premiérem a následně byl zvolen prezidentem. Ačkoliv se narodil a vyrůstal v Srbsku, patřil k hlavním stoupencům odchodu Černé Hory ze státního svazku se Srbskem a prosazoval referendum o nezávislosti. Bezvýhradně usiluje o členství země v EU a NATO. Pojí ho přátelství s bývalým proevropským srbským prezidentem Borisem Tadićem, který se loni rovněž ucházel o třetí funkční období, avšak zvolen nebyl.

65letý profesor Miodrag Lekić je bývalý kariérní diplomat a jugoslávský velvyslanec v Mosambiku a Lesothu. Je předsedou opoziční Demokratické fronty, což je aliance liberálně konzervativního Hnutí pro změny a Nové srbské demokracie zformovaná před parlamentními volbami v roce 2012. Požaduje, aby o členství v NATO rozhodli občané v referendu a aby se Severoatlantická aliance omluvila za bombardování Jugoslávie v roce 1999. Navíc obviňuje současnou vládní garnituru z korupčního jednání.

Výsledky voleb

Ve velmi těsném souboji zvítězil dosavadní prezident Vujanović s 51,2 % (161 940 hlasů) a porazil nezávislého kandidáta Lekiće, jenž získal 48,8 % (154 290 hlasů). Ovšem ještě před oficiálním vyhlášením výsledků voleb se oba prohlásili za vítěze a posléze Demokratická fronta označila Vujanovićovo vítězství za státní převrat. Dosavadní hlava státu je však řadu let nejpopulárnějším politikem v zemi a favorizovaly ho i předvolební průzkumy. Deset tisíc hlasovacích lístků bylo zneplatněno a sporných může být až dvacet tisíc, což by konečné cifry silně ovlivnilo. Nejednoznačný výsledek může nejen zpochybnit Vujanovićův třetí mandát, ale i zkomplikovat cestu země do Evropské unie. Je otázkou, zda opozice bude trvat na požadavku přepočítání všech hlasů nebo se s výsledkem voleb smíří. Slovy Johna F. Kennedyho: „Vítězství má mnoho otců, ale porážka je sirotek“.