Obama žehlí v Pekingu

Jeho telefonát s tchajwanskou prezidentkou, trvající deset minut, vyvolal pochopitelně reakci čínského ministerstva zahraničních věcí. Číňané se ujišťují, zda se ani za nového prezidenta nezmění zahraniční politika Washingtonu ve vztahu k Číně. Tedy zda i nová, Trumpova administrativa bude respektovat politiku jediné Číny, uplatňovanou Spojenými státy již od počátku 70. let.Tedy poté, co Nixon s Kissingerem navštívili v Pekingu Mao Ce-tunga a rozhodli o navázání diplomatických vztahů s Čínou a o zrušení zastupitelského úřadu Tchaj-wanu ve Washingtonu.

Trump v posledních dnech špásoval také na téma levného čínského zboží a údajně podhodnocené čínské měny a také o Jihočínském moři, které Číňané považují za „Mare Nostrum“. Zdá se, pokud jde o Jihočínské moře, že se D. Trump tak trošku vlamuje do odemčených dveří, protože mezi Čínou a Filipínami je zřejmě ruka v rukávě a nějaká dohoda o využívání přírodních zdrojů v tomto moři mezi těmito dvěma zeměmi může vyplynout z rychlého oteplování vzájemných vztahů.

Washington zkrátka tak trochu přichází pozdě. Pokud jde o Vietnam, který je rovněž zainteresován v tomto moři, ten dlouhodobě sleduje politiku využívání výhod z obchodu a korektních politických styků jak s Čínou, tak se Spojenými státy. Velmi pravděpodobně se v rámci žádné cizí dobrodružné hry nebude chtít vůči Číně vymezovat.

A zřejmě ani D. Trump nemyslí tak úplně vážně vše, co říká, ale jako dobrý obchodník chce svého největšího věřitele a současně dodavatele levného zboží pro americký trh, tedy Čínu, přitlačit, tak aby dosáhl východnějších obchodních podmínek do budoucna.

Pokud jsem se před pár dny měl možnost seznámit s názory čínských politických elit na úrovni provincie na spolupráci s Trumpovou administrativou, nechávají je tyto hrátky klidnými. Realisticky čekají, až jaká ta politika D. Trumpa skutečně bude. Čína je dnes tak silná, že se nemusí klátit v prvním poryvu větu jako rákos.

Co je pro naše komunistožrouty a sinožrouty zajímavé, je reakce Obamova Bílého domu. Úřadující americky prezident okamžitě po Trumpově telefonátu tchajwanské prezidentce začal ujišťovat Číňany, že se politická linie USA vůči Číně měnit nebude ani po nástupu nového prezidenta do úřadu.

A nikdo v americkém tisku mu nepředhazuje devótnost a podlézavost vůči Číně, tedy k největší věřitelské zemi USA. Naopak všichni chápou, proč to prezident Obama dělá. Toto jeho gesto vůči Pekingu je možné plně srovnat s teď už téměř legendárním „Prohlášením“ nejvyšších ústavních činitelů k Hermanově protivládní demonstraci s dalajlámou. Takže příště, až bude kdokoli argumentovat údajnou devótností onoho prohlášení, bude dobré připomenout Obamovo uklidňující vyjádření na adresu Pekingu.

Jiří Paroubek