Maas se snaží zachránit co zbylo

Za sebou má cestu do Turecka, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Pákistánu a Kataru. Šlo mu jak o Afghánistán, lidské osudy, Německo a také o svůj politický diplomatický odkaz, jak konstatuje Tagesschau ARD. Jeho mise byla také krizovou diplomacií válečného poraženého a tak katastrofa v Hindúkuši se týká přímá i jeho. Za svou cestu se dočkal ironické pochvaly od zahraničně politického experta zelených Omida Nouripoura, že sice každá cesta ministra zahraničí je dobrá, ale měla se udělat už dávno. Vyčítá sociálnímu demokratovi Maasovi, že se ve svém úřadu dostatečně neangažuje a od svého nástupu do funkce v březnu 2018 navštívil Afghánistán pouze dvakrát. A tak po rychlém postupu Talibánu a převzetí moci mu nezbylo než přiznat: "Všichni - spolková vláda, zpravodajské služby, mezinárodní společenství - jsme špatně odhadli situaci.“

Odkud se vzal špatný odhad, táže se veřejnoprávní ARD? Všichni experti a političtí a vojenští pozorovatelé na místě očekávali, že Talibán se stažením jednotek NATO převezme moc. Jednoduše čekal, až se stáhneme, řekl bývalý výsadkář Bundeswehru Robert Müller, který v Afghánistánu bojoval v letech 2002-2005.

Maas se však stal terčem kritiky také proto, že jeho úřad zřejmě podcenil počet místních zaměstnanců pracujících pro Německo, ne vždy bral v úvahu jejich rodinné příslušníky a nevyřizoval žádosti o víza na přestěhování rychle. Po porážce jsou ministrovi zahraničí kladeny další nepříjemné otázky: Proč Německo spolupracovalo s vládou v Kábulu, která byla zjevně zkorumpovaná a neměla podporu obyvatelstva? Kolik rozvojové pomoci proudí do temných kanálů kábulské elity? Proč se Maas zřejmě nepokusil o mírové rozhovory s Talibánem, když bývalý šéf SPD Kurt Beck to navrhoval již v roce 2007 a americký prezident Donald Trump to udělal v roce 2020.

Afghánská mise tak skončila katastrofou pro Západ, německou vládu a také pro Maase. Krátce před koncem volebního období poškozuje i svou stranu, když expert Zelených na zahraniční politiku Jürgen Trittin dokonce ho obviňuje z osobního selhání při záchraně místních afghánských sil. Rovněž podle místopředsedy parlamentní frakce liberální FDP a jejího zahraničně politického experta Alexandera Grafa Lambsdorffa Maas selhal "na celé čáře". Předseda parlamentní frakce strany Levice Dietmar Bartsch vyzývá k personálním důsledkům: Chyby, kterých se Maas a ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová dopustili, jsou "neomluvitelné" a "už nikdy by neměli být součástí spolkové vlády".

Nemohou však pochopitelně za všechno, protože chaotická evakuace byla způsobena také tím, že americká vláda neinformovala své spojence v NATO o svých záměrech stáhnout se. Bundeswehr a ministerstvo zahraničí tak byly postaveny před hotovou věc. Nejzávažnější však bylo rozhodnutí šéfů vlád západní aliance změnit v průběhu války její cíle. Původně měl to být boj proti mezinárodnímu teroru Al-Káidy, ale z mise se stala pochybná "národně-budovatelská" válka. V Afghánistánu měly být budovány a bráněny západní hodnoty. Na tomto obratu se podíleli i Zelený ministr zahraničí Joschka Fischer (1998-2005) a sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier (2005-2009). Maas tak zdědil válku v Afghánistánu po svých předchůdcích, konstatuje ARD.

Hodně bylo ztraceno již v době, kdy Maas převzal úřad, kde se nedokázal výrazněji prosadit. To bylo také zásluhou kancléřky, která německému ministrovi zahraničí vždy ponechávala jen malý manévrovací prostor. Zatímco Angela Merkelová určovala světovou politiku, Maas na začátku pandemie Corony přivedl zpět německé turisty, jiné iniciativy, jako je jeho spojenectví s Francií, veřejnost téměř nezaznamenala.

Z Maase tak zbyla jen průměrnost. kterou končí své funkční období krizovou diplomacií. To na ministerský post v nové spolkové vládě sotva stačí, zvláště když ztratil nejen válku v Afghánistánu, ale i podporu v SPD, končí svou úvahu Tagesschau ARD.