Jiří Paroubek: Nebo se snad mýlím, pane premiére?

- Nájemníci a také někteří spolustraníci mě kritizovali, že navrhuji proces postupné úpravy výše nájemného a žádali zmrazení jeho výše,

- Vlastníci domů mě vyčítali, že algoritmus pro jednostranné zvyšování nájemného je ve svém výsledku příliš nízký,

- Politici pravice tvrdili, že jde o návrh nedostatečný a že poté, co získají vládní odpovědnost, se s problémem deregulace vypořádají okamžitě a také to popsali ve své Modré knize (alespoň tedy pokud jde o ODS). Spokojen nebyl nikdo, avšak my jsme si uvědomovali, že nemůžeme následovat příkladu Polska, kde vláda ignorovala tento problém, nepřinesla žádnou úpravu nájmů, a proto také bylo Polsko odsouzeno mezinárodním soudem pro lidská práva. Pečlivě jsme studovali relevantní nálezy Ústavního soudu a přijali následující postup:

- Po přechodnou dobu pěti let budou mít pronajímatelé právo jednostranně zvyšovat nájemné, jehož výše se odvodí od reálných cen nemovitostí v tom kterém místě. Na stránkách ministerstva pro místní rozvoj (MMR) jsme umístili „kalkulačku“, kde si každý občan mohl nárůst vypočítat.

- Poté, v tzv. standardním období, se výše nájemného bude měnit jen výjimečně, a tyto změny, nedojde-li k dohodě pronajímatele a nájemníka, budou odvozeny od „nájemného v místě obvyklého“, které, resp. jeho algoritmus a další pravidla budou upraveny zákonem,

- Mimo to jsme se zaměřili na neziskovou a sociální výstavbu, to proto, aby občan, který nebude schopen vyšší nájemné platit měl, lidově řečeno, „kam jít“, tedy získat byt s nákladovým nájemným. Tuto roli jsme hodlali svěřit bytovým družstvům a po britském vzoru, bytovým asociacím, které by zakládaly obce či kraje.

Pak ale, díky přeběhlíkům, nastoupila vláda Mirka Topolánka a ministrem pro místní rozvoj se stal Jiří Čunek. A opakovala se zkušenost z dob předchozích pravicových vlád v devadesátých letech – nastala „nicota“, ministerstvo ani vláda nepředložilo nic, zcela marně uplynula doba čtyř let. Vláda byla tak „sebevědomá“, že ani nezměnila usnesení vlády, kterým citované koncepce schválila, toto usnesení (číslo 292 z roku 2005) platí dodnes. Státní aparát se zabýval „ochranou“ Jiřího Čunka, který byl nařčen z trestného činu a tři roky odolával trestnímu stíhání pro domnělé přijetí úplatku, a práce pro blaho občanů musela počkat.

Problém v nájemném však doutnal dál a zcela logicky se začíná tlačit na přední stránky tisku.

Jsme dnes svědky toho, co jsme nechtěli dopustit. Reálně hrozí, že pro absenci právní úpravy bude výši nájemného určovat soud. A to bez pravidel, pouze postupem, že bude hodnotit oprávněnost návrhu a předložené důkazy. To rozhodně není dobré.

Nový ministr pro místní rozvoj je tak vlastně v obdobné situaci a před úkolem, který měl být řešen v roce 2006. Popravdě je až směšné, jak se ti členové vlády, kteří byli předtím v Topolánkově vládě, cudně ke své odpovědnosti za nečinnost nehlásí. A neodpustím si poznámku, že také veřejnost jim tuto odpovědnost nepřičítá. Budiž. Ministr Jankovský proklamuje jakousi cenovou mapu, která má být po ruce soudům při jejich rozhodování. Podle expertů však tak jednoduchým způsobem problém řešit nejde, a sama zásada „sestavit cenové mapy““ má mnoho mezer. Záleží jednak na tom, jak budou, tedy z jakých podkladů, budou cenové mapy sestavovány.

Získávat informace od realitních kanceláří je nedostatečné, jsou to obchodníci na trhu. Podklady musí být sestaveny podle exaktních údajů, a to bez zákona dost dobře, a to ještě na dobrovolné bázi, nepůjde. Definici a algoritmu upravenému v zákoně o místně obvyklém nájemném, se prostě utéci nedá. Druhým, ještě zásadnějším nedostatkem je, že tento návrh má jen subsidiární váhu, soud jej nemusí vzít v úvahu, není to právní předpis.

Přesto nájemníci nejsou bez ochrany. V našem časopisu, ve spolupráci s experty na tuto oblast, budeme zakrátko zveřejňovat pravidelný sloupek „NÁJEMNÉ, JAK DÁL“.

Odpovědným odborníkem bude JUDr. Ivan Přikryl. Já osobně si beru gesci nad tím, aby v Poslanecké sněmovně byla vláda interpelována a odbornými posudky upozorněna na tento problém a určitou alternativu úpravy nájemného, spolu s dalšími poslanci, zcela jistě předložíme. Je však nenapravitelnou škodou, že byly promeškány čtyři roky. A odpovědnost pravice za tento stav je nepochybná. Nebo snad ne, pane premiére?

P.S.: Chci se také, spolu s expertem ČSSD na oblast bydlení I. Přikrylem zaměřovat na konkrétní kauzy skupin nájemníků. Podařilo se nám za poslední čtyři roky vyřešit společně dvě velké kauzy v Ústeckém kraji: prodej hornických bytů a dále bytů ČEZ-u nájemníkům. Netrvrdím, že všude budeme stejně úspěšní, ale trpělivost věnovat se složitým bytovým kauzám určitě máme.