Jiří Paroubek: Joachim Gauck novým německým prezidentem

Wulff se ale zapletl do osobních finančních transakcí, které by v jiné zemi pravděpodobně neznamenaly nutně politický konec. V Německu jsou ale na vrcholné představitele stran a zj. prezidenta striktní požadavky plynoucí z vyspělé politické kultury země. Při Wulffově prezidentské volbě v roce 2010 byl jeho neúspěšným protikandidátem, jako společný kandidát sociálních demokratů a Zelených, Joachim Gauck.

Za komunistického režimu v bývalé NDR byl tento muž „nenapravitelným antikomunistou“, jak jej charakterizovala v jeho osobním spisu STASI, tedy někdejší východoněmecká státní bezpečnost. Před pádem NDR působil jako luteránský pastor a teolog.

Nyní se J. Gauck stal, jako vůbec první nestraník v dějinách spolkové republiky, jejím prezidentem. Stal se společným kandidátem SPD, Zelených a FDP, ke kterým se připojila i CDU/CSU. A tak se Gauck stal konsensuálně přijatelným kandidátem všech německých parlamentních politických stran, s jedinou výjimkou, a tou je levice Die Linke. Tato strana je přímou pokračovatelkou někdejší východoněmecké, komunistické SED. Gauckův antikomunismus je pro ni prostě nepřijatelný.

Pro A. Merkelovou volba jí více méně vnuceného Gaucka prezidentem jistě není osobním politickým vítězstvím, ale není ani porážkou. Zdá se, že s přibývajícími léty ve svých názorech konzervativnější Gauck, dnes nový německý prezident, si s kancléřkou může docela dobře politicky rozumět. Zdánlivá ztráta se tak může změnit v kancléřčin zisk. Ostatně pozice německého prezidenta podle Ústavy SRN není nijak zvlášť silná. A také politická praxe, zvyklosti nedávají německému prezidentovi mnoho možností vynutit si větší rozsah pravomocí, nežli mu dává ústava. Tedy, i kdyby chtěl.

Vlastně všichni dosavadní spolkoví prezidenti Německa velmi lpěli na dodržování ústavy své země. SRN ještě neměla – od svého vzniku v roce 1949 – prezidenta typu Václava Klause, který si nedělá z ústavy republiky těžkou hlavu. Ostatně není v naší zemi sám. Ústavní soud v září roku 2009 zrušením mimořádných voleb do sněmovny se zachoval ještě hůře nežli prezident. Zachoval se s velkou nevážností k Ústavě ČR. To by v Německu bylo zcela nemyslitelné.