Jiří Paroubek: Černá sotňa (Lidové noviny) přechází k prasečinám

„Kdyby Američané chtěli být důslední (nebo jízliví), mohli se rozpomenout na jiné aspekty českého spojenectví. Třeba na to, jak v únoru 2008 – v době, kdy americký velvyslanec při OSN Bolton zahrnul Sýrii mezi „lotrovské státy“ – jela delegace ČSSD do Sýrie na pozvání Asadovy strany Baas. Jak ještě před odletem Jiří Paroubek vyzval k posílení českých vztahů k Damašku a Sýrii označil za „tradičního partnera“ České republiky,“ píše ve svém článku komentátor Petráček.

Ano, pan komentátor má pravdu, opravdu jsem v Sýrii byl, a to na studijní cestě spolu se svou ženou a místopředsedou sněmovny Lubomírem Zaorálkem. Stejně tak jsem coby předseda vlády či předseda nejsilnější opoziční strany navštívil desítky zemí světa. Je zajímavé, že pan komentátor připomíná mou návštěvu, ale o oficiálních návštěvách českých vládních představitelů v Sýrii nepíše ani slovo. Zřejmě už mu neslouží paměť, proto je třeba mu připomenout, že několik měsíců před mou návštěvou byl v Sýrii 1. náměstek ministra zahraničních věcí Pojar, který v té době ministerstvo zahraničních věcí prakticky řídil. Ministr Schwarzenberg s ním zřejmě do Sýrie nejel jen proto, že by usnul ve stoje. Tři měsíce po mém odletu zase navštívil Sýrii ministr financí Topolánkovy vlády Kalousek, a to za naprostého ticha médií...

Dobře si vzpomínám na svůj návrat ze Sýrie, kdy na nás téměř v nočních hodinách na pražském letišti čekaly televizní štáby a desítky novinářů, jako bych snad právě přiletěl ze Saturnu. Na ministra financí Miroslava Kalouska na letišti nečekal vůbec nikdo. Já jsem byl přitom tehdy – při vší úctě k této pozici – jen předsedou opoziční strany.

Pokud pan Petráček hovoří o tom, že jsem zmínil české vztahy se Sýrií, měl jsem na mysli obchodní vztahy. K současnému stavu se však vyjadřovat nechci. Pokud zvítězí Asad, nebude to určitě jednoduché. Je však otázkou, co bude, když v zemi převezmou vládu povstalci. Dopadne to zřejmě podobně, jako v ostatních zemích Arabského jara, tedy nijak slavně.

Otázkou také je, pokud zvítězí islamisté, zda nebudou posilovat útoky na křesťanskou menšinu, která tvoří zhruba desetinu obyvatel Sýrie. Jak asi bude případné masakry křesťanů vnímat komentátor Petráček? Praxe českých médií je taková, že nadšení z „převratu“ vystřídá naprosté informační vakuum, jako se to děje s Libyí či Egyptem, kde se situace po povstání „zvrtla“ jiným směrem, než k demokratizaci.

Jestli je tedy něco prasečinou, je to příklad dvojího metru, který předvedla Černá sotňa v podání komentátora Petráčka v Lidových novinách.