Hugo Chávez by dnes oslavil 61. narozeniny

„Pavoučník“ ze Sabanety

Hugo Rafael Chávez Frías se narodil 28. července 1954 ve městě Sabaneta v provincii Barinas v rovinaté části Venezuely zvané Llanos jako druhý ze šesti dětí do učitelské rodiny Huga de los Reyes Chávez a Eleny Fríasové. Jeho babička indiánského původu, Rosa Inés Chávez, se starala o dva starší bratry, a byla to právě ona, která naučila malého Huga číst a psát, zatímco on přispíval do rodinného rozpočtu tím, že prodával cukroví z papáje, tzv."pavouky". Proto byl známý jako "pavoučník" ze Sabanety, což je i název poslední vydané prezidentovy knihy. V roce 1960 započal svá studia na základní škole Julián Pino, potom pokračoval na lyceu Daniel Florencio O'Leary v provincii Barinas a 8. srpna 1971 nastoupil na vojenskou akademii Academia Militar de Venezuela, kde se rozvinula jeho vášeň pro venezuelskou historii. V roce 1982 založil Revoluční bolívarovské hnutí 200 (MBR200) s odkazem na 200. výročí narození Simóna Bolívara, neboť ctil myšlenky tohoto revolucionáře z 19. století. 17. prosince téhož roku, v den výročí úmrtí Simóna Bolívara, přísahal pod památným stromem Samán de Güere, kde podle legendy tábořil sám Bolívar, že zreformuje armádu a bude bojovat za vybudování nové republiky.

El Comandante

V roce 1989 s rozhořčením sledoval, jak ozbrojené síly tvrdě zasahují proti tisícům demonstrantů během protestů známých jako Caracazo. V roce 1991, když se stal velitelem výsadkářů "Plukovníka Antonia Nicoláse Briceña" se základnou v Maracay, tajně sepsal Plán přechodné vlády a Návrh národního programu "Simón Bolívar", který mu zajistil vedoucí postavení mezi bolívarovskými důstojníky. Koncem roku společně stanovili datum vzpoury. 4. února 1992 v 11 hodin udeřily povstalecké jednotky současně ve městech Maracaibo, Caracas, Valencia a Maracay. Téhož dne vystupuje Chávez před kamerami v maskovací uniformě a červeném baretu, aby potvrdil, že "prozatím" nebylo dosaženo cílů jeho hnutí, za což přebírá plnou odpovědnost, a vyzval soudruhy k návratu do kasáren. Vojenská akce byla značnou částí populace přijata s nadšením a od té chvíle popularita podplukovníka parašutistů rostla, zatímco prezident Carlos Andrés Pérez důvěru ztrácel. Během pobytu ve vězení Yare napsal Chávez svůj slavný manifest Jak uniknout z bludiště, jež se stal symbolem Hnutí páté republiky (MVR). Dne 27. března 1994 byl Chávez propuštěn z vězení a 14. prosince téhož roku ho Fidel Castro přijal v Havaně, s poctami náležejícími hlavě státu. Během návštěvy přednesl venezuelský vůdce zásadní projev ve velké aule Havanské univerzity. V letech 1995 a 1997 cestoval po Venezuele a seznamoval lid se svým politickým projektem, založeným především na nutnosti svolat Ústavodárné Národní shromáždění, které "znovu založí republiku." 19. dubna 1997 zapsal své Hnutí páté republiky (MVR) do volebního registru.

El presidente

V polovině roku 1998 již Hugo Chávez figuroval na prvním místě ve všech předvolebních průzkumech a 6. prosince téhož roku byl zvolen venezuelským prezidentem s 56,5 % hlasů. Jako řádně zvolený prezident navštívil 17. ledna 1999 Havanu. Do úřadu nastoupil 2. února a o dva měsíce později vypsal referendum o nové ústavě. Jeho návrh byl přijat více než 81% hlasů. 23. května měl premiéru televizní pořad "Haló, Presidente". 15. prosince 1999 vypsala vláda prezidenta Cháveze druhé ústavní referendum. Většinou hlasů (více než 71%) byla přijata nová ústava z roku 1999, která mj. zakazuje jakoukoli privatizaci státních zásob ropy a přiznává indiánskému obyvatelstvu 54 % země. 30. července 2000, v době, kdy již byla v platnosti nová ústava, se uskutečnily všeobecné volby, které znovu legitimizovaly všechny složky státní moci. V srpnu, během venezuelského předsednictví, Chávez navštívil několik členských států Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) ve snaze přisoudit tomuto uskupení aktivnější úlohu. Na konci října 2000 přijal v Caracasu oficiální návštěvu kubánského prezidenta Fidela Castra a oba představitelé podepsali Dohodu o plné spolupráci.

V dubnu 2002 se uskutečnil neúspěšný pokus o puč, kterým opozice chtěla zvrátit socialistický vývoj Venezuely. Státní převrat ovšem vyvolal masové protesty širokých vrstev obyvatel, kteří podporovali hlavu státu. Prezidentská garda obsadila prezidentský palác, zatkla pučisty, Hugo Chávez byl propuštěn z vězení a 13. dubna znovu uveden do úřadu. 3. června 2004 Národní volební rada oznámila, že byl získán minimální počet podpisů potřebných k vypsání referenda o Chávezově odvolání z úřadu, které iniciovala opozice. 59 % voličů hlasovalo NE, což znamenalo drtivé vítězství a prezidentovo setrvání v úřadě. I krajské volby, které následovaly, dopadly ve prospěch bolívarovských guvernérů a starostů.

14. prosince 2004 byl na základě dohody mezi Venezuelou a Kubou a za osobního přispění prezidentů obou zemí založen Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky – Národní obchodní smlouva, neboli ALBA-TCP. Organizace, která klade důraz na vzájemné vztahy mezi členskými národy na základě rovnosti a regionálního dialogu, otevírá oblasti strategického spojenectví mezi zeměmi Latinské Ameriky. Od tohoto roku ve Venezuele proběhlo mnoho volebních klání, které upevnily vedoucí postavení prezidenta a jeho demokratického poslání. V prezidentských volbách, které se konaly 7. října 2012, byl bolívarovský prezident znovu zvolen s 55,08 % z celkového počtu platných hlasů, a získal tak mandát pro třetí po sobě jdoucí volební období 2013 – 2019.

Odešel navždy, ale v srdcích zůstal

Dne 9. května 2011 byl prezident nucen zrušit plánovanou návštěvu Brazílie, Ekvádoru a Kuby ze zdravotních důvodů. Zánět v koleni vyžadoval absolutní klid. V červnu 2011 odletěl do Havany, kde podstoupil chirurgický zákrok. Dne 21. února 2012 oznámil, že ho čeká další operace, neboť lékařské testy v Havaně odhalily nález ve stejné oblasti, kde mu byl v předchozím roce diagnostikován rakovinotvorný nádor. 11. prosince 2012 byl Chávez v Havaně operován a následovalo náročné pooperační období. 18. února 2013 se prezident vrátil do Caracasu. V úterý 5. března 2013 v 16:47 odpoledne oznámil v Caracasu venezuelský viceprezident Nicolás Maduro, že bolívarovský vůdce skonal v 16:25 místního času.

Výsledky čtrnáctileté vlády Huga Cháveze jsou velkolepé. Byl vzorovým příkladem politika, kterému šlo o zlepšení životů obyčejných lidí, o rozvoj své země a ne o vlastní prospěch. Co před volbami slíbil, to také splnil – rád řečnil, ale především konal, a proto mu lidé důvěřovali. U bohatých oblíbený nebyl, ale chudí k němu vzhlíželi. Mezi jeho největší úspěchy patří bezesporu návrat země, půdy, přírodních zdrojů a nerostného bohatství jejím obyvatelům, což připravilo nadnárodní korporace o zisky, umožnilo redistribuci národního bohatství a financování sociálních programů včetně bezplatného školství a zdravotní péče. V letech 1998 – 2006 se výdaje na sociální oblast na obyvatele více než ztrojnásobily. Míra chudoby se do roku 2009 snížila z 54,5 % populace na 31,8 % a extrémní chudoba poklesla o více než 72 %. Dětská úmrtnost klesla o více než třetinu, počet praktických lékařů se zdvanáctinásobil. V rámci boje s negramotností výrazně ubylo analfabetů a vzdělání se celkově zlepšilo – počet studentů přijímaných na vysoké školy se zdvojnásobil. Výstavba sociálních bytů umožnila důstojné bydlení mnoha chudým lidem. Venezuela vynaložila značné prostředky i na rozvojovou pomoc sesterským latinskoamerickým republikám a politika socialismu 21. století inspirovala i další země, např. Bolívii a Ekvádor.

Prezident Hugo Chávez během svého působení v čele Bolívarovské republiky Venezuela získal řadu ocenění od organizací, vysokých představitelů a prestižních univerzit. Patří k nim, mimo jiné, i Řád Carlose Manuela de Céspedes, udělený Kubánskou republikou v roce 2004. V roce 2005 mu UNESCO udělilo Cenu Josého Martí za zásluhy v oblasti integrace zemí Latinské Ameriky a Karibiku a za přínos v oblasti zachování identity, kulturních tradic a historických hodnot zemí této oblasti. Ocenění mu předal kubánský vůdce Fidel Castro.