M. Matějková: Romeovi a Julii na Hradě musíte přijít na chuť

Režie se ujala dvojice SKUTR, která již před dvěma lety režírovala hru Sen noci svatojánské. Ta mimo jiné patřila k jednomu z mých největších divadelních zážitků Letních shakespearovských slavností.

Bohužel začátek Romea a Julie působí zbytečně lacině a vyznívá dost prázdně. Místy lascivní humor v podání Mercucia (Petr Vančura) a Benvolia (Jana Ciny) ani nebaví. Celá scéna působí dost křečovitě, přestože kulisy jsou i přes jednoduchost velmi působivé a vzdušné. Oživení s sebou přináší až příchod Julie, kterou v inscenaci, jež jsem viděla, ztvárnila Tereza Voříšková. Její něžný zjev, kdy je oblečena do růžových šatů s motýlími křídly, je opravdu dokonalý a divák jí Juliin věk čtrnácti let bez problémů uvěří. Na scénu navíc přichází jako klopýtající puberťačka na vysokých podpatcích, což je více než výmluvné. Obsazením Terezy Voříškové do role Julie se režiséři trefili do černého. Bravurně zvládla přerod z nejisté čtrnáctileté dívky, která se bláznivě zamiluje a jméno svého milovaného hláskuje jako malé dítě, až po ženu, která je schopna obětovat se své lásce. Vynikající herecký výkon podal také její partner Jan Sklenář coby Romeo. Ten ve Sklenářově podání působí opravdově a divák mu každé jeho citové rozpoložení uvěří. Velký ohlas diváků sklidila Naďa Konvaliková v roli chůvy a Lenka Krobotová, která si ve hře zahrála excentrickou Juliinu matku. Saša Rašilov jako kněz byl rovněž příjemným oživením.

Velkou předností inscenace je její hudební složka a pohyb na jevišti. Velmi působivá je scéna, kdy probíhá u Kapuletů maškarní bál. Milovníci poezie Romea a Julie, která má ve svém originále nádherné verše, budou možná zklamaní. Dialogů je zde rozhodně méně, než by divák čekal. Celkově je zde poezie, na kterou jsem se například já velmi těšila, opravdu málo. Repliky se omezují na „osekané“ monology. To, co není vyjádřeno slovy, se však snaží herci dokreslit pohybovými kreacemi. Nejvýraznější je to právě u již zmíněné dvojice Merkucia a Benvolia.

Jediné, co jsem nepochopila, je režisérský nápad s kávou, která se prolíná celým dějem. Herci kafe pijí, šňupou, melou, plivou. I ve chvíli, kdy herci, kteří na pódiu vydechli naposledy (Mercucio, Tybalt), sedí u stolečku s kávou. Byl to záměr? Stejně nepochopena pro mě zůstala i role vypravěče – knížete (Miroslav Zavičár). Ten je na pódiu po celou dobu hry, aby se na chvíli tu proměnil v lékárníka nebo jinou postavu, a to vše bez změny kostýmu.

Je vidět, že představení cílí především na mladší diváky, které může takové pojetí přivést k Shakespearovi. Romeo a Julie nabízí ovšem i starším návštěvníkům příjemnou letní podívanou. Především závěr inscenace je poetický a i přes tragédii, která se na jevišti odehrává, působí vyvrcholení něžně. Právě díky tomu divák režii odpustí i ten poněkud rozpačitý začátek.