Ukrajinu nelze zachránit, ale lze zmírnit bolesti jejího propadu

   V souvislosti s tím, že poslední dobou jsou média nezvykle oproštěná od dramatických zpráv ze Sýrie, zaujala mě, Vaše konstatování, že "...pozitivní zahraniční politika je pro Putina typická a například široký záběr na Blízkém východě zřejmě nemá žádná jiné evropská země..." jako povrzení, že úsilí o tamější pozitivní změny je typické snahou o jejich nevratnost.

   Již dříve se mi do mých úvah pletla otázka, jakými prostředky je toho dosahováno. Domnívám se, že kromě  vojenského úsilí ve prospěch Sýrie a diplomatického úsilí s cílem donutit všechny strany k ústupkům výměnou za částečné uspokojení jejich zájmů, je jedním z nejzajímavějších faktorů stabilizace situace samotná existence S-400 "v srdci pouští Blízkého východu".
   Zprávy o prodejích ruských  systémů protivzdušné obrany S-300 a S-400 byly častým tématem v médiích i součástí politických jednání a s nimi souvisejících prohlášení.
   Převažovaly samozřejmě mediálně vděčné komentáře o posilování vlivu Ruska na jeho zájmových teritoriích či o jeho prodejní úspěšnosti vojenských technologií, popř. vyjadřující různé emocionální postoje a účelová stanoviska. 
Odhlédneme-li od nich, ukazuje se, že jde současně o patrně významný strategický prvek,
ovlivňující současnou situaci v mezinárodních vztazích, který by si v této souvislosti zasloužil alespoň letmou analýzu.
   (Dovolím si malý exkurs:) Připomeňme si (pracovně), že o strategickém prvku(faktoru či činiteli) můžeme hovořit plným právem pouze tehdy, pokud:
a) kdy je známa výchozí strategická pozice a je možné ji jednoznačně specifikovat, popř. kvantifikovat
b)kdy  je známa(definována)  nová nebo alespoň kvalitativně jiná cílová (ať již předpokládaná, žádaná či očekávaná) strategická pozice, nebo alespoň taková, k níž vývoj jednoznačně směřuje
c) kdy posun(změna) uvedené výchozí strategické pozice směrem k dosažení cílové strategie je prokazatelně vyvolán nebo způsoben daným prvkem, (konkrétním jevem či faktorem) V  daném případě takovým rozšířením pokročilých systémů protivzdušné obrany kontroly a obrany na rozsáhlém teritoriu, kdy více států má k díspozici stejné systémy, které vzájemně vyrovnávají jejich šance.
   Vyjdeme-li ze všeobecně známých údajů S-400 (podle Wikipedie uváděná možnost likvidace aerodynamických cílů v dosahu do 400 km,likvidace balistických cílů do 27 km, dosah samotného radaru do 600 km), pak tedy umístění mobilního systému kupř. v centru Sýrie pokrývá prakticky celou Sýrii a přilehlé oblasti sousedních států.
   Uvážíme-li, že jde o mobilní systém, který může být přesunut poblíž hranic kdekoliv a že se zpravidla nehovoří pouze o dodávce jediného systému, pak z toho logicky vyplývá, že budou-li vlastníkem či alespoň uživatelem těchto systému kupř. Turecko, Sýrie a Saúdská Arábie, (nehledě k S-300 u Iránu), pak jakýkoliv autor případného agesivního záměru pro vzdušný útok proti sousední zemi musí brát v úvahu, že i země bez takového systému mohou být pokryty deštníkem kontroly, ochrany  i možné okamžité odvety (v případě úzkých vztahů mezi napadenou zemí a zemí, disponující S-400). V každém případě nelze počítat s efektem překvapení bez okamžité reakce.
   Prostě do rozhodování každého, kdo hodlá provést jakýkoliv útok, vstupuje za nové strategické situace více omezujících podmínek a příliš mnoho neznámých. K těmto neznámým proměnným faktorům je třeba počítat konkrétní rozmístění a aktuální dosah protivzdušné kontroly a obrany, nutná znalost aktuálních vztahů a provázanost mezi sousedními zeměmi, stupeň jejich ochoty zasáhnout ve prospěch jiné země, psychologická podpora (veřejného mínění) práva na obranu a pomoc slabším oproti podpoře práva na útok a další a další.
   Tyto neznámé proměnné faktory je třeba nejprve identifikovat, vyhodnotit jejich závažnost a posléze zajistit podporu pro své záměry jednáním, popř. systémem vzájemného varování, přinejmenším systémem koordinace vzdušné aktivity a tak se pojistit se proti případnému vojenskému nezdaru či diplomatickým neshodám. Ostatně podobné prvky koordinace a součinnosti i mezi znepřátelenými staranami vidíme v praxi již dnes, ať se tak děje z důvodu odvrácení nežádoucí eskalace konfliktu, předcházení novým konfliktům  či zamezení zbytečných civilních ztrát. 
   K tomu přistupuje významná vlastnost  (pokud tak lze soudit z veřejně dostupných zdrojů) těchto systémů, které již ze své podstaty (čímž se rozumi kontrola vzdušného prostoru, rozpoznávání hrozeb a okamžitá reakce na tyto hrozby) představují systémy kontroly a ochrany, založené na okamžité odvetě. Nejsou to tedy prostředky odložené odvety se všemi důsledky, z toho plynoucími (msta, destabilizace vyvážené situace možností prvního útoku atd.), ale prostředky okamžité odvety. Dále na ně lze pohlížet jako na prostředky kontroly, rozuzlení složité situace  a zajištění bezpečnosti primárně pouze vzdušného prostoru, teprve sekundárně (odvozeně či podmíněně existencí útoku, na který je zvolena adekvátní odvetná reakce) jde o bezpečnost pozemního prostoru.
Shrňme si to:
    ad a) Výchozí strategická pozice standardně umožňuje vést překvapující úder proti jakémukoliv cíli na bázi vzdušného i pozemního raketového (aerodynamického, poř. balistického útoku). Pokud útočící strana disponuje podporou letectva a řízených střel, křižujícími raketami či drony, jsou možnosti obrany silně omezené, ztráty napadeného již zpočátku vysoké a neodvratitelné. Odložená odveta není vždy možná nebo vede k rozsáhlému konfliktu a nestabilitě širšího teritoria, včetně uprchlických vln apod. Pokud jsou útočníkem teroristické skupiny, rozptýlené na větším území (drony), je účinnost jejich eliminace velmi malá.
    ad b) Cílová (očekávaná) strategická pozice umožňuje účinně omezit přímý důsledek ojedinělých i organizovaných teroristických útoků (drony). Účinné překvapující údery jakéhokoliv sousedního státu jsou prakticky silně omezeny. Převaha letectva a řízených střel přestává být rozhodující. Vyrovnanost šancí mezi různými vlastníky jedné zbraně stejné kvalitativní třídy (S-400) snižuje šanci na rychlé dosažení vojenského úspěchu. Nejistota a neznalost skutečného poměru sil nutí k opatrnosti a hledání kompromisu nebo úspěchu kladením vyšší váhy na jednání, na diplomatický tlak, na špionáž,  a na hledání opory u jiných strategických výhod. Celkově roste úloha mediátorů a klesá sklon k nestabilitě vlivem náhlých vojenských zásahů. Na druhé straně lze očekávat konzervaci stávajících režimů se všemi negativy a přesun vojenských akcí k  lokálně i intenzitou omezeným pozemním akcím či kampaním s absencí letecké a raketové podpory.
    ad c) Posun uvedené výchozí strategické pozice směrem k dosažení cílové strategie, je zjevně iniciován probíhajícím rozšířením pokročilých systémů vzdušné kontroly a obrany na teritoriu Blízkého východu a jeho důsledkem - domnívám se - může být  vyšší stabilita  Blízkého východu, založená na  vyrovnanějších šancích (kdy více států má k díspozici stejné systémy, které vzájemně vyrovnávají jejich možnosti). Laicky řečeno, ten, kdo předpokládá, že si může dělat co chce, je nucen svá rozhodnutí více zvažovat.

   Netuším ovšem, zda Putinova angažovanost na Blízkém východě s něčím z uvedeného kalkulovala, ale zdá se mi, že je to v souladu s tím, co nazýváte "pozitivní zahraniční politika".
    Bylo by, myslím, podnětné a  inspirující, hledat i v jiných směrech u jiných zemí možnosti uplatnění podobného principu pro účinnější vojenskou diplomacii. Prakticky by to mohlo změnit názory na regulaci vývozu zbraní do nestabilních oblastí, korigovat politiku ohrožených zemí (s ústupem od nákupu, často již nemoderních,  konvenčních zbraní k zajišťování vyrovnanosti šancí v kombinaci se zapojením více neznámých proměnných) tak, aby potencionální inicátoři konfliktu (včetně teroristů) byli nuceni se méně spoléhat na využití své dřívější strategické převahy k rychlémů dosažení svých cílů.