Štvaní proti prezidentu Benešovi vyvrcholilo..

Natírání soch barvou krve se u nás stalo opravdu roztomilým zvykem, nepostradatelným v určitých  vrstvách české společnosti, žijících nenávistí. Ti čtyři nešťastníci, kteří tento mrzký čin spáchali na soše u Masarykovy univerzity v Brně, sdělují, že rudá barva má symbolizovat krev údajných československých občanů, kteří byli vysídleni po válce do německojazyčných zemí. Dodávám pro pořádek, že na základě rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi. Popravčí četa čtyř aktivistů, a nelze se na ně zlobit, že to tito popletové neví, neboť to  nebudou žádní velcí Einsteini, jaksi přehlédla, že sudetští Němci žijící k 1.říjnu 1938 na území českých krajů přivtělených podle Mnichovské dohody k hitlerovské Třetí říši, již nebyli tímto dnem československými občany. Stali se občany Třetí říše. A vlastně tak  pozbyli čs. občanství úředním i svým vlastním rozhodnutím.  Češi, kteří žili po 1.10.1938 na území sudetské župy, a nechtěli být říšskými občany, ale chtěli se stát občany Protektorátu,  museli požádat na českých konzulátech v Německu o toto dobrodiní. Což také desítky tisíc Čechů, kteří žili v sudetském pohraničí, skutečně učinily. Sudetští Němci poté, co pozbyli československého občanství, pokud to byli muži v patřičném věku, se za odměnu stali vojáky Wehrmachtu. A desetitisíce z nich položily životy za myšlenku velkoněmecké říše, a to především na východní frontě. Budiž jim země nelehká. Řada z nich se totiž zúčastnila krvavých represálií vůči civilnímu obyvatelstvu Ruska, Běloruska a Ukrajiny...

V těchto dnech vyvrcholilo štvaní vůči E. Benešovi  symbolicky zneuctěním sochy prezidenta Osvoboditele kolaborantskou lůzou. Stalo se tak poté, když tito duševní a političtí impotenti pochopili, že nejsou schopni dosáhnout, už také proto, že to  legislativně-technicky ani nejde, zrušení poválečných prezidentských dekretů.  Aby udělali svým sudetoněmeckým komplicům radost, přišli s náhradním řešením.

Vláda, která je ve věci sudetoněmeckého sjezdu v zásadě pasivní a snaží se dělat mrtvého brouka, nedobře dělá. Těm, kdo natřeli ruce druhému československému prezidentovi rudou barvou a těm, kdo je skrytě řídili, jde o to, v osobě druheho čs. prezidenta zneuctít myšlenku samotného suverénního českého státu. Jde jim také o to, dát políček české vládě, která ve vší slušnosti a s klidem vyjádřila přesvědčení,  že akce nostalgiků v Brně, kteří pěstují ve svém srdci, když ne přímo ideály nacionálního socialismu, tak tedy alespoň ducha studené války, což nepřispívá vztahům mezi českým a německým národem.  Ostatně, pokud jde o mně, jsem dávno smířen s demokratickým Německem a jeho občany. A do minulosti se vracet nehodlám.

A všemi těmi, kdo se vrací láskyplně do nacistické minulosti anebo z české strany se jim často ze zištných důvodů snaží nadbíhat, hluboce pohrdám. Vláda by teď měla udělat jednu rozhodnou věc: a sice v poslední chvíli  sjezd duchů a pohrobků někdejší Henleinovy strany zakázat.