Macron, Trump, Babiš, Maduro… Lukašenko

Proto bez ohledu na to, kolik desetitisíců protestujících se sejde a co provolávají, stejně skončí i ta současná běloruská. A to je dobře. Protože naději na úspěch násilné revoluce nesmějí mít, jinak svět bude jednou krvavou lázní.

Ale je zde ještě jeden pikantní moment.

V nadpisu jsou uvedena jména  tří představitelů tzv. demokratického (čti západního světa světa), prezidenta Francie Emanuela Macrona, presidenta USA Donalda Trumpa a premiéra ČR Andreje Babiše, a dvou jmen tzv. diktátorů prezidenta Venezuely Nicolase Madury a prezidenta Lukašenka Proti  všem z nich v jejich zemích často po mnoho měsíců, ba i let byla  vedena mohutná pouliční, ale i politická kampaň, a přesto neodstoupili. Zvláště pikantní je, že sem patří jak  Trump, který byl nejmohutnější odvolavatel Madury, tak i Emanuel Macron, který podpořil jak neuznávání Madury za prezidenta, tak i nyní byť silně zdrženlivě neuznávající prezidenta Lukašenka, tak i jejich „oběti“…

Proti Emanuelu Macronovi prakticky od roku 2018 každý víkend zahájily protesty Žluté vesty se silně sociálními požadavky a s požadavkem na jeho odstoupení. Zásahy policie byly brutální, mnohem brutálnější než dnes v podstatě jen šetrná vytlačovací taktika běloruské policie.  Mnoho Francouzů skončilo v nemocnicích, mnoho Francouzů skončilo bez očí s ohledem na využití zbraní na bázi paintball. Ani po dvou letech Macron neodstoupil.

Proti Donaldu Trumpovi se od první minuty jeho prezidentování konaly statisícové demonstrace, které následně byly doprovázeny brutálními snahami na jeho odvolání vyvolané pokaždé  politiky Demokratické strany. Nikdy neodstoupil.

Proti Andreji Babišovi se konalo už nepočítaně demonstrací za jeho odvolání či odstoupení, a to jak za vlády premiéra Sobotky a taky i v nové režii hnutí Chvilek za časů jeho premiérování. S pomocí zhrzených zdejších europoslanců  pravicových opozičních stran dokonce byla v Evropském parlamentu prosazena rezoluce, aby odstoupil pro tzv. střet zájmů z funkce premiéra. Neodstoupil a pikantně se aktivně zapojil do  neuznání  současného prezidenta Alexandra Lukašenka, který je fakticky v podobném postavení jako on.

Nicolas Maduro měl být podle záměru Donalda Trumpa nahrazen samozvaným prezidentem Juanem Guaidó. Stalo se to již pomalu před dvěma roky a západní svět, opět u nás i díky lokajskému postoji Andreje Babiše spěchal na oduznání Madury…

Nuže situace je taková, že zahraniční ministr EU Borell  včera přiznal, že Maduro i Lukašenko nemají sice  demokratickou legitimitu, aby je EU uznávala, ale jediní  mají plnou kompetenci při řízení svých států, a proto je třeba s nimi jednat. Roztomilé.

Nuže ona pětka rozhodujících mužů ve svých státech byla opakovaně vyzývána k odstoupení a s různou intenzitou se proti nim konaly nátlakové demonstrace. A i když dokonce se navzájem odvolávali či neuznávali, dohodněme se, že Ukrajina byla poslední zemí, kde bylo umožněno odstranit pučem prezidenta. A všem uvedeným přejme, aby to nebyla ulice, která rozhoduje, zda budou či nebudou  ve funkci.

A tak všem pěti: Macronovi, Trumpovi, Babišovi , Madurovi i Lukašenkovi blahopřejme, že ten tlak ulic vydrželi.