Letní test vrcholového kandidáta AfD Chrupalla

9.8.2021 08:37
Tino Chrupalla ušel dlouhou cestu: od mistra malíře pokojů a lakýrníka až po špičkového kandidáta Alternativy pro Německo. Nyní se musel osvědčit ve volební kampani do Spolkového sněmu, a to i ve své straně jako její špičkový kandidát ve včerejším letním rozhovoru pro veřejnoprávní ARD.

V polovině léta 46letý Tino Chrupalla - poslanec Bundestagu od roku 2017 - sedí v košili a saku na koupališti pod širým nebem v městečku Ostritz, přímo u polských hranic. Vedle něj jsou další kandidáti na přímý mandát ve volebním obvodu Zhořelec - Görlitz a v jeho zádech je bazén. Před ním stojí několik desítek občanů, kteří mohou kandidátům klást otázky, v rozhovoru, který má s redaktorkou z hlavního studia ARD.

Klasická schůzka v rámci volební kampaně k podzimním parlamentním volbám v místě, kde se Chrupalla cítí jako doma. Tady je jeho domov, tady ho lidé znají. V posledních volbách tady získal křeslo ve Spolkovém sněmu po Michaelu Kretschmerovi, nyní saském ministerském předsedovi za křesťansko demokratickou CDU. Nyní je na mistrovi štětce a pravítka, aby přímý mandát v září znovu obhájil. CDU vysílá do voleb jako jeho konkurenta Floriana Oesta, třicátníka, narozeného ve Zhořelci. Absolvent práva a obchodní administrativy, je výřečný, charismatický a především agresivní. Během diskusního kola se opakovaně pouští do Chrupalla, aby konkretizoval, čeho v uplynulých letech ve Spolkovém sněmu pro region skutečně dosáhl. Ten se plánovitě uchyluje do role oběti, protože má jen malý manévrovací prostor, což vyvolává smích někdy na straně Oesta, potlesk někdy na straně Chrupalla. Ostatní kandidáti téměř nevystupují, protože nehrají téměř žádnou roli a tak řečnický závod je vyrovnaný.

Chrupalla však pochopitelně nechce riskovat ztrátu prestižního křesla ve Spolkovém sněmu. Byl zvolen na první místo saské zemské kandidátní listiny AfD a tak jeho opětovný vstup do Bundestagu je téměř jistý. Přesto by ho ztráta volebního obvodu velmi zasáhla a proto se musí osvědčit i v rámci své strany, kde v zuřivém boji o moc je využívána každá slabina. Zatím se mu dařilo, v roce 2015 nejprve vstoupil do AfD, pak uspěl proti Kretschmerovi a o něco později se stal dokonce předsedou strany. V AfD se však stále najde dost lidí, kteří se domnívají, že Chrupalla je svou rolí přetížen. Zejména v prvních měsících svého působení v čele strany nevypadal na veřejnosti dobře, zejména ve srovnání se spolustraníkem Jörgem Meuthenem, který byl jako vysokoškolský profesor zvyklý vystupovat před velkým publikem.

Po několika mediálních školeních objíždí Chrupalla Spolkovou republiku jako hlavní kandidát a podařilo se mu změnit a z mistra malíře pokojů a nápisů, se stal muž v perfektním obleku, který jezdí v automobilu BMW prestižní řady 7. Ve straně, jejímž krédem je být obzvláště blízko běžným občanům, to vedlo však k posměšným komentářům, jak poznamenává ARD.

Otázky vyvolává i jeho počínání ve volební kampani: jak a na jakém tématu vlastně chce AfD získat body. Ve frakci Bundestagu se opakovaně hovoří o jeho dezorientaci. Někteří její členové očekávají, kdy za této situaci vedoucí kandidáti Chrupalla a Alice Weidelová vyšlou prospěšný signál k svému odchodu z vedoucích funkcí. I když AfD často zpochybňuje výsledky průzkumů, musí je vnímat: Od začátku pandemie Covidu ztratila strana čtyři procentní body a ozývají se hlasy, kdy vyučený řemeslník s mistrovskou zkouškou Chrupalla, který se rád prezentuje jako hlavní tahoun strany, využije raději jedno z mnohých volných míst ve stavebnictví. Vnitrostranický boj o moc se tím nadále vyostřuje.

Chrupalla, který ještě loni v létě oznámil svůj záměr zprostředkovat jednání mezi oběma křídly AfD, je nyní mnohými členy strany vnímán jako člověk na straně pravicových extremistů. Vedení strany nedokázalo odvrátit ani připomínku Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, že je pod jejím dozorem, i když sice AfD podala žalobu na jeho zastavení, na konečné rozhodnutí se stále čeká. Saská zemská kandidátní listina pro volby do Spolkového sněmu je však složena téměř výhradně z kandidátů, kteří mají blízko k oficiálně rozpuštěné krajní pravici. Například Siegbert Dröse, který se na seznamu umístil na třetím místě, pózoval pro fotografii s rukou na srdci před Wolfsschanze, odkud Hitler řídil Druhou světovou válku a který byl jako malíř amatér pejorativně označován za lakýrníka. Nebo Andreas Harlaß na pátém místě, který je přímo ohrožen, že bude z rozhodnutí soudu dokonce označen za neonacistu.

Chrupalla se ani od těchto kontroverzních kandidátů zatím veřejně nedistancoval. V letním rozhovoru pro ARD byl dotázán, zda se distancoval od Jense Maiera, který má druhé místo za Chrupallem a který je Úřadem na ochranu ústavy klasifikován jako pravicový extremista. "Mohu se pouze distancovat od výroků a prohlášení, která jsem sám učinil,“ byla jeho odpověď.

Chrupalla společně s Alicí Weidelovou jsou tedy stále hlavní dvojice pro volby do Spolkového sněmu. Politicky vyrostl v radikálním prostředí strany a je závislý na podpoře svých stejně smýšlejících přátel v nových východních spolkových zemí, bývalé NDR. Po volbách do Spolkového sněmu ho však čeká další výzva: na stranické konferenci koncem roku bude za této situace nově voleno vedení strany.

 

Ilustrační foto

 

 

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.