Když Salvini chce jít s Dragim, měl by Okamura jít s Babišem…

Bylo by to  nádherné období, kdy v noci se člověk neprobudí a nebude nucen se dívat na zasedání ze Sněmovny, ale vlastně i Senátu.

A byl by to legitimní odpor stále rozhodující části zvolených poslanců, kteří se brání ústavnímu puči nominálně liberálního, ovšem fakticky totalitního Ústavního soudu.

Bylo by to krásné. Zůstala by legitimně zvolená hlava státu, vrchní velitel ozbrojených sil, které by týden před koncem funkčního období Poslanecké sněmovny mohl pověřit stávající vládu do doby, než se uskuteční nové volby.

Jo, bylo by to krásné.

Ale obávám se, že jak prezident, tak zejména premiér nebudou mít na toto řešení „koule“, jak se nyní moderně říká. A tak je třeba hledat  banálnější řešení.

Jestli člověk sledující s nadhledem politiku musí něco ocenit na činnosti opozice, tak jistě ne to, že trvale házela vládě klacky pod nohy. To si ovšem vláda zavinila sama, protože jí to dovolila. Co ovšem zvládl demoblok dokonale, pak to bylo vytváření velmi nadějných koalic:  Piráti + STAN, a SPOLU =ODS,TOP 09,KDU-ČSL.  ANO, ale i SPD,ČSSD či KSČM na tyto postupy mohly toliko zírat s otevřenými ústy. Kdyby nezasáhl Ústavní soud a nezrušil podstatnou část stávajícího volebního zákona, téměř s jistotou využití d´Hondtova mechanismu by dle stávajících preferencí zvítězila koalice Pirátů+STAN, ale i kdyby ANO získalo první příčku, Pirátostarostové + Spoláci by spokojeně zvítězili.

Takhle může nepochybně být mnohé jinak. Zejména voliči oněch koalic přestanou být tak motivovaní.

V každém případě  by ANO a nejsilnější se zbývajících nedemoblokových stran čili SPD se měli poučit.

Svět se mění a mění se i politická krajina a mění se i potřeby voličů.

Tzv. vlastenecké, dříve vcelku legitimně protimigrační strany, přehodily po počátku epidemie koronaviru v Evropě výhybku, a staly se stranami agresivních odpíračů protikovidových opatření.  Zatímco původní zaměření, zejména po počátečních katastrofálních důsledcích nezvládaného přílivu migrantů mohlo získávat podporu i části umírněného voličstva a bylo odůvodněno legitimitou vnuceného kroku mainstreamovými evropskými stranami a Bruselem, pak agresivní zpochybňování existence světové pandemie a všeobecně známých opatření spočívající v minimalizaci sociálních kontaktů, roušek, lockdownu apod, vede k tomu, že sice si tyto strany udržují pozornost, ale ztrácí perspektivu, neboť  odpuzují racionálně uvažující voliče.

Někdo musel být první, kdo zavelel k racionální změně.

Covid nezmizí, když ho budeme popírat a odmítat opatření. I proto Česká republika je celosvětově nejhorší v počtu nakažených na 1 milión obyvatel a bohužel i v počtu mrtvých si také nevede dobře.

Česká republika má totiž oproti světu na 1 milión obyvatel nejvíce vysoce postavených politiků, včetně bývalého prezidenta a lékařů – profesorů či jiných odborníků, kteří se covidu vysmívají, pravda často jen do té doby, kdy jako nyní rektor Karlovy university Zíma leží na smrt nemocní na jednotce intenzivní péče.

Česká republika je v Europarlamentu zastoupena prostřednictvím SPD ve frakci Identitářů, která vnáší často rozumný kritický hlas prostřednictvím našich zástupců, zejména lékaře Ivana Davida, k mnohým otázkám. Rozhodující postavení v této skupině má ovšem italská Liga bývalého ministra vnitra a bouřliváka Matteo Salviniho.

Právě on pozvedl nyní hlas k zásadní změně, prohlásil, že stranické zájmy musí ustoupit a rozhodl se jednoznačně podpořit vládu Maria Draghiho, zachránce eura a vášnivého milovníka Evropy. Podpořit a v případě možnosti jít i do vlády.

Ona je situace v Itálii tak trochu podobná jako u nás a Itálie potřebuje změnu personálního aranžmá.

Zatímco Draghi je nejen schopný ekonom, ale má i „politické koule“ uvažovat o spolupráci s „protisystémovým“ Salvinnim, obávám se, že u nás je situace horší.

ČSSD otevřeně říká, že s Babišem už ne. V pořádku, je to jejich rozhodnutí a nechci ho příliš komentovat. Prostě už to mezi ANO a ČSSD  dlouho skřípe. To je po určité době normální. V Německu Merkelová také po každých volbách měnila koalice jako ponožky a po příštích volbách na 90% opět soc.dem. zřejmě z vlády vypadne.

Pokud by se Ovšem Okamura poučil z toho, jak postupuje Salvini a pokud by se Babiš trochu oklepal a vzal si příklad z Draghiho, rýsovala by se zajímavá alternativa dosavadnímu nepřátelskému demobloku.

A pokud by přežila KSČM, proboha už za nového vedení, které bude svěží, nebyla by situace bezvýchodná a představa Bartoše coby premiéra by se vzdálila.

Asi tak.