K otázkám na ústavní žalobu proti prezidentu Zemanovi

1. Takže dnes měl Senát opět v úmyslu podat ústavní stížnost na prezidenta Zemana. Říkám „znovu“, protože nejde o první pokus Senátu postavit hlavu státu před soud za údajné porušení ústavy. Ale možná poprvé mluvíme o velezradě kvůli slovům o Vrběticích. A poprvé je míra politické kontroverze ve společnosti kolem případu výbuchů ve Vrběticích,  kolem výroků nejvyšších představitelů na tato téma tak vysoká. Jak byste mohl komentovat rozhodnutí Senátu?

Tvrdit, že jde jen o bouři ve skleničce vody by bylo nezodpovědné. Na druhé straně platí, že zatím jde jen o spíše politicko- mediální  veřejné hrátky senátorů jako reakci na to, že se prezident Zeman odvážil jít proti současné davové psychóze té nejrusofóbnější  části naší české reprezentace, která byla nadšena, že „konečně“ po třiceti letech politického převratu v roce 1989 bude dovršen absolutní  odklon od spolupráce s Ruskem a dříve Sovětským svazem.  Úvahy pro podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky samozřejmě bublají v celém Senátu, nejen v Klubu senátorů ODS, ale i lidovců a dalších. Vznikají i nové iniciativy, například  kolem zpěváka Michala Kocába, který se svého času proslavil, že měl významný podíl při odchodu sovětských vojsk z území Československa a který již přes třicet let marně baží potom, aby ho národ ocenil jako klíčovou osobnost současných polistopadových dějin, což se mu ovšem nedaří. Opakovaně hledal se svými stoupenci schopnou postavu, která by čelila opětovné  kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta a jak známo neuspěl a Miloš Zeman byl znovu zvolen prezidentem. Takže nyní, kromě podpory pro ústavní žalobu pro tzv. „velezradu“ Miloše Zemana coby prezidenta, sám se nabídl, že bude kandidovat na tuto funkci pro volby v roce 2023. Směšné by to bylo  za jiných okolností. Ale nyní, když už nemůže kandidovat Miloš Zeman je velká pravděpodobnost, že budoucí prezident po dvacetiletí prezidentství antihavlistů Václava Klause a Miloše Zemana  může bohužel připadnout nějakému tzv. liberálnědemokratickému politikovi z řad stoupenců dnešní rusofóbní opozice.

A ještě jedna poznámka: Vítězstvím amerického prezidenta Joa Bidena, který v zahraniční politice nejenom že vyhlašoval, ale i nyní v praxi uplatňuje silný nepřátelský kurs vůči tzv. autoritativním velmocem, které brání opětovnému návratu světové dominance liberálně demokratického Západu tj. Rusku a Číně se postupně jako myšlenková tsunami valí z USA i do Evropy. Mimochodem nejbližším politickým kolbištěm v Evropě bude Německo, tedy nejbohatší a nejprůraznější země Evropské unie. Zde pro nadcházející zářijové parlamentní volby jako kandidátku na kancléřku byla Zelenými, nominována Annalena Baerbocková, která je téměř myšlenkovým dítětem Joa Bidena svým tvrdým postojem k Rusku a Číně a tvrdým bojem za liberální demokracii proti neliberálním režimům. Po její nominaci na tuto funkci během jediného týdne podle jednoho výzkumu Zelení podle jednoho výzkumu dosáhli 28% a odsunuli na 21% a tedy i 2. místo zatím kralující  koalici CDU/CSU dosavadní kancléřky Angely Merkelové. Dnes v Německu nikdo nepochybuje o tom, že Zelení budou vítězi příštích voleb.

No a pokud jde o Česko,  podle opakovaných průzkumů veřejného mínění největším favoritem na vítězství v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny jsou Piráti, což jsou Bidenovci z USA či Zelení v Německu v bleděmodrém. A spolu s  koalicí SPOLU  fundamentalistických doslova xenofobně protiruských a silně prosudetoněmeckých stran   ODS -TOP 09- a KDU/ ČSL,  které v Senátu představují většinu, mohou v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny zvítězit.

Jinými slovy otázka o možné ústavní žalobě proti prezidentu Zemanovi je důsledkem výrazného nárůstu antirusmu v převážné části západního světa, která doputovala i do Česka…A postoj prezidenta Zemana, který odvrhl jednoduchou myšlenku, že za vše může Rusko, byla nadšenými protiruskými svazáky cítěna jako zrada na představu, že Česko se stane rozhodující protiruskou politickou enklávou v Evropské unii.

Včerejší diskuze mezi senátorskými kluby tak byly spíše politickou mediálně politickou snahou po zviditelnění, ale většina senátorů by si sice ústavní žalobu na „proruského“prezidenta přála, ale vystřízlivěla z loňského neúspěchu s předchozí ústavní žalobou. Při nezměněném složení Poslanecké Sněmovny, která by musela tuto žalobu odsouhlasit 3/5 většinou by až do říjnových voleb taková cesta  byla jen dalším debaklem.

2. Odpůrci Miloše Zemana ho tvrdohlavě obviňují, že sleduje ruské zájmy. Prezident je ve skutečnosti docela loajální vůči Moskvě ve srovnání s těmi, kdo vinu za všechno klade na Rusko. Můžete odpovědět, proč český prezident zaujímá vůči Rusku tak loajální postoj?

Miloš Zeman instinktivně sází na vyvážený postoj ke světovým hráčům, který patříval za 1. republiky k trvalé konstantě zahraniční politiky prezidentů Masaryka a Beneše. Oba na jedné straně silně kritizovali atmosféru ruského samoděržaví, ale na druhé straně chápali, že kromě západních velmocí USA,Velké Británie a Francie, má silný význam pro svět i Evropu Sovětský svaz. Konečně česko-sovětská spojenecká smlouva z roku 1935, jedna z mála v tehdejším „západním“ světě o tom svědčí.

Myšlenku udržení vazby kromě Západu na Rusko a Čínu držel a vlastně drží z tohoto důvodu dodnes. Odmítá se podvolit jednoduché rusofóbii. Ve světě zatím není jediný. Kupodivu stejnou pozici v podstatě dosud drží, byť trochu kritičtěji Angela Merkelová či Emanuel Macron.

O Německu, jaký je tam hrozí vývoj, jsem již mluvil. Ten ve vztahu k Rusku zřejmě nehrozí ani ve Francii, pokud by Emanuel Macron prohrál příští volby s Marine Le Pen. Ta má k Rusku ještě mnohem blíže než on a na rozdíl od Německa či Česka tak ve Francii progresivistická protiruská politika nehrozí.

-x-x-x

 Všimněte si, že nárůst progresivistických v Zelených v Německu či Pirátů u nás, jakkoliv mají programu též přijímání uprchlíků ani v Německu ani u nás není samotným tímto faktem nějak protiislamistických stran typu AfD, u nás SPD nijak zvláště ohrožována, zatímco ve Francii protimigrační a hlavně protiislamistická strana Marine le Pen   jde nahoru a liberální, avšak nikoliv jednostranně progresivistický Macron má problémy.

Pro Německo i pro nás  platí, že přívalová vlna díky koronaviru a zavřeným hranicím dramaticky poklesla, zatímco ve Francii domestikovaní islamisté a je jich tuším cca 4 milióny nezvládnutelným terorem dál kolonializují části Paříže i ostatních velkoměst a představují pro státní administrativu závažný problém mnohem důležitější než Covid 19

Asi tak, přátelé…