Jak je důležité míti Orbána…

Současná západní, povýtce progresivistická (původně vyhraněně levicově progresivistická) politika EU postupně pod tlakem uvedených mechanismů prakticky totálně ovládá celé vládnoucí spektrum, včetně opoziční části s výjimkou segmentu tzv. vlasteneckých, protimigračních či populistických stran. Mainstream zahrnuje kategorický požadavek na absolutní akceptaci opatření k zajištění tzv. uhlíkové neutrality, jednoznačné podpory pro módní trendy podpory LGBT+ komunity, bezvýhradné podpoře NATO, a bezvýhradné podpoře válce proti Rusku a podpoře Ukrajiny.

Kdo se příčí těmto příkazům je vnitřním nepřítelem a musí být donucen uposlechnout.

V tomto ohledu, pokud jde o svobodu projevu, hlavní světová západní velmoc USA, jakkoliv z pocitu historické výjimečnosti, stále ještě ekonomického světového prvenství a mohutné vojenské moci, je v zásadě pluralističtější než Evropská unie a z toho i vyplývají série válek a trvalého vměšování do záležitosti jiných států. Nejde jenom o to, že v USA je svoboda projevu chráněna článkem 1 Ústava USA a prakticky v nejběžnějších případech umožňuje vyjádřit jakýkoliv, byť i extrémní názor (s výjimkou názorů směřujících k bezprostředně hrozícímu nezákonnému násilí, nebo opravdové hrozby), ale zejména díky pravidelné kontrole v důsledku dvouletého období střídání politické reprezentace dvou proti sobě silně antagonisticky postavených politických uskupení demokratů a republikánů v zastupitelských sborech a ve čtyřletém střídání volených prezidentů s omezeným dvouletým volebním obdobím.

A tak jestliže mírná většina americké společnosti a hlavně většina západních států s velkým nadšením přijala před dvěma roky pád Donalda Trumpa a přikyvovala nejrůznějším pokusům o jeho potrestání, budou se možná muset smířit s tím, že po pravděpodobné změně složení obou zastupitelských orgánů na podzim tohoto roku, může být souzen současný americký prezident.

Nuže jedním z těch, kdo podporoval Donalda Trumpa byl Viktor Orbán, v podstatě jediný evropský politik nadaný exekutivní reálnou mocí oponentní mainstreamu, odvážný kritik migrace, sankcí proti Rusku i bezvýhradné podpory LBGT+, a nově volající i proti mísení ras mezi evropskými a neevropskými národy. Tyto přístupy byly přirozeně ostře kritizovány, jak jinak Ursulou von der Leyen, Evropským parlamentem a Maďarsko, zřejmě bude exemplárně potrestáno odnětím části dotací z rozpočtu EU pro údajné porušování principů právního státu.

Jak je důležité míti Orbána…

Začal jsem možná zeširoka líčením, že v podstatě není věcný rozdíl mezi myšlenkovou totalitou panující u „zemí socialistického tábora“ před rokem 1989 a liberálními demokraciemi v dnešní době, byť se jistě projevuje poněkud jinou formou represe. Ale i tehdy i dnes byly v Evropě i v jednotlivých společnostech subjekty, které se dokázali postavit na myšlenkový odpor.

Před rokem 1989 to byla jednoznačně Jugoslávie a její skvělý prezident Josef Broz Tito, který sice pevnou a jistě zčásti autoritativní rukou dovedl nastolit ve své zemi řád a alespoň relativní soudružnost a vymknout se direktivám Moskvy a dnes je to nepochybně Viktor Orbán. Ne že by všem jeho myšlenkám člověk vždy tleskal. To mísení ras, tak že vznikají trochu nahnědlí potomci není zrovna nejvtipnější, protože u Maďarů čistě empiricky díky jejich temperamentu a lehce nahnědlé pleti by je někdy člověk leckdy zařazoval spíše někam na jih. Ale to jen jako odlehčení.

V každém případě jeho odlišné názory od evropského i západního mainstreamu provokují, a tím vytváří tolik nezbytnou pluralitu, která je v EU potlačována a mimo jiné především díky hlavní inkvizitorce Věře Jourové.

Evropská unie potřebuje rozvířit nálady, nebát se odlišností i protimluv.

Po Orbánovi může na podzim v Itálii zvítězit konzervativní pravice a už teď je jasné, že minimálně v existenci podpory Ukrajině, či jiných progresivistickým cílů se bude od současné vlády euroatlantisty Draghiho podstatně odlišovat.

Zkrátka a dobře: EU by potřebovala více Orbánů. Totalitní jednota umrtvuje…

Asi tak.

Trochu