Eman Pluhař: Politické napodobování, kulturní identita a populismus

Dílo má podnázev „Zúčtování“ a účtuje s iluzemi roku 1989 a posléze objasňuje současnou antiliberální revoltu (Trump, Johnson, Střední Evropa, Erdogan, Putin atd.) a navíc se pokouší narýsovat i konturu budoucího vývoje. Nové je také to, že autoři Ivan Krastev a Stephen Holmes, kteří analyzují vývoj v postkomunistických zemích, nejsou historikové a v případě Krasteva jde o autora, který je schopen pohledu zevnitř. Krastev je fellow z vídeňského Institutu věd o člověku a Holmes je profesor právních věd z New York University.

Kniha (366 s.) je členěna do 4 částí s předmluvou nazvanou „Nevole z napodobování“: 1. O duchu napodobování, 2. Napodobování jako odveta, 3. Napodobování jako vyvlastnění, 4. Konec jedné éry.

První kapitola se zabývá Střední Evropou (hlavně Kaczyński a Orbán), druhá Ruskem a třetí vysvětluje, proč tak značná část amerických voličů volila Trumpa. Všechny tři jsou informativní, čtivé a chtělo by se říci i zábavné, protože ilustrují výklad politického vývoje í analogickými příběhy ze známých děl světové literatury. První kapitola (84 s.) o středoevropském populismu zahrnuje i pohled na východoněmecké voliče Alternativy pro Německo, kteří považují důkladné „čistky“ po 1989 nikoliv za dílo historické spravedlnosti, ale za cestu vytvořit pracovní příležitosti pro lidi ze Západu. V souvislosti s Maďarskem a Polskem se používá i analogie s příběhem Frankensteina. Nové jsou úvahy o úloze exkomunistů při delegitimizování komunistického režimu.

2. Kapitola (102 s.) je zevrubnou analýzou všech možných aspektů ruské politiky, ale v pozadí názvu „napodobování jako odveta“ je otázkou Putinova strategie, respektive odplata za napodobování Západu. S ní souvisí např. úvaha o „obráceném napodobování“, tedy napodobování Východu, jako nové vydání teorie konvergence. Nejsou tady obavy, že by Rusko mohlo vládnout světu, ale že by velká část světa, mohla mít vládu jako Rusko.

Ve třetí kapitole o Trumpovi (72 s.) si autoři nekladou kriminologické otázky, ale hledají odpověď na otázku, proč se vedoucí osobnosti Republikánů, značná část americké veřejnosti a podnikatelů připojila k projektu demontáže „amerického světa“ (Robert Kagan).

Autoři doznávají poněkud spekulativní charakter konceptu (empirická slabost), ale chtějí vyzvednout důležitý aspekt, který dosavadní analýza opomíjela a ukázat na celkovou vývojovou shodu v rozdílných společnostech (Rusko, USA, Střední Evropa). Nejde tedy o otázku „napodobovat či „nenapodobovat“, i když takto postavený protiklad se může dotknout i otázky „šíření demokracie“.

Celý osud světla liberalismu z roku 1989 se přirovnává k příběhu Pygmalion, k příběhu profesora fonetiky Higginse a květinářky Lízy Doolittlové, kterou profesor naučí napodobovat jazyk a chování vyšší společnosti. Ale milovat Lízu nemůže, protože Líza je kopie.