Eman Pluhař: „Kulturní boj“ a velký konflikt

V perspektivě bývalého guvernéra Kalifornie Jerry Browna (Demokratická strana) je „kulturní válka“ bojem „proti identitám, které popírají změnu klimatu, nenávidí levici, elity a jiné etnické skupiny“. Tuto perspektivu zřejmě sdílí i Michael Bloomberga, nejnovější uchazeč o kandidaturu v primárních volbách Demokratické strany: „Trump je existenční hrozbou pro naši zemi a naše hodnoty“. Naopak z hlediska prezidenta Trumpa je „kulturní boj“ bojem proti establishmentu, elitám, proti ilegálním přistěhovalcům, proti muslimům z podezřelých zemí a proti fake-news a většině médií. Nemá to z vlastní hlavy, ale od svého bývalého stratéga Steva Bannona. V oblasti zahraniční politiky je „kulturní boj“ zaměřen proti EU, NATO, volnému obchodu atd. V tomto duchu Bannon také šíří nacionalistickou horečku v Evropě mezi žáky populistických a nacionalistických stran. Tady si počítá k úspěchům „brexit“, východní Evropu na cestě k iliberalismu, Francii s možným vítězstvím nacionalistů v přespříštích volbách, samozřejmě Itálii. Na druhé straně konfliktu vládne přesvědčení, že tento druh „kulturního boje“ podlamuje ve svém důsledku ochranu základních práv a svobod a obecně budoucnost americké demokracie.

V diskusi o budoucnosti americké demokracie se za dané situace ujal slova i znalec nad jiné povolaný, vnuk Thomase Manna Frido Mann, občan USA, který se narodil v USA v době exilu za 2. světové války. V žádný konec americké liberální demokracie nebo mezinárodního řádu nevěří. Mann věří naprosto pevně v dostatečnou sílu demokracie v zemi s nejstarší ústavou (1787) a pořád ještě s mnoha zdroji, aby překonala prezidentství D. Trumpa stejně tak jako překonala éru McCarthyho (za kterého rodina emigrovala do Švýcarska). V oblasti zneklidňující zahraniční politiky Trumpa je ale zneklidněn i evropskou reakcí na Trumpovu kritiku NATO a pokračuje: „Lehkost se kterou se sýčkuje o konci transatlantického spojenectví, mi ukazuje, jak snadno se u nás odepisuje americká demokracie a nad ní staví evropská demokracie...Je chybou se domnívat, že relativně nová demokracie jako ta ve většině evropských zemí a zvláště ta německá (a se slabou Výmarskou republikou nesrovnatelná) při veškerém uznání její dnešní pevnosti není všechno jiné než bezpečná a nenapadnutelná. To ani nemůže být bez staletého růstu na základech jaké má americká demokracie.“