Fukuyama očekává porážku Republikánů i v příštích a dalších prezidentských volbách

Pro extrémní případy nemusel v Evropě chodit daleko (Německo, Itálie) a Amerikou se nezabýval. O  identitní politice v USA napsal knihu Francis Fukuyma, který paradoxně studoval vývoj identitní politiky na straně americké levice. Zde měla identitní politika původně sloužit   emancipaci menšin  v duchu „amerického snu“. Mezitím se ovšem i zahraniční dopisovatelé nestačí divit, jak málo je designovaná viceprezidentka Kamala Harris dávána do souvislosti jako příklad uskutečnění amerického snu, ale komentována především v kategoriích identitně politického spektra: gender, etnický původ, náboženství. V komentářích je tedy  první ženou zvolenou do této funkce, první černoškou, první se smíšenými etnickými kořeny a konečně je manželkou  „druhého gentlemana“, který pochází ze židovské rodiny.

Fukuyama považuje za hlavní příčinu současné porážky Republikánů v prezidentských volbách radikální formu identitní politiky, jak ji převzali od levice a   převedli na emancipaci  „ starého bílého muže“. Pravice  sice označení identitní politika nepoužívá, ale důsledně praktikuje. Jak říká historička z Harvardovy univerzity Jill Lepore každé slovo z úst Trumpa je identitně politické. Fukuyma uvádí, že s touto politickou pozicí se Trumpovi podařilo zmobilizovat ca. 48 % voličů. Z nich je 30 až 35 % skalních stoupenců „trumpismu“, ale dalších ca.10% je možno získat, pokud se levicová politika bude pohybovat ke konzervativnímu středu. A to platí o to víc, že změna ve složení amerického obyvatelstva probíhá v neprospěch bílé většiny a bere v úvahu, že Trumpa v nynějších volbách volilo také 32% Latinoameričanů, 31% Asijských Američanů a  12% Afroameričanů.

Celý proces překonání polarizace americké společnosti respektive „znovuustavení středu“ si podle Fukuyamy vyžádá měsíce a roky a Republikáni budou muset snad i třikrát, čtyřikrát prohrát „než jim svitne, že příčinou jejich  porážek jsou jejich politické pozice a nikoliv levice, media nebo kdosi jiný“.