V energetice je vláda v kleštích lobbistů

Bez ohledu na potíže (technické i finanční), které vznikají při výstavbě nových jaderných elektráren ve Finsku a ve Francii. A bez ohledu na hlavní směr energetické politiky EU, ale také Německa (se kterým je česká ekonomika a energetická přenosová soustava nejvíce propojena) a Rakouska.

Tato koncepce české energetické politiky, bude-li nakonec v této podobě schválena, je výslednicí působení intelektuální omezenosti, malého mezinárodního rozhledu autorů, ale zejména tlaku vlivných průmyslových a stavebních lobby, které vidí v jaderné energetice především obrovské a dlouhodobé zakázky zejména pro české průmyslové a stavební firmy (a pro americkou firmu Westinghouse). ČR se kromě toho zavázala v EU ke snižování spotřeby elektrické energie do roku 2030 o 27 %. A protože podobný závazek učinilo i Německo a Rakousko, nevidím v budoucnu vůbec prostor pro pokračování vývozu v ČR vyrobené elektrické energie do zahraničí (v současné době jde zhruba pětina v ČR vyrobené elektřiny na vývoz).

Cestu v energetice do budoucna v ČR vidím v úsporách energie, v rozvoji výroby elektrické energie z alternativních zdrojů, když v příštích letech i např. odborné analýzy takových subjektů, jako je Deutsche bank, předpokládají dramatické snižování cen technologií a zvyšování jejich dostupnosti, což povede k podstatnému zvýšení konkurenceschopnosti cen elektrické energie vyráběných v solárních či bioplynových elektrárnách.

Uskutečnit výstavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny (či elektráren) by znamenalo vyhodit do vzduchu 300 až 400 mld. Kč z peněz polostátního ČEZu i z veřejných rozpočtů (poskytnutím garance státu je prakticky jisté). Je zřejmé, že se nemůže za čtrnáct dní změnit obsahově chybný návrh Koncepce energetické politiky, který vláda bude projednávat.

Jiří Paroubek