Dege drtí Wall Street

Všechny burzovní rubriky teď rozebírají drtivý růst akcií GameStop, které od začátku roku skoro dvacetkrát znásobily cenu. Nejde však ani tak o ty akcie, jako o nástup nového kulturního jevu či naplnění dávného snu obyčejných lidí, že to těm banksterům jednou natřou. Je to nové použití techniky flesh mob, tentokrát v internetovém obchodování na burze, kde se dav sbíhá na nepřítele podle pokynů na sociální síti.

Nějakou skrytou hodnotu – v klasickém pojetí investice – v akciích GameStop nehledejme. Jedná se o firmu, která prostě prodává počítačové hry, online i v síti kamenných obchodů. Divoký vývoj kurzu je odrazem bitvy Davida s Goliášem, lidí z ulice proti velkým hedgeovým fondům. Dostanou flekanec, protože jim sáhly na miláčka a chtěli jej zničit znehodnocením jeho kapitálu.

Finanční giganti se asi nestačili divit, když narazili na tyhle amatéry. Jenže tito amatéři mají strategickou výhodu, jsou z pohledu finančníků nečitelní. Svět neposuzují podle toho, kdo kolik vydělává, ale zda nabízí něco, co můžeme mít rádi. Baví se o tom na sociální síti Reddit a je tam pro ně šuple r/wallstreetbets. Sami si říkají „degeneráti“, ale spíš to znamená pohrdání naprosto zdegenerovaným kapitálovým trhem, který se snaží světu vládnout, místo aby mu sloužil a vyhledával příležitosti, kde lze udělat něco užitečného.

Dege zasahují z Reddit už delší dobu, ale unikalo to větší pozornosti. Například loni v květnu sáhli do peněženek, když jejich oblíbená prémiová půjčovna aut Hertz, která tu působí sto let, ohlásila platební neschopnost v USA a požádala o soudní ochranu, aby mohla hledat záchranu v mimořádném režimu. Koordinované nákupy fanoušků z Redditu zvedly cenu jejích akcií devětkrát. Společnost nakonec přežila, i když doba je hladová a půjčovné muselo hodně dolů. 

Ovšem teď to nebylo ani tak pro někoho, jako proti někomu. Byla to obrana proti pokusům velkých hráčů potopit společnost GameStop sázkou na pokles. Výsledek bitvy je krutý. V pondělí ohlásily dvě kapitálové skupiny (Citadel a Point72 Asset Management), že se dohodly na poskytnutí 2,75 miliardy dolarů topícímu se fondu Melvin Capital, který se sázkou na pokles akcií GameStop narazil do zdi. Fond byl údajně v hledáčku dege už několik měsíců. Bankéři mluví o útocích zdivočelého davu, který zneužívá internetu, ale to je tak všechno, co s tím můžou udělat.

Obchodování na pokles – v žargonu „na krátko“ – znamená, že prodáváte něco, co nemáte, ale počítáte s tím, že až budete muset akcii dodat, koupíte ji na trhu mnohem levněji. Když to vyjde, je to velká rána za nulu, aspoň na začátku. V Evropě už se od loňska „nahé kraťasy“ nesmí, ale i kdyby, žádné velké obchody na burze se neodehrávají za své. Všechno jsou půjčené peníze s obrovitou pákou.

Páka nahoru vydělává, ale dolů tluče. Když si půjčíte tolik, abyste zpětinásobili svou palebnou sílu, ale akcie se vypraví opačným směrem, a vzroste dokonce18krát... Tak to máme pětkrát osmnáct ... Podrobný výpočet je dobrá příležitost, jak se zabavit při zavěšování provazu na skobu.

Spousta obchodů se uzavře, ale nerealizuje, protože se obchoduje s pouhým právem koupit nebo prodat v určitý okamžik za určitou cenu. To právo stojí tak čtyři procenta z ceny, takže když to nevyjde, o těch pár šestáků přijdu. Jenže kdo by to dělal v drobných a kdo za své? Konkrétní složení obchodů napáleného fondu neznáme, ale jestli pak potřeboval skoro tři miliardy dolarů (60 miliard korun), znamená to opravdu silné varování.

Budou teď burzy patřit lidem? V Americe možná chvíli ano. V Kongresu se projednává záchranný balíček, jehož součástí je jednorázová finanční pomoc ve výši 1400 dolarů na osobu (v určitém příjmovém pásmu), a ta se přidá k dosavadním 600 dolarům od Trumpa. Řada obchodníků znervózněla, že by část těchto peněz mohla přinést další investiční tsunami. Proti rychlosti algoritmického obchodování lze postavit jenom sílu, a to je příležitost pro vyhecované borce útočící ve stejném směru. Hodně z nich je v karanténě a nucené odstávce nebo vůbec nemá práci, a tak si krátí dlouhou chvíli. Sledují také jednu z mála příležitostí, jak něco vydělat.

Popravdě řečeno, obchodování na burze je dost jednoduché, a jde to i napřímo, bez obchodníka. Jenže malý investor má jedinou jistotu, že v delším období o peníze přijde. Stojí proti němu monstra jako je kvantové obchodování (quants), výkonní roboti s umělou inteligencí, kteří jedou podle algoritmu a jsou schopni využít nepatrných kurzových rozdílů tisíckrát za sekundu. Řeklo by se, povezu se jim na zádech, budu kopírovat jejich kurzy, jenže oni zvládnou celou sklizeň dřív, než se příležitost stihne na naší obrazovce zobrazit.

Tahle technika během let značně zdokonalila, ale už z časů finanční krize je známo, že na výkyvech trhu vydělalo jen malé procento Američanů a byly součástí dalšího prudkého nárůstu sociálních rozdílů. Také v loňském roce, kdy burzy srazila pandemie, zázračně vydělala jen skupina největších miliardářů. Je to jako v kartách, komu došly peníze, prohrál, ale kdo může hrát dál, ten může i vyhrát.

Přesto mohou mít lidé šanci. Nespojoval bych ji jen s koordinovaným davem, protože ten může narazit na slabinu, že když tři miliony lidí opakují jeden po druhém, emoce snadno vytěsní zbytky rozumu. Moudrý dav je něco jiného, tam spolupracují ti, kdo mají nezávislé vnější informace. Něco takového nabízí investiční návod, který v důchodu propagoval Peter Lynch, jeden z nejlepších fondových manažerů světa. Za třináct let svého působení ve Fidelity Magellan Fund do roku 1990 zvedl cenu podílu 28krát, až se z fondu stal tehdy nevídaný mnohomiliardový neukočírovatelný moloch. Tak pověsil řemeslo na hřebík a zakládal síť amerických investičních klubů. (Kdo si o tom chce počíst – Peter Lynch: Beating the Street. Simon & Schuster, New York 1993.)

Investiční klub je něco jako hasiči nebo zahrádkáři. Sousedi mají společný zájem, sejdou se jednou měsíčně v hospodě, proberou agendu, a pak si dají do nosu. Ale jde o tu agendu. Peter Lynch doporučoval nehledět na vývoj na trhu a dávat do investic každý měsíc stejnou částku. Nikoliv však podle nějakých novinových doporučení, ale podle vlastní analýzy. Ta spočívala v tom, že každý měsíc někdo přinášel podrobnou zprávu o tom, co se dozvěděl ve vyhlédnuté společnosti od zaměstnanců v hospodě nebo od příbuzných, kteří u té firmy bydlí. Samozřejmě, že musel prostudovat i výroční zprávu, ale tam se obyčejně nepíše to hlavní, například, že finanční ředitel začal chlastat, asi ví proč. Po zprávě proběhla debata a po debatě se hlasovalo, kam investice půjde.

Často takové kluby investují také do toho, co chtějí, aby tady vydrželo a sloužilo. Aby ta služba neznikla a lidi měli práci. Je to něco jiného než se honit za přísliby kapitálových zisků, které se dokážou ze dne na den vypařit. Investiční klub s parametry moudrého davu a bez tržní hysterie může drobně vydělat. Ale ty schůze jsou důležitější než výsledek. A možná že spousta těchto klubů se zapojila do oné kapitálové vendety proti těm, kdo musejí mít vždycky všechno.