Ladislav Žák: Pat a Mat na entou…

Ale humor stranou. Jenom naprostý diletant může lidem tvrdit, že když někde něco týden nebouchne, tak je už prostor bezpečný. Žádný odpovědný odborník by to nikdy neřekl. Ne tak naši politici a hlavně duo Pat a Mat v podání ministrů obrany a vnitra. Je veselé sledovat, jak se oba předhánějí, kdo nahrabe více politických bodíků, kdo se ukáže v lepším světle. Přitom desinformují veřejnost a lidé v místě se nestačí divit, když Pat a Mat sdělují, co se kolem nich děje. Zvláště osvěžující jsou jejich úvahy, že to mohlo bouchnout kvůli změně počasí. Premiér vykřikuje, že je sklad v soukromých rukách, předseda bezpečnostního výboru tvrdí, že se to musí teprve určit, protože to vlastně nikdo neví. Vrcholem estrády je pak jeho prohlášení, že se musí udělat podrobná inventura, aby se ověřil soulad fyzického stavu skladu s dokumentací. Možná by se ve Sněmovně mělo zakázat nejen pití, ale i kouření.

Jde o to, že muniční sklad představuje velmi jednoduché riziko. Naši politici a úředníci ukázali, že nejsou schopni uchránit obyvatelstvo této země ani před tímto primitivním rizikem a jediné co ukazují, je boj o pochybnou popularitu na pozadí lidských potíží, které sami svým diletantismem způsobili. Evakuace byla naprosto zbytečná a jde jenom o spektakulární akci na téma: něco děje, nevíme co, a tak budeme dělat také něco, nevíme proč… Kdyby se takhle někdo choval ke zvířatům nebo kytičkám, už by ho zelení a údy občanské společnosti dávno ukřižovali jako otroky po Spartakově povstání.

Není tajemstvím, že naše prostředí pro nás chystá daleko větší a sofistikovanější rizika než je muniční sklad, který je od počátku do konce dílem lidí. Je skutečností, že v rukách diletanta se i dětské chrastítko může stát rizikem pro široké okolí. Lze skoro s jistotou tvrdit, že od téhle party diletantů, kteří řídí tento stát, se systematického snížení našich rizik nedočkáme… Kdo dosáhne toho, že ve státním muničáku je munice na větvích v korunách stromů, ten by měl jít od válu, protože kde blb, tam nebezpečno…

Znovu tu tak stojí otázka. Potřebujeme je vůbec…?!?