Tipy na knižní bestsellery odborné i odpočinkové

Susan Sontag – S bolestí druhých před očima – vyd. Paseka

Jaký účinek má na způsob, jímž vnímáme okolní svět, každodenní přísun záběrů válečných konfliktů a lidského utrpení vůbec a k jaké emocionální a skutkové reakci nás podobné výjevy, zprostředkovávané televizní či počítačovou obrazovkou, v delší perspektivě vedou? Vyvolává pravidelný kontakt s obrazy bolesti druhých soucit, apatii, nebo dokonce sám násilí podněcuje? Přední americká autorka a kritička se ve svém nejnovějším knižním eseji zamýšlí nad dějinami zobrazování a vnímání násilí, bolesti a utrpení, jejich politickou a mediální manipulací i nad někdejšími vlastními úvahami o médiu fotografie a dospívá k novým, nezřídka krajně znepokojivým závěrům.

Kniha S bolestí druhých před očima obsahuje důležitou tézi: utrpení druhých se vyznačuje jedinečností, kterou můžeme pochopit jen skrze vlastní jedinečnost, naše vlastní identita určuje způsob, jakým budeme zobrazované utrpení interpretovat. Problém je v tom, že nedokážeme vždy dobře posoudit, co je autentická fotografie a co je inscenovaná scéna takzvaně umělecká, spíše však demagogická. Pro fotografie, obzvláště ty, které se objevují v novinách, je charakteristický jejich emocionální dopad: náš hněv, lítost, zděšení, případně lhostejnost, který ale zase slouží především novinám samotným. Poselství Susan Sontagové ve vztahu ke krutosti obrazů utrpemí, umírání a smrti je jednoznačné - „Ať nás tyto příšerné obrazy pronásledují!“. Lidé nesmí zapomínat, čeho jsou schopni, bezcitnost jde ruku v ruce se ztrátou paměti.

Konrad Paul Liessmann - Univerzum věcí. K estetice každodennosti – vyd. Academia

„Všechno je tady: šaty, boty, šperky, knihy, elektrospotřebiče, masné výrobky, ovoce, papír, počítače, hodinky, kosmetika, kabelky, kožené kufry, sportovní potřeby, hačky a vražedné zbraně. Jako přičarované se každé ráno před člověkem vyjevuje univerzum věcí, nikdo neví, odkud se berou, nikdo neví, kam směřují. … Skutečnost, že na věceh už nelze poznat, jak vznikly, je možná předpokladem toho, aby se moderní člověk vnímal hlavně jako konzument. Namísto výrobních hal dominují nyní veřejnému životu stánky konzumu. “

Rakouský filozof Konrad Paul Liessmann proslul knihou Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, která v evropských zemích vyvolala lavinu diskusí. V Univerzu věcí předkládá k úvaze další pronikavé postřehy o současné společnosti. Kniha je souborem dvanácti esejů, v nichž autor s výsostnou filozofickou erudicí zkoumá každodennost našeho života z úhlů, které otvírají nečekané pohledy a odhalují skryté souvislosti. Víme v době automatizace a globalizace, odkud se berou předměty, jež denně používáme? Jaká je nejvražednější droga světa? Jak zacházíme s hudbou? Jaké jsou objekty naší touhy? Mají peníze charakter? A podle čeho se pozná umění? K těmto a mnoha dalším otázkám dospívá autor, jenž své úvahy věnuje zdánlivě nevinným a všedním věcem, které nás běžně obklopují, a který nutí k zamyšlení se, kam vlastně směřujem, chtěně či vlastním nevědomím vláčení.

Wojciech Iwanczak - Lidé meče, modlitby a práce - vyd. Argo

Polský historik, známý v českém prostředí knihou o české šlechtické kultuře pozdního středověku (Po stopách rytířských příběhů), zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle. Iwanczak zkoumá přebírání zrozených modelů na sociálně diferenciovanou společnost, v níž již hrála významnou úlohu dynamicky se rozvíjející města, pro jejichž obyvatele nebylo v tripartitním uspořádání společnosti původně místo. Stejně detailním způsobem však zkoumání i husitskou ideologií ovlivněné první pokusy o popření učení o trojím lidu (Petr Chelčický) a prosazení „republikánského“ vidění světa, v němž přestávalo platit dřívější hierarchické uspořádání.

Martin Ryšavý – Vrač - vyd. Revolver Revue

Na knižním veletrhu v Lipsku byl nedávno odměněn cenou Bank Austria Literaris 2012 román Martina Ryšavého Vrač, který vyšel v roce 2010 a byl již odměněn cenou Magnesia Litera a Cenou Josefa Škvoreckého. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho „životní inscenací“ se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. Součástí ocenění je vydání německého překladu Vrače v nakladatelství Wieser Verlag. Nakladatelství Revolver Revue nyní připravuje druhé české vydání Ryšavého knihy. V plánu je také autorská audionahrávka tohoto románu, která by měla být distribuována jako příloha časopisu Revolver Revue.

Isaac Asimov - Já, robot – vyd. Argo

Všichni příznivci science fiction literatury znají jméno Isaaka Asimova jistě velmi dobře. Byl to on, kdo formuloval tři základní zákony robotiky: 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Ve 40. letech 20. století publikoval Isaac Asimov v časopisech několik povídek o robotech. Příběhy jsou zápisky z povídání novináře s robopsycholožkou Susan Calvinovou, která vypráví o historicky významných či zajímavých událostech z oblasti vývoje humanoidních robotů. První povídka je zasazena do období konce 90. let 20. století - o osmiletou holčičku se stará robot a ona si k němu vytvoří silné citové pouto. Matce se to vůbec nelíbí a tak nechá robota odvést, ale holčička to nese tak špatně, že její otec nakonec dohodne, aby se s robotem znova setkala.

Asimovy povídky měly velký čtenářský ohlas a tak byly vydány jako jedna kniha, která se stala jednou z těch opravdu klasických sci-fi publikací. Povídky v této dnes již klasické sbírce patří k nejlepším, jaké kdy byly na toto téma napsány. A lze jen dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou – spíše naopak.

Jiří Žáček – Vy mně taky! - vyd. Šulc-Švarc

Již 6. vydání veleúspěšného básníka nejen pro děti, který umí stručně trefně a velmi vtipně popsat to, co je v naší lidské realitě skutečně reálné. Písně, sonety, balady, epigramy, parodie, veselé i zlomyslné verše, kousavou satiru i rozmanitosti humoristické poezie, to nejlepší, co Jiří Žáček od roku 1966 do roku 2011 napsal, obsahuje tato kniha. Ani za tak dlouhou dobu se smysl jeho veršů nemění, i když sám básník poznamenává, pravda bývá relativní, zvlášť ta pivní...