Pusťte si do uší Klusova Racka

Mladý Tomáš Klus má prostě svou fanouškovou základnu silnou. Na svém třetím albu, které kritika přijala poměrně kladně, dal jasně najevo, že není jen tím svalnatým sportovcem s kytarou, který umí hezky zpívat holkám. O Tomáši Klusovi se dlouho mezi širokou veřejností nevědělo. Někdo jej možná zaregistroval, když v roce 2008 vydal svůj debut Cesta do záhu(d)by. Ovšem ten pravý „boom“ zažil až po vydání dalšího alba Hlavní uzávěr splínu, kdy si jej všimla i rádia. Osobně patřím k první skupině. Tomáš Klus mě zaujal již svým prvním albem. Mladý kluk s kytarou a chytrými texty, to se na naší hudební scéně jen tak nevidí. Už tehdy se mi líbilo, že jeho texty jsou souvislé, mají vtip a lehkost. To mu může závidět leckterý mnohem známější muzikant. Tomáš Klus má navíc tu výhodu, že jako herec si umí pohrát s hlasem, takže chvíli na vás bude šeptat a vyprávět a poté to divoce rozjede.

Na své poslední desce Racek, která obsahuje celkem čtrnáct písní, se tento třinecký rodák nechal inspirovat stejnojmenným dramatem A. P. Čechova. A nebyla to jen taková náhoda, hlavní roli v této hře totiž Tomáš Klus ztvárnil na divadelních prknech divadla DISK. Největším hitem z celého alba se mi zdá být píseň Nina, která je jednou ze čtyř skladeb spjatých s Čechovovem. Ovšem pozadu nezůstávají ani další Klusovy písně Trigorin nebo Sibyla. Typicky „klusovským“ počinem na nové desce je píseň Pánu Bohu do oken, ve které si neodpustí narážky na současnou politickou scénu. „Mezi pány panuje věčná neshoda,  jeden chce z vrchu, tož druhý musí zespoda, aby ochránil voliče občana, před kapitalistickýma zrůdama. Tak jedni kradou pro lidi a druzí od lidí, případné aférky se pod stůl odklidí, hlavně dodržovat všechny zásady, nejlíp se špína kydá za zády. Léta už tajím svoji příslušnost, k zemi co vyměnila hrubost za slušnost, bo se mi nelíbí morální předlohy, čili papaláši hrající si na Bohy. Povinné školení pro všechny poslance, lekce planého žvanění, lekce arogance a místo polední debaty z prdu kulička, ať vzkvétá naše zemička!“ zpívá například ve druhé sloce. Na předchozím albu se podobně ostře, ale s vtipem „navážel“ zase do pedagogů na DAMU. Bohužel i Racek obsahuje i pár písní, které jsou dle mého názoru, tak trochu mimo, jako například LedaCo. Ale co - nikdo není dokonalý a snad neexistuje album, které by bylo nadupáno hity od začátku až do konce.

Album nahrál Tomáš Klus společně se zpěvákem a kytaristou Jiřím Kučerovským u sebe doma a jeho obal je vytvořen z portrétní kresby zpěváka. Přes léto Tomáš Klus vyhlásilsoutěž s názvem Staňte se součástí nového alba, ve které měli fanoušci nakreslit portréty Tomáše Kluse a Jiřího Kučerovského. Z velkého množství výtvarných počinů se nakonec patnáct z nich stalo součástí bookletu a ke každé písni je přiřazena jedna kresba.

I přestože řada recenzentů vyčítá Klusovi jeho podobnost s Krylem a Nohavicou, nic to nemění na faktu, že jeho styl je osobitý a nové album Racek je jistě dobrou volbou pro zpříjemnění pošmourných podzimních dnů. Pokud už jste měli možnost si Racka poslechnout a rádi byste jej slyšeli i naživo, můžete zajít na některý ze zpěvákových koncertů v rámci Divadelní túry 2011. Nejbližší akce se koná ve čtvrtek 27. 11. v Náchodě.