Oslabený Macron se na summitu NATO drží při zemi

Emmanuel Macron se na summitu NATO ve Washingtonu  jakoby tentokrát neexistoval. Přijel o den později a ta tam byla jeho obvyklá suverénní prohlášení. Důvodem je politický chaos doma po Macronem vyvolaných předčasných volbách, které vyústily v patovou situaci v parlamentu.

Francouzský prezident přijel do hlavního města USA den po začátku setkání a po většinu summitu zůstal nezvykle zticha.

Spíše než na zahraničněpolitická prohlášení se zaměřovala na domácí politiku. Během letu nad Atlantikem zveřejnil v místním francouzském tisku obranný dopis, v němž tvrdil, že volby "nikdo nevyhrál".

"Emmanuel Macron není jednou z hvězd tohoto summitu. Je to velký problém? Ne, není," řekla Camille Grandová, bývalá náměstkyně generálního tajemníka NATO.

Změna tónu je zarážející.

Na loňském summitu NATO ve Vilniusu Macron postavil Francii před její spojence, když v prohlášení oznámil, že Francie posílá na Ukrajinu rakety dlouhého doletu SCALP, což je něco, s čím v té době nesouhlasily ani USA.

Letos se neukázal ani u dveří, kde lídři pronášejí prohlášení k davům novinářů.

Pokud jde o Ukrajinu, Macron toho během summitu moc nenabídl. Na rozdíl od jiných spojenců včetně USA a Německa nepřislíbil Kyjevu nové systémy protivzdušné obrany.

(J.V. Otevřeně řečeno ano poctivě nemohl, neboť by ho na cucky roztrhala levicová a pravicová opozice, která v otázce vojenského angažmá Francie na Ukrajině je ostře zajedno proti)

"Francie nebyla ani zdaleka přítomna ve srovnání s přípravou na summit ve Vilniusu. To vše vypovídá o politickém rozptýlení doma," řekl Jörn Fleck, ředitel Evropského centra při Atlantické radě.

"Emmanuel Macron je stále francouzským prezidentem, Francie má stále velmi silnou armádu s klíčovými rolemi na východním křídle. Není to úplná prohra, ale jeho vysoce riskantní hazard a důsledky z něj určitě podkopávají jeho důvěryhodnost a váhu jeho hlasu," dodal.

Dokonce i jeho interakcím s ostatními vůdci dominovala jeho domácí politická situace.

Francouzský prezident během středečního plenárního zasedání Severoatlantické rady zvolil uklidňující tón. Svým kolegům řekl, že "Francouzi se rozhodli vyloučit extremistické strany, které by mohly zpochybnit francouzský závazek vůči Ukrajině nebo alianci," uvedl francouzský diplomatický představitel.

Během závěrečné tiskové konference – jediné chvíle, kdy mluvil s tiskem během dvou dnů – Macron řekl, že řekl spojencům, že "Francie má jasnou ústavu, která jí umožňuje zajistit kontinuitu v zahraniční politice".

Macronova slabost však vedla k nemístné podívané, kdy lidé chodí po špičkách kolem politického zdraví francouzského prezidenta, který se kdysi přirovnal k římskému bohu Jupiterovi.

Není pochyb o tom, že se zemím NATO ulevilo, že se vyhnuly nejhoršímu možnému scénáři pro vojenskou alianci – francouzské vládě vedené krajně pravicovým a k NATO skeptickému Národnímu sdružení.

Politická vřava ve Francii však otevírá příležitosti pro další evropské země.

První návštěva britského ministra zahraničí Davida Lammyho poté, co Labouristická strana vyhrála volby, byla v Berlíně – ne v Paříži.

"Osobní vliv prezidenta Macrona se zmenšuje a někteří francouzští partneři mají v úmyslu těžit z tohoto částečného stažení francouzského vedení, které pohltila domácí scéna," řekla Alexandra de Hoop Schefferová, senior viceprezidentka German Marshall Fund amerického think-tanku. "Zejména Berlín bude i nadále obcházet Paříž v otázkách obrany a prohlubovat svá strategická partnerství s ostatními evropskými zeměmi."

Minulý týden se Scholz a polský premiér Donald Tusk dohodli na společném akčním plánu v oblasti obrany. Italská společnost Leonardo a německý Rheinmetall také podepsali strategické partnerství v oblasti pozemního vyzbrojování – jen několik týdnů poté, co ztroskotala jednání mezi italským gigantem a KNDS, která je částečně vlastněna francouzským státem.

Francie zůstává hlavní vojenskou mocností EU, takže Macron může padnout jen do určité míry. Francouzská obranná a zahraniční politika se úplně neobrátí vzhůru nohama. Na okraj summitu podepsaly Francie, Polsko, Německo a Itálie dopis o společném vývoji raket dlouhého doletu.

Ale i když Francii nebude vládnout krajní pravice, jak se původně obávala, nejistota kolem politické situace vyvolává otázky mezi spojenci.

Stále je velmi nejasné, kdo by mohl být příštím premiérem, protože francouzské politické strany, na rozdíl od většiny svých evropských protějšků, nejsou zvyklé vytvářet koalice.

"Paříž je černá skříňka, ze současného zmatku nic nevychází. Víme jen velmi málo o tom, co se děje," řekl vysoce postavený evropský představitel.

Země blíže k ruským hranicím se však obávají, že Macronovy nejodvážnější návrhy by nikdy nemusely spatřit světlo světa. Začátkem tohoto týdne litevský prezident Gitanas Nausėda vyjádřil obavy, že kontroverzní plán francouzského prezidenta vyslat na Ukrajinu vojenské instruktory se nyní pravděpodobně neuskuteční.

Macronova zahraniční politika a obranná agenda zůstane prozatím zahalená domácí politikou.

J.V. A to je snad ten nejkrásnější prozatímní výsledek Macronova zcela nepovedeného hazardu v podobě rozpuštění Parlamentu.

P.S A krotil bych naděje těch, že to Macron ustojí. Francouzi vždycky byli  rebelové, nejsou to ovce jako jsme my Češi. Odbory již nyní oznamují svou sérii stávek – a že je Francouzi umí – vzpomeňme Žluté vesty během olympiády, pokud obratem nebude navržen jako premiér levicový kandidát. Když levicový, tak samozřejmě i s Mélenchonem, byť třebas ne coby premiérem a nikoliv jakoukoliv příměsí Macronových lidí.

Ten vývoj ve  Francii zdaleka neskončil a může to povzbudit pomyslně protesty i u nás. Vydržet to  mrtvolné a totalitní  vládnutí Fialy je k nevydržení.