Moc dělá pravdu. Leyenová se odklání od mezinárodního práva

„Samotná otázka, kterou předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová citovala na začátku svého projevu na letošní Konferenci velvyslanců EU v pondělí, byla chybná,“ konstatuje Jörg  Kronauer.

„Von der Leyenová tvrdila, že debata se soustředila na to, zda byla válka v Íránu „válkou z vlastní vůle“ – válkou svobodně zvolenou USA a Izraelem – nebo spíše „válkou z nutnosti“ – válkou, která byla prostě nezbytná. Ani jedno z toho není. Války, v nichž dva státy útočí na třetí, aniž by byly napadeny, jsou nezákonné. Každý, kdo vede takovou agresivní válku, porušuje mezinárodní právo. Zda tvrdí, že jednal z vlastní svobodné vůle, nebo pouze z pocitu, že válka byla nezbytná, je irelevantní. To se neliší od vraždy. Každý, kdo zabije člověka, porušuje vnitrostátní právo. Důvod vraždy je v nejlepším případě druhořadý,“ uvádí autor.

„Proč von der Leyenová začala svůj projev chybně položenou otázkou? Protože EU právě mění své souřadnice. Doposud bylo mezinárodní právo, ať už bylo porušováno jakkoli často, alespoň pevným bodem, uznávaným jako takové, alespoň verbálně. Každý, kdo ho porušil, si musel najít omluvy. Samozřejmě, že vždycky existovaly. Ale každý, kdo se zaměřuje na otázku, zda byla válka svobodně zvolena nebo nezbytná, nahrazuje právo v konečném důsledku morálními úvahami, tedy jinými kategoriemi. To odpovídá tomu, co von der Leyenová požadovala ve svém projevu. EU už nesmí být „strážkyní starého světového řádu“, požadovala. Tento řád patří minulosti a nevrátí se. Starý světový řád byl ten, ve kterém nebylo možné jednoduše napadnout Írán. Nový světový řád je ten, ve kterém je jedinou otázkou, zda byla invaze svobodně zvolena, nebo zda vyplynula z nějakého pocitu nutnosti.“

Jörg  Kronauer potom v komentáři „Moc dělá pravdu“ na stránkách Junge Welt uzavírá: „Tímto krokem se von der Leyenová a EU připojují k nové Trumpově doktríně, podle níž se americký prezident – ​​jak to vyjádřil na začátku roku – již neřídí mezinárodním právem, ale pouze svou „vlastní morálkou“. Von der Leyenová se od této situace pokusila odvést pozornost; prohlásila, že jejím cílem je, aby zahraniční politika EU byla v budoucnu „realističtější“ a „zaměřená na zájmy“. No, už to tak je. Rozdíl je v tom, že světový řád mezinárodního práva má být nyní ten „starý“, tedy neplatný. Každý, kdo se dovolá mezinárodního práva, se v budoucnu nedočká žádné omluvy, ale pouze blahosklonné poznámky, že je mimo realitu. To je zásadní rozdíl. Protože s povinností nabídnout omluvu padají i poslední zábrany. Kdokoli prohlásí právní řád za zastaralý, dává volný průběh zákonu džungle. Ten se tak stává jediným řídícím principem v novém světě EU.“

Jörg  Kronauer 

Junge Welt