Přímo se nabízí úlevné svolání "No konečně!" Konečně se zbavíme tohoto vskutku nedůstojného a navzdory jeho nějakému formálnímu vzdělání primitivně se zhusta vyjadřujícího, bohužel našeho druhého nejvyššího ústavního činitele. Co se rozhodl být Tchaj-wancem a pro zachování pořádku a odstranění trapné, nebývale obří ostudnosti v naší politice, by měl tím Tchaj-wancem zůstat i de facto, požádat provincii Čínské lidové republiky Tchaj-wan o azyl, přijmout jejich občanství a usadit se tam. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Vystrcil-promluvil-v-tchajwanskem-parlamentu-Ja-jsem-Tchaj-wanec-635500
Ten festival trapnosti, který završil svojí vydupanou, vytrucovanou zahraniční cestou, evidentně také vedením zájezdu v rámci cestovní kanceláře horní komory Sněmovny, nutno dodat že za peníze občanů, daňových poplatníků naší země, by měl alespoň jeden racionální, užitečný účel. My bychom se zbavili tohoto na výsost neužitečného, trapného a ostudu dělajícího celému národu, člověka, z evidentního leknutí v tak vysoké funkci a Tchaj-wan by zřejmě získal posilu, sice titěrnou duchem i tělem, ve svém svatém boji za samostatnost a konečné odtržení od pevninské Číny.
Třeba by ho i naučili promlouvat k lidem, čínsky, jak jinak, poněvadž v češtině mu to beztak že nejde a kromě něho samotného se mu zakoktávají i psané stránky projevu
Ta demokracie, kterou má plnou ... ústa, má ještě mluvnicky i gramaticky další a další podoby, mutace, pády, i rody snad u něj (není vyloučeno při jeho bezobsažné užvaněnosti), co my, čínsky negramotní, víme, že ...?
Dali mu už medaili samosebou, za demokracii v ústech, jak jinak. A že se mu tak vesele houpala na propadlém hrudníčku, ještě cinkrlátka chyběla. Za to si začínštil tou jednou, ale významnou, holou větou, snad pro nás nadějnou „Já jsem Tchaj-wanec.“ a aplause ve stoje se konečně dočkal. To muselo být až orgastické štěstí, ani paní Vystrčilové, v lesklém gymnaziálním sáčku, očividně koupeního od zde pobývajících přibuzných tam místních, nebylo třeba.
Soudnému a ani né zaujatému člověku ale stejně vrtá hlavou, zda tento človíček prťavý i duchem, ví vůbec, při svém vzdělání a k hrůze i vzdělávající omladinu v době před svojí oslnivou kariérou politika, co znamená, jaký význam má slovo demokracie. Kterou s takovou hustotou, nebývalou až frekvencí, vypouští v rámci svých žbleptů, při svých obsahově prázdných a dle důležitosti posluchače také silně devótních, podlézavých projevech.
Protože máme zde parlamentní demokracii a Ústavu, dle které tento stát zastupují navenek a řídí demokraticky zvolení zástupci občanů v čele s prezidentem republiky, premiérem, předsedou Senátu a předsedou Parlamentu. To jsou čtyři nejdůležitější lidé, zvolení politici. A tři z nich, navíc za podpůrného, důležitého a překvapivého hlasu ministra zahraničí, Vystrčilovi tu truccestu na Tchaj-wan zamítli, nedoporučili v demokratickém hlasování při schůzce na Hradě, ale i navenek ve svých opakovaných prohlášeních.
Tudíž Vystrčil nedůstojně, trucovitě, vzdorovitě a s nerespektem k většinovému názoru vedení našeho státu podnikl svoji směšnou misi, navíc v době koronavirové světové pandemie. Ukázkově předvedl, tento kantůrek původně, jak je mu ta demokracie, názor většiny, kdesik u prodloužených zad, jak si umí dupnout prťavou nožkou, jak lokajsky plní přání panstva zpoza oceánu, před kterým se odporně nedůstojně plazí, jak předvedl při návštěvě ministra zahraničí USA u nás nedávno. Ten klíč od Senátu, který mu daroval, byl opravdu, ale opravdu vrchol trapné servility a poníženého lokajství.
Zostudil tento nedůstojný a demokracií opovrhující človíček celou naší zemi a jako přidanou hodnotu "rozvrtal, rozhasil" naše zahraničně politické vztahy s jednou ze tří světových mocností. Sobecky, bezohledně, pro ukojení svého nemocného ega a samoterapie z komplexů, zamindrákovanosti.
My jsme Češi, Moravané a Slezané. Cítí-li se kašpar Vystrčil jako Tchaj-wanec, může tam zůstat a nám zde chybět nebude, naopak, oddechneme si, alespoň nám už nebude dělat ve světě ostudu.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.