Zdánlivě skutečný svět k cestě do minulosti

Virtuální realita

Připadá mi zvláštní, že i lidé znalí duchovních základů světa váhali, když jsem jmenoval náš svět virtuální realitou [1]. Jaká je odlišnost? 

    • Profesionální virtuální reality vycvičují piloty nebo vojáky, řízené počítačem. Působí na víc lidských smyslů než jenom zrak a sluch. Počítačové hry lze zapnout a vypnout, hotovo.

    • Ovšem náš život se nevypíná někdy i přes devadesát let a pokračuje Jinde. Odešlý člověk se na Zemi už znovu neobjeví. Přijde někdo odlišný, o tom minulém nic netuší, a přece ho ovlivňují souvislosti cizího života. Vše pro poučení lidského základu – Ducha [2].

Kdysi Květoslav Minařík varoval, aby materialisté nebyli seznamovaní s myšlenkou, že náš svět je jenom zdánlivý. Lidé si pak řeknou: tak to tedy na ničem nezáleží, když je svět jen zdánlivý. A začnou řádit jak utržení ze řetězu? Ostatně dopravní policie má zkušenosti s podobně směrovaným chováním řidičů, když se zvětšila svoboda po roce 1989.

Jenže mystik působil před desítkami let. Tehdy Albert Einstein nepřipustil ani našim potomkům, že by mohli cestovat do minulých dějů Vesmíru. Přesvědčení znalého vědce bylo úměrné tehdejším přístupům - tvrzení, o nemožnosti cestovat do minulosti, předložil jako nevyvratitelné. Dnes by takto pojatým výrokem poškodil svou pověst.

Sleduji něco odlišného, i když záležitost zůstává mimo vysokou úroveň ostražité vědy. Svět - jako záležitost z oboru informatiky [3]. Sestavovanými mechanickými modely zdůvodňuji známé fyzikální výsledky. Zpomalování času v teorii relativity? Lorentzovy rovnice podkládám chodem časové základny. 

Vesmír připodobňuji elektronickým výrobkům. Taktování časovou základnou u televizorů, počítačů, mobilů... Nejen zdroj opakovaných pulsů, ale i další fyzikální důvody nabízejí svět, daný virtuální realitou, Majou.

Takhle podložená věda nepotřebuje zamítat cestu do záznamu minulosti, i když nyní ponejvíc fantastickou.

Souvislosti však nejsou jednoduché. Zážitky domorodců, navštívených našinci, se mají nečekaně zapisovat do jejich vývoje. Pokud by cestovatel do minulosti tamního člověka vystrašil, třeba nechtěně, zážitek vyvolaného strachu by zle ovlivnil jeho další vývoj. A na návštěvníka by se vesmírné zákony zamračily. Souvislosti lze vyhledávat; ovšem nám bývají až nesrozumitelné. Například něco k překvapující současnosti veškerého vývoje.

Lidé potřebují svobodu, a neumožnění vlastního vývoje, z jejich aktuální úrovně, by připomínalo západní kolonialismus. A v něm pozor na pozdější snahy o nápravu. Nyní odevzdávat svou vlast potomkům někdejších obětí? Ne.

Následky

Promyšlený svět:

V konzervativní straně byli tři významní její členové, kteří se tehdy postavili proti Chamberlainově politice ústupků. Churchill, Eden a Macmillan. V tomto pořadí také později řídili Velkou Británii jako její ministerští předsedové. [4]

Je až přízračné, v jakém pořadí odcházeli první sovětští kosmonauti. Jako první se na věčnost vydal v roce 1968 Jurij Gagarin. Následoval jej v roce 2000 German Titov, v roce 2004 Andrijan Nikolajev a v roce 2009 Pavel Popovič. Odcházeli ve stejném pořadí, v jakém vzlétali ke svým misím na palubách Vostoků. 27. března 2019 se k nim přidal i Valerij Bykovskij. Pětice mužů programu Vostok je tak opět pohromadě a my můžeme pouze smeknout před jejich činy, odvahou a vůlí a popřát jim šťastný let mezi hvězdami… [5]

Existuje odpověď na mystikovu obezřetnost. Platí, že žádné chování v naší celoživotní virtuální realitě není bez následků. Život nezhasne jako vypnutí žárovky. 

V některé počítačové hře se hráč zásobuje nachystaným zlem, a přece po jejím opuštění obejme svého malého potomka s ušlechtilou láskyplností. Jenže co vzdálenější následky, nic se do člověka nezapíše?

Nadřazený svět, ve kterém se objevíme po smrti, je úměrný našemu chování, našim předchozím úmyslům a skutkům v opouštěném světě. Některé popisy tamních dalších osudů jsou málo důvěryhodné, jiné jsou však pochopitelnější.

Například je popisovaná nuda odmítavého ateisty. Po smrti bloudí v zážitcích prostoru našeho světa a nechápe, proč na něj ostatní lidé nereagují. Je snad neviditelný?

Ano. Nemá nárok snadno se dostat do Vyššího světa. Pravda je důležitou zásadou, takže Vesmír mu jeho pravdu dopřává - po odchodu z naší hmoty. Zdržuje se zde, vybavený odlišným tělem, a své vjemy stěží chápe. Zdržuje se - nejen ve smyslu, že pobývá zde, ale i ve smyslu: protahuje svůj pobyt, oddaluje další vývoj.

Ovšem člověk, který neví, že vůbec nic neví, ten odmávne zkušenosti jiných kontaktů jako nesmysl.

Způsoby jednání

Naše celoživotní virtuální realita má pro nás osudové následky. Jak dosáhnout prospěšných výsledků, jak jednat? 

Náboženství předkládají lidem životní zásady. Jenže úctyhodných tradičních společenství je víc a některé jejich pokyny se zásadně liší: 

    • Oko za oko, zub za zub. Hoď kamenem, krutě trestej provinilce × ovšem jsi-li sám bez viny. 

    • Zasloužilého muže čeká v nebi mnoho panen k radovánkám × Nejblíže za Ježíšem půjde průvod žen, které zůstaly pannami. 

Tisíce let staré názory, do jiného tématu. 

Dnešní zdroj pokynů vidím v příkladu, který dává ta Civilizace, která tento náš Vesmír projektovala, zkonstruovala a nyní jej provozuje. Znalí lidé by mohli doplňovat různá Jména.

Nabízí se přístup k našemu životu. Vztah ke stvořenému světu mohu posuzovat podle předpokládané vesmírné tvůrčí činnosti: záměr, výstavba, provoz.

Provoz je podložen neustálým chodem časové základny. Vysoce postavená bytost z něj využívá mnoho pulsů, kdežto nevyspělou bytost mají tvořit nízké kmitočty pulsů.

Narážíme i na výsledky, které překvapí.

Kousek z rozhovoru s V. Uvarovem z Ruské akademie národní bezpečnosti:

Graham Birdsall (GB): Na začátku jste se mimo kameru zmiňoval o významném obratu ve věci tunguské exploze z roku 1908. Můžete nám nyní do záznamu říci, proč věříte, že znáte její skutečnou příčinu? 

V. Uvarov: To už není otázka víry - my víme, co ji způsobilo. Byl to meteor, ale meteor, který byl zničen ... takříkajíc řízenou střelou. Tuto "raketu" vypustilo fyzicky přítomné zařízení. Nevíme, kdo ho vybudoval, ale je tu, bylo zřízeno před pradávnými časy a je umístěno na Sibiři, několik set kilometrů severně od Tungusky. Dnes už mohu říci, že naše bádání odhalila více, než jen zmíněnou explozi v Tungusce. Naposledy toto zařízení sestřelilo meteor mezi loňským 24/25 zářím. Američané ... ti tam mají tři báze ... tuto explozi také zaznamenali. [viz New Scientist vol. 178, vydání 2399 - 14. Juni 2003]

GB: Můžete být konkrétnější ohledně umístění tohoto zařízení?

V. Uvarov: Najděte si místo tunguské exploze. Na jihovýchod odtud je velké známé jezero Bajkal. Za ním se na sever rozprostírá obrovské pusté území, pokrývající 100 000 čtverečních kilometrů, na němž takřka nikdo nežije. Nejsou tam žádná města ani sídliště. Tam jsme lokalizovali to zařízení ... 

--- 

Někteří si přejí umístit do vesmíru zbraně ... a abych pravdu řekl, všechny lidi zapojené do tohoto projektu z toho bolí srdce. Všichni, jak tady jsme, jsme zkoumali nejen toto zařízení, ale i některé jiné věci a materiály... ... nic z toho nevyrobili Rusové ani Američané, ale někdo jiný; někdo, kdo sem přišel z kosmu. Rmoutí nás pomyšlení na to, co by se mohlo stát, kdybychom v kosmu rozmístili zbraně. [6]

Až přestane svět jít cestou sobectví, jistě bude vhodné zdůraznit dosud zastřené sibiřské informace. Ať už neuvěřitelné, uvěřitelné či ověřitelné.

Jak se zvířaty

I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že je to dobré. [7] 

Rostliny byly promyšleně vytvořené? Pak nebýt bezohledný, nýbrž je chránit. Jak flóra, tak fauna byly stvořeny - programovány tak, aby přežívaly. To ponouká ke způsobům našeho chování, inspiruje.

Život nejen přežívá; naopak při přemnožení účinkují nachystané způsoby pomoci. Víc býložravců je následováno zvýšeným počtem dravců, s malým zpožděním. Ale taková upřesnění jsou už tématem specializovaných oborů vědy.

Tvorové byli opatřeni pocitem bolesti a pod jeho hrozbou usilují o zdraví, o život. Nám se nabízí dbát podobného cíle, ochrany motýlů, ježků. Promyšleně stvořený je také žralok, rosomák, vosa, dálný olgoj-chorchoj i vlk. Nadále usilují o život svými tradičními postupy proti odvěkým překážkám.

Dokážeme najít přirozeného soupeře přemnoženým potkanům v kanalizaci, namísto našich jedů? Anebo je nějaká chyba v samotném kanalizačním systému? Drtič odpadů v kuchyni, zásobující potkany? Čtu: "Odpad, rozmělněn na jemné částečky, odchází spolu s vodou odpadním potrubím do kanalizace." 

Jenže takové zásadní otázky naše vlády jen málo řeší. Přitom - co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.

Zřejmě se dodnes najdou lidé, co řeknou, že zvířata nevnímají sama sebe. Že nemají své já. Popis naší civilizace, začátek šedesátých let 20. století:

Už dávno minuly doby, kdy se většina zvířat nechala bez odporu vyvražďovat. Teď už snad všechna pochopila, že jejich nejhorším nepřítelem je člověk, a chovají se podle toho.

Lovce, který kdysi zabíjel velké kusy zbraněmi malé či střední ráže, by dnes sloni nebo buvoli po prvním výstřelu rozdupali. Zemřel by dřív, než by si vůbec stačil uvědomit, že jeho smrt je vlastně půjčkou za oplátku - za ono mírumilovné chování zvířat před lety. 

Tehdy se to bralo jako vzrušující zábava, okořeněná jen špetkou rizika - zabít uprostřed planiny slona s metrákem slonoviny na hlavě, obklopeného čtyřiceti druhy, nebo buvola s nádhernými rohy, pasoucího se uvnitř stáda, či dokonce krásný exemplář lva s černou hřívou, odpočívajícího uprostřed skupiny lvů ve stínu stromu. Oběť většinou klesla mrtva k zemi a její bratři vzali nohy na ramena, nebo se začali točit dokolečka, udiveni a nechápající, co se vlastně stalo.

--- 

Někdy ve zvířatech už pouhá přítomnost lidí vzbuzuje zuřivou hysterii. U slonů se projevuje vřeštivým troubením a dupáním na místě, buvoli zase začnou vyhazovat zadníma nohama, kopyty rozrývají půdu a rozmetávají ji na všechny strany. Že po všech těchto projevech zuřivosti bezprostředně následuje útok, není snad ani třeba říkat. [8]

Jak se soupeři

Jindy opak ochrany. Konkurenta, takzvaného nepřítele, hrozícího zničit náš svět, toho odmítneme třeba i bojem. Ať už zvíře nebo člověka. Ohroženým světem bývají naše smyslové vjemy, tedy naše tělo nebo i země a Zem.

Usilujeme o zachování svého života, nenecháváme se zničit. 

Ovšem je-li člověk vetchým stařečkem, který má vše již za sebou, mohl by dát přednost mládenci, ženě v rozpuku sil. Na životě již nelpí. 

Podobně si počíná i člověk, chránící prezidenta nebo své dítě. Opět náročné téma, plné souvislostí. 

Co je nejlepším způsobem boje? Vyspělý přístup dbá, aby se protivník zničil sám. Neuznává-li skryté platné zákony - tak jako současné lidstvo, pak jej lze vést k sebezničení.

Podobné postupy znají dálněvýchodní bojová umění. Snaží se využít soupeřovu sílu k jeho chybě, k jeho pádu.

Později bývá příjemné přesunout se do světa, mnohem příjemnějšího. Jídlo tam nemá být nutností, ale lze si toho požitku dopřávat. Svět naprosto jinak sestavený, ovšem závislý na duševním rozpoložení odcházejícího člověka. Snáze posuzovat souvislosti k uspořádání života na Zemi. Vláda nad pozemskými tvory? Hospodaření!

"Nebe je věčné, země trvá. Čímpak to, že žijí tak dlouho?

Nežijí samy sobě, proto žijí tak dlouho." [9]

Odkazy

[1] Virtuální realitu vnímáme - Bohumír Tichánek

[2] Duchové: Jan Křtitel, Jan Hus, Marie Terezie, V. I. Lenin, ... - Bohumír Tichánek

[3] If the universe is a computer running along conventional programming lines, then who are we? - www.bottomlayer.com

[4] OSOBNOST: Muž, který spojil západ a východ slunce (1) - Petr Anderle

[5] Valerij Fjodorovič Bykovskij (1934-2019) - Ondřej Šamárek

[6] Sibiřské "Zařízení" - rozhovor s V. Uvarovem z Ruské akademie národní bezpečnosti (podle Nexus Magazine, ročník 10, číslo 4, červen-červenec 2003)

[7] Bible. První Mojžíšova (Genesis). Gn 1,21

[8] Kisongokimo. Příběhy afrického lovce - Charles Mahauden. Olympia, Praha 1965, s. 73 

[9] Tao–Te–Ťing - Lao–c´. Dle několika cizojazyčných překladů. Jiří Navrátil, 1970

—  blog —