Výzkumy veřejného mínění míněné vážně?

Je pouze morální otázkou, do jaké míry se sociologové a společnosti tvořící tyto průzkumy nechají ovlivnit zadavatelem.

Například nyní Českou republiku kraj po kraji objíždí moderátor České televize Václav Moravec se svým štábem a nabízí lidem předvolební debaty s kandidáty, kteří by měli mít podle průzkumů – tedy teoreticky – úspěch. Výběr je jednoduchý: občan dostane dotaz, kterou stranu bude volit.

Mám jednu zkušenost: Když jsem ve svém volebním tričku s naším kandidátem na senátora dr. Františkem Vízkem nastupoval před pár dny do vlaku, již zdáli nás zdravil průvodčí větou: „Ano, Paroubka budu volit. Tak je to jedině správně.“ Jenže takový hlas by ve volebním průzkumu pana Moravce neprošel. Celý název strany přeci zní úplně jinak, proto mnoho odpovědí se ukládá „k ledu“: volím lva, volím levici 21. století, volím Paroubka, volím národní socialisty, volím brkouny… – to všechno neprojde sítem. Jak jednoduché, jak prosté, ba geniální, je-li zájem upravit (= zkreslit) výsledky. Přitom by stačilo nabídnout respondentům jednoduchý dotazník s přesnými názvy politických stran, jak jsou uvedeny na kandidátních listinách. Každý by měl stejnou možnost výběru jako u voleb. Neděje se tak. Proč?

Není zarážející, že strana NS-LEV21 má podle společnosti SANEP dlouhodobě republikově kolem čtyř procent a v rámci Ústeckého kraje dokonce kolem sedmi až osmi procent, zatímco „Moravcův“ průzkum shledal méně než polovinu – tedy pouhá tři procenta? Statistická odchylka je prý plus mínus 1 až 1,5%, takže logicky: I když o tuto odchylku snížíme výsledky SANEP a zároveň zvýšíme výsledky „Moravce“, dostaneme 5,5% a 4,5%, takže rozdíl bude činit vždy nejméně jedno procento, spíše ale mnohem víc. A to je sotva hodné důvěry, že?

Volič má obranu před podobnými manipulacemi: místo sledování předpřipravené zkreslené televizní debaty může zavítat do nejbližší restaurace, kde se už může dočkat i toho více než 20% panáka. Nad podivně vybranými Moravcovými „panáky“ může jen mávnout rukou. Má naději, že venku potká živě agitujícího kandidáta do kraje či Senátu a společně si s ním zanadávát na prohibici, na Kalouska a Hegera, na veřejnoprávní (sic!) – ale sotva spravedlivou – Českou televizi, která žije z jeho koncesionářských poplatků.