Vystoupení na shromáždění „Vzpomínka na upálené v Oděse v roce 2014“

Tato naše tradice se tu scházet jednou za rok již trvá od roku 2015 a doufám, že bude pokračovat až do té doby, než budou ukrajinští zločinci, kteří spáchali tento zločin na Ukrajině, řádně potrestáni. Známe přece tyto dvě kategorie, které patří k sobě „Zločin a trest“ a ten zločin zde byl spáchán, ale to, co mělo následoval, to je trest, tak ten se díky fašistickému nastavení ukrajinské vlády nekonal. 

Takže kromě připomenutí brutálního masakru, ke kterému došlo v Domě odborů 2.5.2014 v Oděse, má toto naše setkání zde vyznít jako apel na to, aby státy, kde platí určitá pravidla humanitního jednání s občany dané země, se zasadily o to, aby ukrajinská vláda byla donucena tento odporný zločin v Oděse vyšetřit a potrestat. Dosud obě ukrajinské fašistické vlády, a to jak vláda Porošenkova, tak i vláda Zelenského, nechaly pachatele žít v klidu a míru, přestože organizátoři tohoto brutálního činu jsou na Ukrajině veřejně známí.

Myslím, že můžeme bez jakékoliv pochybnosti přirovnat hrdinský čin všech těchto 48 osob v Oděse, k činům největších gerojů Velké vlastenecké války, kdy se jednalo o boj proti stejnému nepříteli, a to proti fašismu.

Že v pozadí tohoto proti-ústavního puče na Ukrajině stály americké tajné služby, na tom se snad shodnou všichni. A že je výsledek převratu na Ukrajině stejný jako všude tam, kam americké tajné služby strčily své pařáty, to snad ani nikoho nemůže překvapit. Připomenu jen rozvrácené státy: Libyi, Sýrii, Irák atd., kde nastal díky americké CIA rozval těchto zemí, strádaní místních obyvatel a nenávist jednoho proti druhému.

Sám na své kůži jsem zažil Američany organizovaný pokus o převrat proti legitimní vládě v Turecku v roce 2016, kdy cíl této operace byl stejný jako na Ukrajině, zabít legálně zvoleného presidenta a nainstalovat do vedení země loutku ochotnou plnit každé přáni amerických protektorů. Ano, zažil jsem tu noc v Ankaře, kdy Američany řízení pučisté házeli na město bomby, kdy jste mohli cítit na sobě ty tlakové vlny z těch jednotlivých výbuchů bomb. Ten puč byl díky Rusku odhalen dříve, než se spustil a tak díky Rusku se puč nepodařil a prezident Erdogan přežil. A pokud si správně pamatuji, tak díky Rusku se také podařilo zachránit před smrtí i prezidenta Janukoviče.

Rád bych zde také připomněl náš první mítink v roce 2015 na počest upálených martyrů v Oděse, který se uskutečnil na Pražském hradě, kdy jsme tam všichni společně volali „NEZAPOMENEME A NEODPUSTÍME“, a dnes tento náš slib platí dvojnásobně, protože uplynulo 12 let a vrahové, kteří tenkrát spáchali ten hrůzný masakr v Oděse, se nemuseli po celou tuto dobu bát ničeho, protože ukrajinská fašistická vláda v nich viděla svoje spojence.

Nemohu si pomoci, ale nějak mi ten oděský masakr připomíná řádění Ivana Hrozného, (vlastním jménem Marčenka), známého to ukrajinského brutálního dozorce z koncentračního tábora Treblinka, který se nechvalně proslavil svými sadistickými kousky na vězních tohoto koncentračního tábora v období 2. světové války. Tento Ivan Hrozný nebyl nikdy chycen a potrestán za tyto svoje sadistické činy, které spáchal na obětech fašistické zvůle v tomto koncentračním táboře, a tím připomíná Marčenko ty fašistické zločince z Oděsy z roku 2014.

A mohu jmenovat i dalšího Ukrajince, který se „proslavil“ bezmeznou brutalitou, a tím byl Hryhoriy Vasiura, který velel jednotce, která upálila 149 občanů v běloruské vesnici Chatyň. Tento ukrajinský sadista byl na rozdíl od Ivana Hrozného a těch upalovačů v Domě odborů v Oděse přece jen v době existence Sovětského svazu odhalen a popohnán k odpovědnosti a v 80. létech minulého století také popraven.

A nelze nevzpomenout na to, co bych nazval vražednými orgiemi zla, a to bylo řádění banderovských band na Volyni, jejímiž oběťmi se stali i občané českého původu ve městě Český Malín. Je známo, že nad sadismem ukrajinských Banderovců tuhla krev v žilách i zkušeným vrahům z SS jednotek okupujících část tehdejšího Sovětského svazu. A tato uvedená dřívější vražedná řádění v době 2. světové války považuji za srovnatelná s tím, co se událo v roce 2014 v Oděse.

Otázka zní, a byly nějaké možnosti donutit ukrajinskou vládu k tomu, aby pachatele masakru v Oděse postavila před soud? Odpovím, byly, kolikrát tu přijel ten ukrajinský zelený krysař s nataženou rukou pro naše peníze k Fialovy, a to se nemohl tento „nejlepší předseda vlády“ na světě - Fiala zeptat Zelenáče, jak si stojí vyšetřování kauzy upálených v Odborovém domě v Oděse? Mohl mu přece říci, že až si přijede Zelenáč příště do Prahy pro prachy, tak že se ho opět Fiala zeptá, jaký pokrok ta Zelenského vláda provedla ve věci vyšetřování fašistického masakru v Oděse. Fiala se mohl zeptat, ale určitě se nezeptal. Já jsem při poslední návštěvě Zelenáče v Parlamentu a Senátu v Praze protestoval před těmito institucemi s transparentem připomínajícím právě upálené v Oděse – viz foto.

Vzpomenete si, kolik se jen namentorovali západní státy u nás o nutnosti dodržování tzv. lidských práv? To bylo vždy přece jejich největší téma, vzpomínáme si snad na příjezd Mitterranda do Prahy v roce 1988. A teď 48 ubitých a upálených lidí v Oděse těm hlídačům lidských práv ze Západu jaksi zůstalo pod jejich rozlišovací schopnosti.

Rád bych zdůraznil jeden fakt, že tu před vlnou převratů v těchto středo a východoevropských slovanských zemích, které se odehrály před téměř 40 léty, platila tzv. slovanská sounáležitost, která držela tento svazek našich slovanských zemí pohromadě a my jsme si ty neblahé vzájemné zkušenosti jedné slovanské země s druhou slovanskou zemí tak nějak nepřipomínali. Tato naše slovanská soudržnost nás chránila před dávnou touhou Germánů po našem porobení a vyhubení, ale ta doba slovanské soudržnosti bohužel vzala před těmi téměř 40 lety za své, a proto je čas si začít naše neblahé zkušenosti z dřívějška připomínat. Takto si to přece západní státy představovaly, takto to chtěli, aby se zasel rozkol mezi naše slovanské národy a v nejlepším případě to dopadne jako v Jugoslavii. A brzy po období převratů ve středo a východoevropských zemích se skutečně našly slovanské země, které se na nějaké to západní třpytivé pozlátko nechaly nachytat.

Myslím, že první zemí, která opustila naše slovanské souručenství, bylo Polsko, které opět uchváceno svou neopodstatněnou velkopanskou nadutostí, se začalo lísat k Západu v nadějí, že z této podlézavosti vyvaří od Západu nějaké výhody. A tak nastal myslím čas, abychom Polsku připomněli, co jsme mu dříve nepřipomínali, a to, jak se hanebně zachovalo Polsko k naší zemi v období před Mnichovskou smlouvou. Nedejme se mýlit tím, že od 1.9. 1939 vedl Hitler brutální válku proti Polsku a vyhlazoval přitom i elity polského národa. Začátku 2. světové války předcházelo období, kdy Polsko nadbíhalo Německu, jak se dalo, a byla to dokonce první země v Evropě, která uzavřela s Hitlerem smlouvu o neútočení, a to již v lednu 1934.

Je také známo, že Hitler se zúčastnil v kostele sv. Hedviky zádušní mše za prvního polského prezidenta Pilsudského v roce 1935. A je dohledatelné ze zapsaných vzpomínek prezidenta Edvarda Beneše, že v době jednání s Němci před uzavřením potupné Mnichovské smlouvy, Polsko shromažďovalo u českých hranic svoje vojenské divize v naději, že pokud dojde k válce Československa s Německem, tak že bude mít Polsko možnost Československu vpadnout do zad z polské strany. Vždyť sám E. Beneš prohlásil, že to, co ho přimělo přijmout Mnichovskou smlouvu, byl právě ten hyenistický postoj Polska, které hrozilo napadením Československa.

Další zemi, která se odtrhla od našeho slovanského společenství, byla Ukrajina, která se nalodila na trajektorií podpory nacismu. Takže připomeňme Ukrajincům, kromě toho Českého Malína a Banderovců, i působení jejich občana Nestora Holejka nasazeného jako konfidenta Gestapa v českém odboji ve válečném období. Jeho zásluhou skončila řada českých odbojářů u popravčí čety. Tento ukrajinský konfident balamutil český odboj tím, že se představoval v českém odboji jako důstojník sovětské armády. A jeho bratr byl zase konfidentem Gestapa v Krakově, zkrátka „dobrý“ oddíl Chvojkovice Brod.

Po válce si tohoto Nestora Holejka CIA zaměstnalo u sebe v USA, zřejmě jako odborníka na řešení české otázky, protože to byla jeho nejvyšší nabytá kvalifikace. Když požádalo Československo v 60. létech minulého století USA o vydání tohoto konfidenta, tak na nás USA ukázalo prostředníček.

A připomínejme Ukrajincům jejich působení v roce 1938 a 1939 na Podkarpatské Rusi, míním tím útoky Ukrajinců sdružených v teroristické organizaci Karpatská Sič na československé vojenské jednotky na Podkarpatské Rusi. Já o tom něco vím, vždyť můj táta právě v tomto období na Podkarpatské Rusi sloužil jako voják základní služby a povídal mi o těch útocích Ukrajinců na české vojáky. Pozor, nepleťme ale Rusíny s Ukrajinci, těmi vrahy českých vojáků byli Ukrajinci z organizace Karpatská Sič a ne Rusíni. Karpatská Sič představovala v té době odnož Banderovců pro Podkarpatskou Rus a byla to organizace řízena německou vojenskou rozvědkou Abwehr. To jsou známá fakta dohledatelná na internetu.

A počet československých vojáků padlých v boji s banderovskými tlupami, které se v roce 1947 probíjeli přes tehdejší Československo do Německa, je taktéž dohledatelný na webech, bylo jich 49.

A k tomuto tématu stačí jen dodat, že ti tzv. čeští „dobrovolníci“, kteří dnes bojují na Ukrajině za Zelenáče, bojují přesně v té samé jednotce, která tehdy vraždila naše české vojáky na Podkarpatské Rusi. Ta současná ukrajinská jednotka, kde ti Češi bojují, se taktéž jmenuje KARPATSKÁ SIČ, a nelze tento název chápat jinak než jako provokaci Ukrajinců proti nám Čechům urážející památku našich vojáků, kteří padli v dobách Hitlerovského ohrožení naší země fašisty.

Já to chápu tak, že je to velký plivanec do tváře těm českým vojákům, kteří na tomto území Podkarpatské Rusi padli. A připomeňme si při této příležitosti i to, že Ukrajinci taktéž nedávno vytvořili vojenskou jednotku Edelweiss, pro níž použili stejný název, jaký měla protipartyzánská jednotka působící v době Slovenského národního povstání na Slovensku. V této jednotce bojovali kromě Němců i Ukrajinci a také Slováci. Nelze toto nazvání současného vojenského batalionu na Ukrajině po německé protipartyzánské jednotce chápat jinak, než opět jako vědomou proti česko – slovenskou provokaci.

Poslal jsem protest na českou Vojenskou policii proti tomu, aby tzv. čeští „dobrovolníci“ bojovali na Ukrajině v téže jednotce, která v roce 1938 a v začátku roku 1939 vraždila české vojáky na Podkarpatské Rusi. Dostal jsem odpověď, že podle českých vojáků je to v pořádku. Šli byste za takovouto armádu někam bojovat? Já ne, abych někde padl za vlast a pak se mi přišel někdo a tímto stylem se mi obrazně řečeno vymočil na hrob.

Celá ta bída na Ukrajině začala v roce 2014 Majdanem organizovaným americkými tajnými službami, kdy k rozdmýchání vzájemné nenávisti Ukrajinců k Rusku využily tyto služby potomky Banderovců v USA a v Kanadě. Tyto Banderovce si USA na konci 2. světové války navozili domů, aby je ochránili před tresty za zradu vlastní země a za kolaboraci s německými fašisty. Nebylo to však až v roce 2014, kdy Ukrajina nastoupila cestu nacismu. Já sám jsem již v roce 2010 stál u sochy Bandery v Kyjevě a ten přerod Ukrajiny na fašistický stát se začal již za vlády Juščenka, který byl ve funkci ukrajinského prezidenta 2 x, podruhé od roku 2005. A tehdy začal ten proces vymývání mozků Ukrajincům, aby ztratili soudnost a pocit slovanské sounáležitosti a stali se tolerantní k fašizaci země.

Musíme si přiznat, že i my Češi jsme přispěli na začátku tohoto přerodu Ukrajiny z normální země na zemí pronacistickou, a stačí si připomenout, kteří čeští politici jezdili v době Majdanu rozdmýchávat ten plamen nacismu na Ukrajinu. Připomenu, že to byli: Schwarzenberg, Zaorálek a Štětina. Naštěstí dva z nich již nemohou tomuto českému národu škodit.

Uběhlo 12 let od amerického Majdanu, a já se zeptám, kam to stát Ukrajina dotáhl? Ke zborcenému státu, který bez zasílání pravidelných dávek peněz nepřežije ani půl roku. Vymysleli si tenkrát na Ukrajině pro tento převrat název „revoluce důstojnosti“, a toto podle Ukrajinců představuje důstojnost, že ten jejich zelený pacholek jezdí po celém světě s nataženou rukou jako žebravý mnich?

Mně jen vrtá v hlavě jedna otázka, co Vám slíbili ti západní kurátoři, které jste si nastěhovali hned po Majdanu do své země za to, že jste si nechali rozbít svůj stát? Jakou odměnu od těch západních zemí za to očekáváte? Už jste se mohli poučit z našeho příkladu, že z toho, co slíbí Západ, nebývá splněno nic. Ten váš Zelda s vámi sehrál nepěknou hru, zaprodal vaši zemi Západu, už vám tam patří jen ty dluhy, a ty zlaté záchody se odstěhují do jiných krajin a dluhy vám zůstanou.

Nemohu nevzpomenout na událost, ke které došlo před 2 roky zde na Václavském náměstí při Vzpomínce na Oděsu, kdy se na nás na našem setkání obořila jedna Ukrajinka s tím, že prý jsme fašisté. Vždyť my jsme jen vzpomínali na té naši akci na ty, které jejich fašističtí pobratimové upálili v Oděse za to, že měli jiný politický názor na fašistický převrat na Ukrajině, a tou vzpomínkou jsme se prý projevili jako fašisté. To byla nebetyčná arogance od této Ukrajinky, na toto nařčení je možné použít jen to naše: zloděj křičí, chyťte zloděje. Ta dáma byla natolik v rauši, že jí a jejího přítele nakonec musela odvést policie od našeho shromáždění, aby se tato nechutná kontroverze ukončila.

Měl jsem podobnou zkušenost již o pár let dříve, kdy na jednom vzpomínkovém shromáždění zvaném Nesmrtelný pluk se na moji manželku obořila Ukrajinka a chtěla jí z hrudi rukou strhnout svatojiřskou stužku. Musel jsem tu dotyčnou Ukrajinku nechat taktéž odvést českou policie z dosahu mých rukou.

Je pro mě neuvěřitelné, že si Ukrajinci dovolí chodit u nás na demonstrace a provokovat tam náš antifašistický postoj vytahováním vlajekAZOVA, které obsahují dvě fašistické svastiky, a to Černé slunce a Vlčí hák. Dále zde byla na několika demonstracích, kterých se účastnili Ukrajinci, prezentována taktéž vlajka Ukrajinské povstalecké armády (UPA), kdy tato organizace po sobě zanechala na Volyni cca 100.000 brutálně zavražděných Poláků. Copak si Ukrajinci opravdu představují, že jsou tu v Kanadě, kde jejich válečnému zločinci aplaudovali poslanci kanadského Parlamentu ve stoje? Měli by si tito lidé z Ukrajiny uvědomit, že pokud se nacházejí v jiné zemi, měli by se přizpůsobit mentalitě místního obyvatelstva a jeho náladám. I když jen dodám, že možná brzy na srazu Sudeťáků v Brně uvidíme podobný potlesk jako vyjádření svojí náklonosti k období fašismu. 

Miroslav Kelnar