Volební hlas

Co na tom, že se po volbách zjistilo, že Paroubek není pedofil, že starosta Péťa, který mezitím během vazby zemřel, nebyl v kauze Budišov žádný zloděj, že Věra Jourová rovněž nic neukradla. Úkol byl splněn a zmařené lidské životy nestojí těmto médiím ani za článek o tom, jak tyto lžikauzy nakonec dopadly. Šlo přece o to, vyhodit z kola Jiřího Paroubka, protože kdyby on byl premiérem, nedalo by se krást ve velkém, církevní restituce by taky nedopadly a o privatizaci fakultních nemocnic a části důchodového pojištění by se jim mohlo leda zdát. Takže se dnes činí, aby vše do konce volebního období stihli, a o demisi neuvažují, přestože jim nevěří 90% národa. Musí toho za dva roky ještě hodně „udělat“.

Doufám, že si lidé už nedají tímto způsobem ukrást svůj hlas a budou více myslet svou hlavou a vzpomenou si, že se vlastně za vlády Jiřího Paroubka měli docela dobře. Proto je potřeba, aby si lidé pečlivě pročetli volební programy stran dříve, než budou pro některou hlasovat, aby nepodléhali tlaku sdělovacích prostředků, ale hlasovali podle svého rozumu a zkušeností. Vždyť pan Kalousek se svým rozhořčeným voličům dnes směje, když říká:“ Plníme jen svůj volební program“. (čili: měli jste lépe číst).

Kdo lhal, bude lhát i nadále, ale lež do slušné politiky nepatří. Takové lidi a strany je nutné postavit mimo politickou soutěž. A to je v demokracii možné učinit právě díky volebnímu hlasu jednoho každého z nás.