Velikonoční rozjímání

orwell
9.4.2020 04:25
Co mne nikdy nepřestane překvapovat na sci-fi literatuře je, jak během času může nabýt jiný smysl a společenský význam. Platí to zejména o klasických dílech dystopického žánru. Ve většině případů jde o příběhy odehrávající se ve smyšlené společnosti --často diktátorské , nespravedlivé a odpudivé—v níž její příslušníci prožívají obludnou noční můru. Když dnes některá z nich čteme znovu, nemůžeme se ubránit pocitu, že jsme ve zrychlujícím se skluzu do budoucnosti, kterou jejich autoři předvídali.

Podobně jako totalita  v románu Geprge Orwella 1984 politická korektnost nám ukládá nový newspeak s cílem vymiškovat řeč tak,  aby nebylo možné nazvat věci pravým jménem. Když zlo nelze pojmenovat, nelze proti němu bojovat. Naši vládcové  nás  špiclují na každém kroku.  Velký bratr je ve srovnání s americkou National Security Agency pouhý břídil.

Podobně jako občané  v Margaret Atwoodové Handmaid’s  Tale (Příběh služky) jsme soustavným vymýváním mozků vedeni k tomu, abychom znali své místo a povinnosti, pochopili, že nemáme žádná skutečná práva, přijali určený osud, nevzbouřil se a neutekli.

Podobně jako v Aldoux Huxleyho  Konci civilizace (Brave New World) spějeme do báječného nového světa, v němž národní a kulturní identita patří dávné minulosti. Nevzniká genetickou manipulací, jak předvídal Huxley, ale křížením zcela přirozenou cestou. Poddajní, snadno ovladatelní metisové se smíří se svojí podřadností a podrobí se vládnoucí elitě dobrovolně a bez odporu jako nižší kasty vyšším v Huxlyho románu.

Podobně jako v Jean Raspailově Ostrovu svatých připlouvají k nám Středozemním mořem utečenci před bídou a hladem. Máme je uvítat nebo zahnat zpět ? Evropské národy jsou názorově rozpolcené na  hlasitou menšinu a mlčící většinu. Když se  političtí vůdcové konečně rozhodnou jednat, je pozdě…v Raspailově románu, který není čistou dystopií, ale spíše historií naší budoucnosti.

Co se v těchto příbězích odehrává připadá dnes mnohem bližší nežli předtím.  Neboť my se nyní nacházíme před stále naléhavější a znepokojivější otázkou, zda to, co prožíváme je noční můra anebo předobraz naší obludné budoucnosti? Tkanivo společnosti je drceno na prach, mezilidské vztahy se rozpadají,  činorodému životu zvoní hrana. Vše se děje pod pochybnou záminkou v panice a v davovém poblouznění. K čemu to povede? Cui bono?

Jak Orwell varoval: « Jestliže chcete mít obraz své budoucnosti, představte si botu  dupající do lidské tváře. »

 

 

jan-vitek
Jan Vítek je komentátor a spisovatel. Jeho poslední román PAST je k dostání na Amazonu.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Osobne, počnúc prečítaním Jules Verne Cesta na Mesiac , začali sa moje myšlienky uberať do ďalekej budúcnosti. Sci - fi sa stala mojou vodou, história mojím chlebom. Preto ste, pán Vítek, svojím príspevkom ulahodili mojej duši.

Časom som zistila, že veľa sci - fi filmov a kníh vychádzajú z utajovaných výskumov  v rôznych laboratóriách a  vývojových centrách -  maskované v nejakom príbehu.

Poslednou knihou, ktorá ma fascinovala , bola trilógia od Veroniky Roth  Divergencia, Rezistencia, Experiment. Aj táto dystopia je viac ako pravdepodobná blízka budúcnosť ak nie štátu, tak mnohých megalopolí budúcnosti. Podobne ako dej v The Hunger Games.

Rovnako si nenechám ujsť filmy s takouto tématikou. Naposledy film Pasažeři , ktorý vychádzal zo súčasného hľadania novej planéty vo vesmíre pre život ľudí, z reálneho odhadu dĺžky cesty k planétam a prežitia človeka na tejto ceste. Opäť téma vychádza z toho, že Zem je už preťažená počtom obyvateľov, pre o,7% by sme potrebovali novú planétu na život.

Takže, kto sleduje vedecký výskum, pochopí čiastočnú realitu v sci - fi filme, či knihe. Alebo naopak - kto vidí film, číta dystopie, ale aj utópie - môže dedukovať témy vedeckého výskumu.

Osobitnou kapitolou sú diela striktne zamerané na tému vzťahov v spoločnosti. Tie vychádzajú z histórie a naznačujú budúce zmeny myslenia ( dobrovoľné určite nie ), vzťahov medzi ľuďmi, vyjadrujú varovanie možného konečného riešenia.... ale aj tu je zakomponovaná veda : klonovanie, genetické a sociálne inžinierstvo, ekológia, neurovedy, forenzná psychológia, psychológia davu i osobnosti.......

V súčasnosti je najviac citovaný George Orwell vo vzťahu k politike. Lenže, ešte si neuvedomujeme, že prírodné zákony nemôžeme zmeniť - skôr zničiť, že každá spoločnosť skôr - či neskôr skončí  ako v roku 1984, ibaže s modernými technológiami ? Lebo ľudstvo je nepoučiteľné ( nechá si hravo vymývať mozgy ) a má sebaničenie zakódované v DNA ? Zlo, naivita, či nekonečná hlúposť v nás vždy zvíťazí ?