Ve věci Miroslava Pořízka - 2

 Kauzu Slušovic můžeme uzavřít, tím, že jak klopotně (v potu tváře svých zaměstnanců) si dobývaly úspěch, 
tak naopak velmi snadno se rozpadly, tedy byly rozpadnuty.
 K tomu se se spojil někdejší absudní dramatik, spíše pak známý jako prezident rozpadajícího se Československa a někdejší jejich zaměstnanec, pozdější disident a posléze i pak šéf tajné služby. Ve Slušovicích kde koneckonců i pár (polo)disidentů pracovalo, byl význačný tím, že místo výsledků práce ho provázela nemalá neoblíbenost v kolektivu, asi nejen tamním.
Proč vlastně (polo)kapitalistické Slušovice vadily nastupujícímu polistopadovému kapitalistickému režimu je otázka, které 
se polistopadoví koryfejové pera s chutí vyhýbali. Tehdy se také básnilo o tom, že každý podnik potřebuje tzv. strategického 
zahraničního partnera.

Přejděmež tedy k ČSSD, oné cestě od naděje pro občany k údržbě technologie moci pro její činitele (viz zde).
J. Horáka pamatuji jen velmi málo, zato signifikantně. Byl předsedou v době, kdy začlo bombardování Dubrovníku a posléze rozpad celé Jugoslavie. Tehdy jsem se s ním spojil a žádal ho, aby ČSSD k té věci zaujala stanovisko, nejlépe protestní. J. Horák odtušil, že to by tu věc zpolitizovalo. Že prostě to v té Jugoslávii nějak vyhoří a posléze vyšumí. A tak se i stalo, vyhořel nakonec téměř celý Bělehrad. 

Opoziční smlouva, byl podle mne hlavní důvod, pročse ony, závažnévolbní sliby nesplnily, 
 prosazení poměrného zastoupení všech parlamentních stran v orgánech Poslanecké Sněmovny, nezvyšování věku pro odchod do důchodu, vstup do NATO podmíněný referendem i prosazení obecného referenda.
ČSSD si tak ověřila, že koneckonců nějaká volební přízeň voličů jí i tak zůstane. 
A to se krystalickyprojevilo posléze i Sobotkovým výrokem, z doby kdy byl min. financí za ČSSD:
... že ty ty sliby byly zasazeny do špatného ekonomického rámce.
Nový šéf ČSSD  Špidla vsadil na krajně pravicovou Unii Svobody a to v době, kdybsy s KSČM mohl vytvořit parlamentní většinu. Pro pro realizaci svých záměrů potřebovala Špidlova vláda jisté zvýšení daní. Tento návrh potopila H. Marvanová z US. Premier Špidla nejprve uvažoval o konci spolupráce s Unií svobody, ale podle některých hlasů se prý šel poradit s Hradem (čili s V.Havlem) a v této spolupráci pokračoval.
Velkým "úspěchem" Vl.Špidly (a potažmo i St. Grosse) byla "nevolba M.Zemana prezidentem v r. 2003.
O této akci, kdy řada poslanců ČSSD utajeně pro M. Zemana nehlasovala panovalydlouho dohady, až teprve tuším v r. 2015
tento "přátelský podraz" Vl. Špidla přiznal v jenom rozhovoru, bohužel t.č. není dohledatelný.
Výsledky se začaly dostavovat, prohra v evropských volbách a následné nahrazení Špidly St. Grossem.
St. Gross byl členem berounské MO ČSSD, takže se mi jej podařilo i párkrát kritizovat.
Zprvu jeho kamarádi i vnitrostranickou kritiku brali jako něco nepřístojného, posléze pak Standa Gross 
třeba v púli věty se vypařil.
Do vlády se dostaly takové osobnosti, jako třeba Martin Jahn, za kterého by se nestyděl ani V. Klaus, či Topolánek nebo Nečas. Viz zde1 nebo zde2 . Pro mladší  připomínám, že M.Jahn byl asi v takové oblibě jako t.č. současný ekonomický expert ODS Skopeček. V té době vznikaly (v době vlády ČSSD!) takové recepty, jako zdravotnické poplatky, karenční doba u nemocenského, návrhy školného atd. Některé se vládě ČSSD, byť koaliční, nepodařilo prosadit, neboť koaliční partner tehdy ještě v dresu KDU-ČSl Kalousek moc tlačil na pilu a chtěl premiera Grosse rychle sestřelit.
Koneckonců do NATO a do EU jsme již vstoupeni byli. 
Jedno je však nutno St. Grossovi přiznat, zasadil se o takového svého nástupce, se kterým by již (K/k)alouskové nemohli tak snadno cvičit. tím se stal "buldozer" Paroubek. 
Na něj se se musily již vynalézt silnější zbraně než kauza Grossova bytu. Byla to již zmíněná Kubiceho zpráva a pak nalezení dvou 2 tzv. konstrultivních poslanců, Melčáka a Pohanky a
a dále pak  Melčákovo odvolání k ÚS, které rušilo předčasné volby v r. 2009. J. Paroubek tehdy další termín předčasných voleb nenechal vypsat neboť předpokládal výhru ČSSD i době řádných voleb.  Předseda ÚS Rychetský se měl vyjádřit, že opětované zrušení předčasných voleb by již ÚS znovu "neuhrál". Rovněž v té době J. Paroubek se zaklínal tím, že v případě Melčáka a Pohanky vyvine takové úsilí, že vzdor všemu, odhalí jejich skutečnou motivaci, proč desertovali. 
Ani toto úsilí však nedovedl do konce, byť v Melčákově bydlišti se ukazovaly indiciě po kterých mohlo dále pátrat, 
oplétačky jeho syna s policií.
V r. 2010 sice ČSSD s J. Paroubkem vyhrála volby s 22%, ale na blok ODS, TOP09 a nově zformovaných Věcí veřejných to nestačilo. J. Paroubek pak z čela ČSSD odstoupil. Např. na sjezdu ČSSD mu chtěla dát 3 minuty na diskusní příspěvek, když by měl přednášet mezisjezdovou zprávu.

Pokračování