Stávka po česku

Aby stávka byla skutečně efektivní, měla se uskutečnit pouze v Praze, kam by demonstranty z celé země přivezly autobusy. Pokud lidé stávkují roztroušeně ve velkých městech v řádu stovek, společnost je ani nezaregistruje. Další chybou byla destinace Palackého náměstí, poměrně odlehlého od centra. Tam můžeme křičet do ochraptění, ale vláda nás stejně neuslyší. Měl se zorganizovat pochod centrem města okolo Úřadu vlády, stejně jako v září. Pokud by Prahou táhnul stopadesátitisícový až půlmilionový hlučný dav, který by aktivně podpořila i armáda nezaměstnaných, zastavila se doprava a paralyzoval chod města, otec všech tunelářů by jistě neoznačil včerejší akci za směšnou. Rovněž nechápu, proč zemědělci upustili od avizované blokády dálnice.

České odbory jsou příliš umírněné a konstruktivní. Tím však bohužel ničeho nedosáhnou. To souvisí i s českou ustrašenou a nebojovnou povahou. Je sice hezké si připnout odznak STÁVKA a přitom pracovat, tomu se však Drábek s Nečasem vysmějí. Český zaměstnanec se raději shrbí a uskrovní se, než aby šel bojovat do ulic za svá práva. Chápu, že lidé se bojí o práci, ovlivněni vládou podněcovanou atmosférou nenávisti a vrážením klínu mezi soukromý a státní sektor; je však třeba se pravicovému rozdmýchávání třídního boje a destrukci sociálního smíru postavit. Odborové centrály by se měly inspirovat Francií, Španělskem a Řeckem. Lze argumentovat, že tamější demonstrace sice byly masové a násilné, přesto ničeho nedosáhly. To by však neplatilo v Česku, kde na tento fenomén nikdo není zvyklý. Jižní národy demonstrují každou chvíli a už se to stalo tamějším folklórem, nicméně v Čechách by několikadenní stávka s rozbouřeným davem způsobila skutečné pozdvižení. Je také třeba zapojit dopravní odbory. Zastavení vlaků, hromadné dopravy a leteckých spojů by v kombinaci se zavřenými školami, úřady a omezeným chodem nemocnic paralyzovalo chod země. Nepřátelská média proti odborářům samozřejmě rozvinou propagandistickou dehonestační kampaň, ale je lepší být obávaný než vysmívaný. Ostatně ani včera pravicoví novináři nezklamali škodolibým poukazováním na slabou účast a snahou pracující vykreslit jako lůzu. V žádné fotogalerii nechyběl nastrčený opilý provokatér v paruce, kterého provládní pisálkové prezentovali jako prototyp stávkujícího odboráře.

Pro příště je třeba zaujmout zcela jinou taktiku a generální stávku zbytečně neodkládat. Povýšení Drábkové, Nečasové a Kalouskové vyšli ze včerejšího protestu zoceleni a s velkým nasazením od ledna začnou pauperizovat široké vrstvy pracujících. Ti, pokud se nedokážou sjednotit a hlasitě o sobě nedají vědět, budou novodobými otroky restaurovaného kapitalismu 19. století.