To se, Pražané, necháte takovým tupcem starostovat?

Četli, jste už někdy, milí Pražané a čeští občané vůbec, kolosálnější pitomost, než je tahle. Měla Praha kdy ve své historii na čele dějepisného primitiva většího, než je tenhle pomatenec, který zřejmě nevlastní ani nejprimitivnější schopnost uvažovat o příčinách a následcích jevů  a o jejich logické provázanosti. Cožpak jste si pane primátore nikdy nepoložil otázku, proč Pražané – když jak říkáte, že Sověti nenesli hlavní zásluhu na osvobození Prahy – neuskutečnili své vítězné povstání třeba v roce 1941, nebo 1942, nebo 1944 a proč s tím čekali až se Rudá armáda v pětačtyřicátém hnala ku  Praze od Drážďan a pak už od Krušných hor či od Brna?

Ne? Taková otázka vás, pane primátore, nikdy nenapadla? Jistěže ne. Protože kdyby vás napadla, tak byste musel uznat, že bez té Rudé armády už doslova za pražskými humny, by se povstání Pražanů nejen  nikdy nekonalo, ale nikdy by na ně nikdo ani nepomyslel. Protože víte, oni ti nacisté byli tak mocní, že pro vítězství nad nimi musel SSSR vyrobit 105 000 tanků a samohybných děl, 157 000 letadel a 516 000 děl. A  rudoarmějců, než od Moskvy a Stalingradu do Prahy a Berlína došli, muselo padnout 12 milionů. Vy jste ovšem tu žeň barbarsky a též slabomyslně škrtl. Co je pro vás 12 milionů mladých životů, díky jejichž oběti můžete dnes žít i vy.

A otázka z předcházejícího vyplývající: když tedy ne Sověti, kdo podle vás nese hlavní zásluhu na osvobození Prahy? Pražané? Vlasovci?

Ale pozor, abyste se svou odpovědí nešlápl do ještě většího lejna, než jste už šlápl  – a to na věčné časy, protože jsou výroky, které se tak vzpouzejí přirozenosti lidské i boží a dokonce i zemi   a nebesům, že se na ně zapomenout nejen nedá, ale ani nesmí.

Ale vy jste důkaz své pitomosti shora řečeným  neuzavřel. Nikoli, vy jste se rozhodl jej ještě rozhojnit. Takže jste dodal:

„Lidé při pražském povstání šli bojovat za svou svobodu, i když si byli vědomi převahy nacistů. Na památku těchto lidí, kteří se nebáli vzít svůj osud, osud města, do svých rukou, nesmíme nikdy zapomenout“.

Jistěže ne. Nikdo na ně též zapomínat ani nechce. Ale je třeba dle pravdy též doříct toto: Nebáli se též proto, že ta velká síla, na kterou v tu chvíli spoléhali a doslova přes rameno se k ní otáčeli, se už k městu nezadržitelně blížila a byl jí rádiový prostor Čech plný: „Govorit Praga, srečno parašutnoj podderžki“. „Praguue calling the Army of USA. Help to save Prague“.

Takže tohle, pane, byla ta síla, bež níž by vaše „nebáli“ bylo „báli“. Což není vůbec žádná ostuda, ale zcela přirozená a z faktů a okolností vyplývající věc.

Jenže vy jste, pane primátore, tak mizerný charakter, že třebaže tuhle primitivnost musíte i vy vidět, snažíte se ji potlačit. Zapojil jste se zkrátka do onoho velkého západního a unijně evropského úkolu přepsat dějiny Evropy a světa do podoby zcela nové a revoluční, která v nich má jakoukoli kladnou úlohu Ruska vymazat a popřít.

 Ale upřímně řečeno: Budou-li si  i další přepisovači počínat tak obratně jako vy, má pravda přece jen šanci přežít. Takže jste se vlastně svými činy stal nejen darebáčkem a hlupákem, ale i částí naději všech lidí slušných a spravedlivých.

Lubomír Man