Rána z milosti

Nekompetentnost členů vlády se odhalí vždy v plné nahotě, jakmile je nutno něco řešit. Karel Schwarzenberg, ještě dva dny poté co vypukly nepokoje v Libyi, nevěděl jaké stanovisko, jako ministr zahraničních věcí, má zaujmout. Nejdříve, se jako zmatečně postavil na stranu diktátora Kaddáfího, a až pod tlakem veřejného mínění, přeskočil na stranu demonstrantů. Občan tak zapochyboval, jestli jsou knížeti blízké principy demokracie, a jestli je tím pravým kdo může mluvit za naši diplomacii.

Ministr Vondra, coby štědrý sponzor firmy ProMoPro, dosud nevysvětlil předražené faktury za audiovizuální techniku, které stát zaplatil penězi, jež karibský vítr odnesl neznámo kam. Ve stínu tutlané kauzy Drobil je ten vítr stále čerstvý nicméně zahalen rouškou tajemství. Zajímavý bude další vývoj v kauze, která již má mezinárodní rozměr, který rakouská strana šetří v souvislosti s praním špinavých peněz. Jak se k tomu postaví naše justiční mafie, je asi zřejmé…

Ministr Dobeš zkouší vládní pouto narušit svou čerstvou kauzou sledování a sběrem kompromitujících materiálů na ministerstvu školství, kde jeho dva ředitele, přivedení z ABL, nemůžou jaksi zapomenout na staré dobré detektivní časy. Nová kauza přebíjí „starou“.kauzu sekretářky Machálkové, kterou v rámci „šetření“ odměnil 145 tisící korun.

Ministr vnitra Radek John svou nekompetentnosti pokračuje ve finančním osekávání svého resortu, kterému nerozumí. Jeho rozhodnutí již mají přímý dopad na fungování policejních služeben, kdy posádky ztrácejí svou akceschopnost, ať je to už z důvodů nedostatku pohonných hmot nebo absenci teplé vody pro potřeby základní hygieny. Paradoxně muže vypadát napadení svého stranického kolegy Dobeše, za vyplácení odměn Machálkové, přičemž sám John vyplatil svým privilegovaným o vánocích 22 milionů korun.

Ministr Bárta dosud nevysvětlil kauzu sledování politiků na Praze 11 a spíš pochybnosti přibylo. Přesto se premiér tohoto člověka bojí a nemá sílu a odvahu ho odvolat. Přestože média byla schopna tato sledování prokázat. Otázkou je co všechno má Bárta na Nečase, a co by byl schopen na svou obranu vytáhnout na světlo.

S tím souvisí činnost hradního pána, který jak se zdá, tahá za provázky. Hradní dohoda s VV, která jednou byla a podruhé nebyla, je výmluvná za vše jaké zákulisní dohody se upekly. To čestné předsednictví ODS, je vidět z dálky, a zejména při prosazování rozumu na ministerstvo životního prostředí, které svým účelem spíše připomíná zdroj financí pro činnost jedné strany.

Nezapomeňme na ministra Jankovského, který přihrál firmě, ve které působil a snad ji ovládá dodnes, malou domu v podobě veřejné stomilionové zakázky.

Pro všechny lidí je prostě státní sektor životní příležitosti jak nakrmit a napumpovat veřejné bohatství do svých kapes. Hroší kůže je imunní proti nářkům médií a lidu. Kradou za bílého dne a hlasitě mlaskají… Zdá se, že je nic nezastaví! Ruku v ruce tuto hamtivost doprovází likvidace sociálního smíru, a rozevírání pověstných nůžek mezi chudými a bohatými.

Jedna kauza střídá druhou. Není čas na férovou hru, hraje se o Nečas. Vyprázdněný slovník , ve stylu vládní garnitúry  „To je politika, jedeme dál“ nebo „Padni komu padni, ale nepadni nám“. Vláda nejenže nekomunikuje s opozicí, vláda nekomunikuje ani s veřejnosti a svými voliči! Politici nevysvětlují své kauzy a podezření z korupce. Svých zodpovědností se veřejně zříkají. Neplatí presumce viny! Neplatí demokratické principy rezignací při politickém selhání. Vláda je ke svým korytům přisátá jako pijavice na tělo.

Když k tomu člověk přičte neobratnou obhajobu premiéra Nečase a předsedkyně Sněmovny Němcové u Ústavního soudu, musí konstatovat, že vláda je před svým posledním tažením a její konec může znamenat jen její vysvobození.

Jaroslav Klajs