Proč v Libyi ano a v Bahrajnu ne
Oč ve skutečnosti v Libyi jde, ví přitom málokdo. Možná to neví ani mnozí z těch, kteří dnes v Radě bezpečnosti zasedají. Pravděpodobnější však je, že to někteří vědí, ale veřejně to ani za nic nepřiznají. Jinak si lze totiž velmi špatně vysvětlit, že až do nedávna byl Muammar Kaddáfí pro mnohé z nich když ne přítelem, tak alespoň vítaným obchodním partnerem a v případě Nicolase Sarkozyho i významným donátorem vlastní prezidentské kampaně.
Je to právě francouzský prezident, který je v těchto dnech nejmilitantnější. Doma má před volbami a jeho pozice je více než tristní. Potřebuje politické body a Libye se hodí. A ostatní země, které s Francií hlasovali pro? Také ony mají „domácí problémy“ a spoléhají na to, že aktivita vůči Kaddáfiho Libyii obrátí pozornost veřejnosti jiným směrem.
Bezprecedentní a náhle tvrdý postoj velmocí vůči Kaddáfiho režimu má ovšem ještě jeden otazník. Jen o několik tisíc kilometrů dále, v Bahrajnu, v těchto dnech lidé rovněž vyšli do ulic. Na rozdíl od revoltujících příslušníků odbojných libyjských kmenů nemají ani zbraně v ruce. I oni však požadují demokratické reformy a odstranění tyranského režimu. Na oplátku je do nich stříleno a mrtví jsou počítáni minimálně na desítky. K tomu všemu si Bahrajský režim ještě do země přizval cizí ozbrojené síly. Vzpomínáte na kritiku zahraničních žoldnéřů Muammara Kaddáfího? A co na to velmoci? Nikde jsem nezaznamenal, že by Francie, Velké Británie a o Spojených státech nemluvě mluvili o nezbytnosti „ochrany civilistů“ s použitím vlastních stíhaček.
Prostě není diktátor jako diktátor, že?
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 2231x přečteno
Komentáře
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Možná je vhodné připojit pár jiných příkaldů, jak to dnes ve světě chodí.
V Thajsku před časem pravicoví oranžoví dlouhodobě okupovali mezinárodní letiště. Armáda ani policie však proti nim nezásáhly. Když však levicoví červení okupovali střed Bangkoku, byli utopeni v krvi. Žádnou velkou negativní reakci, jako tomu bylo po obdobném čínském zásahu na Tian-men, jsem nezaznamenal.
Evropa se velmi zasazuje o propuštění politických disidentů na Kubě. Pokud vím, nejsou mučeni a la Guantanamo či jinak a bývají odsouzeni k trestům na dobu určitou, obvykle podle paragrafu, který postihuje opoziční činnost financovanou ze zahraničí (to lze zdokumentovat i bez mučení).
Arabští političí vězni, kteří naopak leckdy bývají i mučeni a zavřeni jsou často bez soudu na neurčito (a Evropě jsou přitom blíž než ti kubánští), se však žádné významnější podpory ze zahraničí nedočkali, ani třeba ze strany našeho Člověka v tísni (typická organizace vidící pochybení zásadně nalevo). V USA si dokonce vymysleli pro svoje protivníky zvláštní právní kategorii, aby si s nimi mohli dělat co chtějí a držet je na neurčito a nemuseli je tak podřídit ani statutu válečných zajatců ani statutu politických vězňů.
Jde dost peněz ze zahraničí na podporu opozice v levicových režimech a vysílají za tím účelem někdy i speciální media. Finanční podpora je z USA poskytována i opozici v celkem vzorně demokratické Chavezově Venezuele. Nevšiml jsme si ale, že by někdo materiálně podporoval opozici třeba v arabských víceméně absolutních monarchiích.
Za rozehnání protivládní demonstrace bez lidských obětí byly vyhlášeny sankce proti řadě představitelů běloruského režimu. Myslíte, že něco podobného postihne bahrajnské či saudské představitele za krvavé rozehnání protestů v Bahrajnu?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ten Sarkozy se jeví jako špatná Kaddáfího investice, že.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Nejčtenější za poslední týden
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.